NiceLand: Slepice nebo vejce?

Kdysi jsem udělal tu chybu, že jsem popustil uzdu svému literárnímu nadšení (nezaměňovat s talentem!) a napsal pár blogů na naše kapelní stránky i do jiných zákoutí internetu. A netrvalo dlouho a vlivem zákulisních machinací jsem se dostal až na iReport. A jako na stříbrném podnose se nabízí ideální téma. Výroční ceny Žebřík, které nedávno proběhly v Plzni. I přes původní kapelní skepsi jsme si nakonec taky něco odvezli. Ne, že by na tom tolik záleželo, ale každé ocenění za odvedenou práci potěší (když se teda ty cédéčka neprodávaj). Nemluvě o skvělým zážitku společného vystoupení se Sunshine. Už od druhé hodiny odpoledne jsem byl nervózní jako pes. Naštěstí všechno dopadlo docela dobře, lidem se show líbila, a tak jediná nevýhoda je skutečnost, že mi ten společný song zní ještě pořád v hlavě, i když bych se měl soustředit na psaní novýho materiálu pro nás.

Od ostatních hudebních ceremoniálů se Žebřík naštěstí liší. Všude se sice potkám se spoustou známých, kapela si užije večírek a do hotelu se vrací nad svítáním rovnou na snídani, ale jeden zásadní rozdíl tu je. Nepotkáte zde hromady bulvárních fotografů a novinářů, naopak spíš nadšence, což důrazně ovlivní celou náladu večera. VIP bar sice pod náporem drinků chtivých individuí nestíhá, leč to se stává všude (dneska do VIP pustí každýho). Všichni se baví a to se počítá. Srovnání s Anděly je na místě, tam se totiž většina nějak zabavit musí, protože by jinak asi nezvládli to, co se odehrává na pódiu.

Všechno však má samozřejmě svoje následky. Naše kapela je proslulá mnoha (pro nezúčastněné jistě zábavnýma) historkama. Ani teď nás něco podobného neminulo, takže na půl cesty vlakem z Plzně si uvědomím, že mám nějak málo věcí. Pravděpodobně jsem se probral do stavu, kdy mé smysly ještě nebyly úplně zaostřeny a tak jsem nechal svoji kytaru pohodlně odpočívat vedle postele. Doteď je mi to trochu záhadou, že jsem se o kufr s nástrojem v pidipokojíku nepřerazil, natož jak jsem ho tam mohl nechat. Následoval rychlý úprk z vagónu v Berouně, odvoz a oběd u rodičů (ten vývar fakt bodl), kteří bydlí naštěstí nedaleko. Vyrážím tedy s otčímem (už autem) směr Plzeň, kytara má být schovaná na recepci, když v tom mi zazvoní telefon. Místo naší manažerky, jak indikoval nápis na displeji, se ozve náš bubeník s nevinnou otázkou: „Nejsi náhodou ještě v Plzni?"
Začíná mi svítat: „No, ne tak úplně, ale vracím se tam. Co sis zapomněl?"
„Mobil,“ zazní odpověď.
(V duchu si oddechnu, že nejsem za idiota jedinej.)

Jak říkám, tohle se nám stává pořád a pokud jde všechno jako po másle, zmocňuje se mě nervozita. Ale teď trochu vážněji. Každoročně se v médiích objevují (oprávněná) rozhořčení o nominacích i o vítězích (světlá andělská výjimka jsou Republic of Two) a svůj postoj názorně vyjadřují i lidé na internetu, v diskusních fórech apod. Tenhle koloběh se odehrává ve stejné formě každý rok. A není jisté, jestli na tom něco změní plánované ceny kritiků, které snad proběhnou příští rok. Ale už samotná snaha se cení. Stejně tak skupina na facebooku pro bojkot českých rádií a IFPI - stránka již není k dohledání, tak doufám, že to jen tak nevyšumí do prázdna.

Kdysi jsem někde napsal, že národ má takovou kulturu, jakou si zaslouží. Za tím si stále stojím, jen si nejsem úplně jistý, kdo tu kulturu ovlivňuje. O rádiích a médiích u nás toho bylo napsáno až dost. Všichni ví, že je nutné provést nějaké změny a naštěstí jsou u nás lidi, kteří o tom jen nemluví, ale projeví i nějakou iniciativu, přesto, že jich je málo. Opravdu je náš vkus takový, jaký vypadá podle všech těchto cen? James Cole to ve svém sloupku řekl na plnou hubu a řekl to víceméně dobře (modří už vědí). Jenže podobných případů bychom v minulosti našli víc - každý si dosaďte „ničitele vkusu“ dle chuti. Otázka je, co bylo dřív. Slepice nebo vejce? Hudební odpad a lidé, co ho poslouchají a tudíž jim je média dávají? Nebo média, která zatvrzele a cíleně ten odpad šíří? Tím si nejsem úplně jistý a nevím, jestli se nakonec nebojím odpovědi na tuhle otázku.

Chtěl jsem vlastně jenom říct, že by bylo fajn, kdyby se věci trochu daly do pohybu a předávání jakýchkoliv cen nebyla jen záminka k párty a k setkání pár kamarádů-muzikantů. Je to taky na vás, tak ať jste slyšet!

Michal NiceLand Motyčka 
www.niceland.cz