Gladiator: Výběrová kritéria pro případný duet jsou míry 90-60-90 a pěkná prsa

Skupina Gladiator letos slaví 20 let existence

Když si na internetu vyhledám jakýkoliv článek o kapele Gladiator, často v diskuzích zní hlas těch, kteří milovali vaše začátky, které byly ve znamení hodně tvrdé muziky. Kdybyste jednou provždy chtěli těmto hlasům odpovědět, proč jste se začali věnovat čistě rockové muzice, co byste jim řekli?
Georgio: Já nevím. Děláme to, co nás baví, stejně jako tehdy, když mi bylo 16 let a nahrával jsem první a o rok později druhou desku. To jsou alba, na která poukazují někteří lidé, jimž jsme se tehdy líbili. Uplynulo 20 let, nahráli jsme dalších 10 desek a oni v diskusích neustále řeší, proč jsme změnili styl a nehrajeme to, co tehdy, a že jsme „zkomerčněli". Co na to říct? Vím, byla to veliká proměna, ale nebudeme přece dělat to, co nás nebaví, jen proto, že někomu se to líbí, ale nás to nenaplňuje. To by bylo pokrytecké. Nevím, co k tomu víc říct. Hudba je náš život 24 hodin denně, dáváme do ní všechno. Léta jsme z ní neměli ani korunu a kdybychom ji nemilovali, už dávno bychom skončili. Každou buňkou těla žijeme kapelou a vrací se nám to v podobě obrovské energie od lidí na koncertech. Chtěli bychom, aby tu po nás něco zůstalo.

V Česku jste měli dva obrovské hity: Divoký dážď a Pesnička o Medulienke. Čím si vysvětlujete, že na Slovensku jste rockové hvězdy, ale za hranicemi vás ještě tolik neobjevili?
Miko: Nevím, jestli to byly obrovské hity, několika lidem se to asi líbilo, ale my jsme tehdy netušili, že se to u vás hraje v rádiích. Je legrace, že například Divoký dážď na koncertech téměř vůbec nehrajeme, protože máme úspěšnější písničky, o kterých se, ale v Čechách vůbec neví. Z posledního alba se stala písnička Hlavu maj hore nejdéle hranou skladbou ve slovenských rádiích (pozn. red. 45 týdnů) a u vás se ani nezahrála. Možná, že máme rockovější rádia. Nevím. A Medulienka měla sama o sobě zajímavé obsazení, i když ani to nezaručuje úspěch. Prostě se to podařilo. Nikdy jsme se k vám nijak netlačili, ale asi bychom měli (smích). Rádi bychom měli v Čechách tolik fans jako na Slovensku.

Často, když nějaká slovenská kapela chce prorazit v Čechách, udělá společné turné se známou českou skupinou, což může pomoci oběma kapelám v pro ně cizích státech. Napadá vás někdo z Čech, s kým byste si chtěli projet koncertní šňůru?
Georgio: Nemůžu říct, že znám vaši scénu. Jen pár nejznámějších, například Lucie, Kabát, Chinaski nebo Kryštof. To jsou všechno kvalitní kapely. Ale takovému Kabátu bychom asi moc nepomohli, ti si už pomohli sami a s přehledem vyprodají sportovní halu. To stejné platí i o kapele Lucie, kdyby ještě hrála.
Miko: Jsou určitě kapely, se kterými bychom rádi probrázdili Česko a Slovensko. Koukneme se na to a naplánujeme něco, ale až příští rok. Na tenhle už máme zabookovaných 60 akcí plus turné k dvaceti rokům, vydáváme knihu, bestofku a se vším bude mnoho práce. V Čechách se představíme na šňůře koncertů Pocta Jirkovi Shellingerovi, kde vystoupíme s mnohými českými legendami a zahrajeme ve svém provedení pár písniček od něj a něco od nás. Bude to moc zajímavá akce, těšíme se na to.

Dara Rolins zpívá s Gladiator duet Perfektný svetMedulienku s vámí zpíval Pavol Hammel a Petr Rajchert. Podle čeho si vybíráte zpěváky ke spolupráci?
Georgio: 90-60-90, pěkná prsa (smích). Zatím se nám to povedlo jenom s Darou.

Na poslední desce Hlavu maj hore je duet právě s Darou Rolins. Proč jste oslovili zpěvačku, která se jinak věnuje úplně jiným hudebním žánrům?
Georgio: No vždyť jsem to řekl. (smích). Ale ne, Dara má jeden z nejkvalitnějších hlasů v Česko-Slovensku a my jsme chtěli její hlas slyšet v rockové podobě v jedné z našich písniček. Poslali jsme jí nahrávku s otázkou, zda-li by to s námi nedala. A nemýlili jsme se. Dala to na jedničku, je skvělá.

Shodli jste se na jejím hostování jednohlasně?
Miko: Sami jsme nevěděli, jak to bude znít, ale když poslala nahrávku, nebylo o čem pochybovat - je to paní zpěvačka.

Miko, vím, že loni jsi byl mimo jiné na koncertech Prince a Keane. Jaký v tobě zanechaly dojem?
Miko: Tak Keane jsou jedni z mých největších oblíbenců, taktéž Coldplay, Oasis, U2 z britské scény, Linkin Park a Snow Patrol z americké. A interprety jako Prince, Joe Cocker, Alicia Keys - to jednoduše člověk musí vidět. Všechno to byly skvělé koncerty.

Co Gladiator čeká v nejbližším období?
Georgio: Jak jsem už řekl - mnoho koncertů, kniha, 2 CD a podzimní turné. Budeme rádi, když se to všechno podaří. A možná i malé překvapení, ale o tom zatím nemůžeme mluvit. Když to ale klapne, posluchači se to brzy vše doví.

V kapelách nastávají ponorkové nemoci, Gladiator už funguje řadu let, nikdy se nestalo, že jste to chtěli zabalit?
Miko: Ale jo, dáváme si od sebe přestávky, pak si ale chybíme. Asi to bude tak, že jsme si souzeni (smích).

Na Slovensku se už neudělují ceny Aurel, což byly obdoby našich Andělů. Tam se každoročně vyhlašuje někdo, koho zařadí do pomyslné Síně slávy populární hudby. Koho byste nominovali vy, kdo by si to zasloužil?
Miko: Ze Slovenska? První, kteří mě napadají: Elán, Prúdy, Peter Lipa.

Text: Daniel Maršalík, Foto: archiv kapely