Metalománie: I. díl Příchod věrozvěstů

Hudební i životní styl zároveň, nesmazatelná součást kulturních dějin. Zažil léta tučná i bídná, avšak sinusoida osudu jej nikdy nenechala potopit. V novém seriálu se v doprovodu zásadních českých metalových osobností vydáme po stopách vzestupů a pádů kovové víry. Mezi její znaky náleží razance a přímočarost, takže dosti otálení a vzhůru na cestu. 

HLEDÁNÍ IDENTITY

Živná půda pro metal byla v ČSSR kypřena zvukem elektrických kytar již od rhythm & bluesových 60. let. Díky evoluční návaznosti na hard rock už měl metal přece jen vychovánu posluchačskou základnu, která jej nenechala zhynout ani v dobách zlých. Definice počátků tuzemského heavy metalu však činí potíže i nejpovolanějším – průkopníkům.

"Kořeny sahají do počátku 80. let, ale určit přesně rok je dost obtížný. Stejně tak i kapelu, jelikož i s Arakainem jsme se k metalu dopracovávali přes hardrockový skladby a převzatý věci," říká Aleš Brichta "Metal se vyvíjel nenápadně, zpočátku nebyl zaškatulkován. Ať se na mě Olda Říha nezlobí, ale já myslím, že takový hardrockový předvoj byl třeba Katapult. Vzápětí Citrón (tehdy skutečně psán s "ó"– pozn.) a Vitacit. V Citrónu se v roce 1981, až na mě, kompletně vyměnilo složení, takže u nás to byl tak nápadný předěl, že ač jsme si ani my sami neuvědomovali, že hrajeme heavy metal – brali jsme to spíš jako hard rock, na kterém jsme všichni vyrostli – tak nás do té metalové kolonky zařadilo okolí. Hlavní metalový nástup bych pak viděl v letech 1983–84," je přece jen konkrétnější Radim Pařízek.

Miloš Doležal, pro něhož se vžila přezdívka Dodo a který léta táhl káru jménem Vitacit, je trochu jiného názoru. "Já za první heavy metalovou kapelu paradoxně považuju Schelingerovu partu s Ringo Čechem v období 1980–81, tedy v posledních letech před Jirkovou smrtí. To byli hodně našláplí. Jejich koncerty byly nejtvrdší ze všechkapel, který tady hrály a měli i skvělou image, dlouhý vlasy, džíny a vystupování vůbec. Je mi jasný, že pro Ringo Čecha bylo strašně těžký to udržet, takže to na druhý straně musel kompenzovat těma různýma blbostma. Ale když za to vzali, zněli sabbathovsky i uriášovsky, navíc Standa Kubeš byl – a do dneška je – nadčasovej kytarista. Ta sestava prostě byla hodně silná." Nelze nesouhlasit, avšak čistokrevný heavy metal se vžil až se jménem Arakain. Brichta to nevyvrací. "Někdy v roce 1984 jsme na naše plakáty napsali heavy metal a na školení kapelníků rockových skupin v rámci zřizovatelskýho kulturního střediska se mi všichni vysmívali, že jsme debilové, jelikož to lidi nezajímá a maximálně nás zakážou. Do roka to na plakáty uváděli všichni, i když neměli s metalem takřka nic společnýho."

Pařízek se zas domnívá, že Citron naopak duněl metalově už v době, kdy jeho členové o novém žánru neměli potuchy. "Když jsme v letech 1981–82 zkoušeli materiál na desku Plni energie, ani jsme se k heavy metalu moc nedostali. Já sám jsem vyrostl na Deep Purple, Led Zeppelin, Whitesnake nebo AC/DC, takže to asi byly kapely, které nás dílem inspirovaly, nebo pod jejichž vlivem jsme první album skládali. K metalu jsme se dostali až zpětně, když už byla deska hotová. Naše písničky, které vznikly hned na začátku, v roce 1981, jako třeba Tvá odvrácená tvář nebo Jen si od plic zanadávej, jsou podle mě docela slušně metalové, ale v té době jsme o metalu neměli velké ponětí. Takže si myslím, že to bylo opravdu samovolné."

SVĚTLA VE TMĚ

Heavy metal rozhodně nebyl slovanským výmyslem, nasávat se musel zejména z Velké Británie. "Vyrostli jsme na hardrockových klasikách, ale pak jsme poslouchali především kapely z Nový vlny britskýho heavy metalu jako Iron Maiden, Judas Priest, Saxon, Takže s mým příchodem se ve Vitacitu podstatně přitvrdilo. Pouštěl jsem Křížkovi fůru nových zpěváků a myslím, že později v Citronu hodně kopíroval i toho Diamonda, díky tomu, že jsem mu ty desky vlastně ukázal. Polský rádia už od roku 1980 jely pravidelně všechny desky, který v Čechách nebyly k slyšení. To znamená, že já jsem znal British Steel od Judas Priest třeba čtrnáct dní potom co vyšla. Stejně tak nový AC/DC a další.

Pamatuju, jak jsem v roce 1983 nastavil polský rádio a chtěl si nahrát Slade, protože slibovali celou desku. Až když jsem to natočil, zjistil jsem, že to se Slade nemá nic společnýho, protože jsem přeslechl název a on to byl Slayer. Ta deska tehdy byla na trhu necelej měsíc a Poláci už ji celou drtili na rádiích. Polsko bylo v tý době strašně otevřený." Výrazně lepší situace nezastihla ani kapely z metalové vlny, která se vzedmula na konci 80. let. Alespoň však měly i tuzemské předlohy, jak přiznává stěžejní postava Krabathoru (v letech 1986–1990 psaného Krabator) Bronislav Kovařík (38), známý jako Bruno.

"Neustále jsme studovali Metal Hammer a později Rock Hard a řešili, kdo jak vypadá, co má za kytaru, jaké logo a podobně. Sice jsme článkům nerozuměli, ale fotky bohatě stačily. Sem tam se objevily na stroji přepsané rozhovory, které jsme uměli nazpaměť. Takhle jsem schraňoval Kiss, Venom a pár dalších. Desky se nahrávaly na magnetofonové kazety a ty různě putovaly mezi lidmi. Byli jsme neskutečně hladoví po nové muzice. Až někdy v polovině 80. let se objevily i tuzemské nahrávky, které se z našeho pohledu mohly srovnávat se zahraničím. Tím myslím hlavně Citron a hned po nich Törr a Arakain. Ale bylo to super, rád na to období vzpomínám."

text Daniel Folprecht,  foto archivy kapel, Josef Kůda

Témata: Metalománie, Citron, Aleš Brichta, Katapult, Iron Maiden, Kiss, Judas Priest