Klára Vytisková: Když vás práce baví

Většina lidí po nějakém čase zjistí, že je velice DŮLEŽITÉ, když je jejich práce baví. Jsou ale samozřejmě i lidé, kteří na to nepřijdou NIKDY. Stejně jako paní prodavačka z potravin u rodičů ve vsi, která neuměla pozdravit a usmát se už vůbec. Schovávala přede mnou koblihy a nechávala je svým oblíbencům, což jsem já evidentně nebyla. (Hrůza!) Nebo paní z cukrárny na Vinohradech, která je naštvaná, když se nemůžu rozhodnout mezi větrníkem a věnečkem (což je pochopitelný, jsou si dost podobný) a pak vám k tomu dá za trest studenou kávu. No a taky někteří ti profi číšnici, kterých při cestách s Toxique potkáváme tolik! To jsou ti, co chtějí, abyste si u nich v hospodě v žádnym případě NIC nedali, a dají vám to hodně znát. No a pak se není co divit, že muzikanti končí na bagetách z benzínových pump, případně na boršči na 93. kilometru dálnice D1 směr Brno. (Vlastně se nám ještě nestalo, že bysme na téhle pumpě nepotkali žádnou jinou kapelu. Pokud tedy potřebujete doplnit autogramy nějakých muzikantů do svých deníčků, poseďte na téhle pumpě pár dní.)

Mě moje práce baví dost. Má to jen dva háčky - ZAPRVÉ jsem zjistila, že nemám žádný „hobby“ (jej, to je hrozný slovo). Zjistila jsem to, když jsem si uvědomila, že spousta mých kamarádů chodí lézt na stěnu (nikdy jsem nebyla), hrát squash (byla jsem jednou a dostala na p...l), hrát paintball nebo lasergames (jsem barvoslepá a střílím do lidí ze svýho týmu), nebo každý ráno provozujou jogging (nesnáším bezdůvodné běhání, jsem jako pes - potřebuju cíl- doběhni přes park pro tatranku - ok, případně dobíhání autobusu, to mi tak jde...).  ZADRUHÉ, když vás práce baví, neberete ji jako práci, pracujete pořád, a když máte náhodou volno, tak absolutně nevíte co s ním! Příklad z minulého týdne: Máme s Toxique docela promakaný systém blokací termínů na koncerty - prostě si do diáře napíšeme na pár měsíců dopředu slovo BLOK na všechny středy, čtvrtky, pátky a soboty a naše manažerka to plní koncerty. No a když tam nic není, dá včas vědět a blok zruší (no zas tak promakaný to není, ale až do minulýho týdne to fungovalo skvěle...). Já si bohužel zrušení bloku na minulou středu, čtvrtek, pátek a sobotu nevšimla a tak jsem si ještě v neděli myslela, že mám nabitý pracovní týden. No, a když jsem v pondělí zjistila, že mám CELÝ TÝDEN volno, úplně jsem se zhrozila! Mám totiž v takovém případě tendenci spát do dvanácti (miluju sny), sledovat seriály online a pít litry zelenýho čaje (to abych nespala celý den). ALE, řekla jsem si NE! Okamžitě jsem sedla k počítači a projela všechny pozvánky na akce na Facebooku (většinou je nečtu, sorry, je jich moc a večery mívám zabitý :-/). No a zjistila jsem, že se toho děje dost. Takže beru svůj Moleskine a píšu - v úterý v Lucerna Music Baru Republic of Two, ve středu vernisáž BigMag v Doxu, ve čtvrtek otevírání nové budovy architektury v Dejvicích, v pátek Párty proti šedi opět v Doxu (to se nám to zacykluje) a v sobotu příjemný koncert v Jazzdocku. Večery pokrytý, paráda! Při takovém programu je akorát dost náročný dodržet vstávání včas, ale celkem se mi to dařilo, až na čtvrtek, kdy jsem posouvala budík po deseti minutách asi dvě a půl hodiny. Problém s volným časem jsem tedy vyřešila (nebojte, pár dílů Přátel stejně proběhlo), jen si ještě musím pořídit piáno a využít přes den té silné jarní energie. Víte, na jaře mám vždycky pocit, že můžu změnit svět (nesmysl, samozřejmě) a že může vzniknout něco novýho, zajímavýho... Třeba si letos konečně najdu... hobby, ha!

Vím, že by tenhle text měl končit nějakým ponaučením, to je jasný přece! A tady jsou hned tři: Jestli vás vaše práce nebaví, najděte si jinou (pokud vás nebaví žádná práce, jste v háji), najděte si hobby (i když si pořád nejsem jistá, jestli je to nutný) a užívejte si volno! Nabídky k přijetí na studium filozofie bez přijímaček posílejte na moji adresu. Díky!

P.S.: Nebojte, s těma bagetama to není zas tak hrozný, jsou i hospody, kde se k vám chovají hezky. Zrovna nedávno nám v Děčíně donesli na brokolicový polívce nakreslený houslový klíč... V dobrých hospodách po ránu (spíš odpoledne) poznají, že jste muzikant a že jste si nemohl jít hned po koncertě lehnout.

text: Klára Vytisková 
www.toxique.cz