LIVE: Jamiroquai vystoupili v Mnichově, představili sedmou studiovku Rock Dust Light Star

JAMIROQUAI
Olympiahalle, Mnichov
26. 3. 2011

Pátou zastávkou evropské túry, na níž náčelník Jay Kay a další jamující Irokézové promují loňské album Rock Dust Light Star, byla bavorská metropole. Jak zní jejich "Lamborghini funk" v roce 2011?  

Toby Smith z Jamiroquai - Příliš mladý pro smrt

Během „spaziergangu“ rozlehlým Olympiaparkem jsem si uvědomil, jak silnou posluchačskou základnu v Německu mají (v plánu tu mají hned osm kšeftů) a že to bylo minimálně popáté, co jsme za nimi museli za hranice, protože v Praze hráli jen jednou jedinkrát. V Mnichově a Berlíně jsme už byli svědky klubové šňůry k albu Travelling Without Moving (1996), o tři roky později zde viděli Synkronized Tour, následovaly další německé štace, později Vídeň…

vložte odkaz, text nemažte

Teprve až v roce 2002 hostovali acidfunkoví Britové u nás a od té doby se Česku opětovně vyhýbají. Co naplat, nezbývá než být vděčni za aktivitu okolních promotérů a schengenskou dohodu. 

Mnichovské pódium (a několik dalších stanic turné) zahříval hlavní hvězdě žánrově spřízněný DJský projekt Penguin Prison, o který tu nebyl valný zájem a my jeho set ani neviděli. Krátce po deváté se na pódiu rozzářilo dvanáct planet sluneční soustavy a galaktická show mohla začít. Jay Kay napochodoval do zaplněného sálu v bílém klobouku a v zelené retro bundě „Adidas WM 1974“, upomínající na vrcholný okamžik německé fotbalové historie.  Na úvod vzpomenul tragédii, jež se udála před dvěma dny v Lyonu, kdy zemřel pódiový technik Jamiroquai…  

RECENZE: Jamiroquai vás opět chtějí vidět tančit

Titulní song loňské desky Rock Dust Light Star trochu trpěl akustikou stařičké arény, postupně ale zvuk nabíral konkrétnějších obrysů. Deset let starý kus Main Vein, který tehdy nazpíval se svou bývalou přítelkyní Beverly Knight, už vyzněl mnohem přesvědčivěji a ještě větší salvou byla hitovka Cosmic Girl a následná masáž Use The Force. „Fantastische!“, ocenil vesmírný kovboj nadšenou reakci publika a nezapřel v sobě motoristického fanatika zmínkou o tom, že odpoledne navštívil muzeum BMV :). 

I PO JEDENÁCTI LETECH V EXTRATŘÍDĚ

V té době už byla celá hala v pohybu a tak to zůstalo až do konce dvouhodinového programu, v němž se prosadily i novinky Smoke And Mirrors, All Good In The Hood, Hey Floyd nebo v přídavku White Knuckle Ride. Zpestřením bylo pozměněné aranžmá známých čísel, jako třeba u Canned Heat (kdy zpěvák vytáhl na stage malého fanouška s velkou čelenkou), nebo v případě Love Foolosophy, kterou uvedlo akustické intro kytaristy Roba Harrise. Ten byl spolu s bubeníkem Derrickem McKenziem (btw. jediným pamětníkem nejstarších časů kapely) hlavním tahounem dokonalého dvanáctičlenného komba, čítající obvyklé tři vokalistky, tři dechaře, perkuse a přeslechnout nešlo ani Matta Johnsona za klávesovým parkem.  

Největší razanci měl robotický groove Jamiroquai během Deeper Underground (OST Godzilla) a Feels Just Like It Should (LP Dynamite), živočišnější sound naopak přinesla prodloužená verze Travelling Without Moving (za doprovodu videoinstruktáže, kterou určitě v autoškole nepouštějí) a závěrečný disco slap Allright.

Značka Jamiroquai, jež už svým debutem nasadila laťku setsakramentsky vysoko, zůstává i po jedenácti letech synonymem funkové extratřídy (ač to z některých alb, včetně Rock Dust Light Star, není tak zřejmé). A to je to nejdůležitější zjištění, které jsme si z Mnichova přivezli.

SETLIST:
1. Rock Dust Light Star
2. Main Vein
3. Cosmic Girl
4. Smoke And Mirrors
5. Use The Force
6. You Give Me Something
7. Hurtin´
8. Little L
9. Canned Heat
10. Deeper Underground
11. Love Foolosophy
12. Travelling Without Moving
13. All Good In The Hood
14. Fells Just Like It Should
15. Allright
+ White Knuckle Ride

text: Jarda Hudec, foto: archiv (ilustrační snímky)

Témata: Jamiroquai, funk, koncerty