Kapela REEF je zpět, po dvanácti letech vystoupí na českém JamRocku

Vydáno 01.04.2011 | autor: redakce

Britská skupina REEF vypadala, že si svoji vrcholovou slávu zažila v období před dvanácti lety. Když ale v loňském roce odehrála několik totálně vyprodaných koncertů v Anglii, bylo jasné, že svým fanouškům má stále ještě co říct. Letos Reef vystoupí na jednom z největších britských festivalů Glastonburry, ještě předtím si ale udělá zastávku 11. června na českém JamRocku.

Kapela REEF je zpět, po dvanácti letech vystoupí na českém JamRocku Kapela REEF je zpět, po dvanácti letech vystoupí na českém JamRocku


reef on the sofa0001„Jsme strašně rádi, že se nám podařilo po dlouhém a složitém jednání skvělé REEF přivézt k nám na JamRock! Jejich muzika z nich udělala kultovní kapelu, která ať vystoupila kdekoliv, tak sklidila neuvěřitelný úspěch. Je to skupina, která se „prodává“ hlavně svým živým vystoupením. I když o hity v rádiu rozhodně nikdy neměli nouzi a těsně před koncem tisíciletí vystoupali až na samý vrchol, kdy jejich album Glow bylo absolutně první v britském žebříčku alb,“ říká o kapele dramaturg festivalu v Žamberku Libor Pavlata.

 

Hvězda kapely Reef začala stoupat nedlouho po jejich vzniku, na přelomu let 1993 a 94. V té době je jejich turné je zavedlo do Ameriky, Austrálie a Japonska, v Londýně hráli jako předkapela The Rolling Stones. Singl Weird se umístil na 18. místě singlové TOP20. Tímto úspěchem zakončili Reef svůj rok obrovského vzestupu.

Ale to vše byl teprve začátek – kapelu proslavilo především  album Glow z roku 1997, které hned dvakrát získalo platinovou desku. Společně s Georgem Drakouliousem (producent Toma Pettyho atd…) na něm Reef pracovali v legendárních londýnských studiích Abbey Road a dokončovali jej v Los Angeles ve studiích Royaltone.

Glow vystoupalo přímo na první místo britského žebříčku alb a osvobodilo britský národ od dlouhodobé a pro mnohé nesnesitelné nadvlády popových hvězdiček. Následovaly singly Consideration  a Yer Old  v létě stejného roku. „Myslím si, že to, co děláme my, je čerstvá věc, ale jediná cesta, jak s lidmi komunikovat, je jít za nimi a ukázat jim to. Jsme nejlepší živou kapelou v Británii, o tom nemůže být zatraceně přece žádných pochyb!" tvrdil sebevědomě Gary Stringer, zpěvák kapely.

Nicméně v roce 2003 se kapela rozpadla. Na chvilku je spojila jen smrt jejich manažera, kdy v roce 1996 zahráli na pohřbu v kompletní sestavě pouhé tři skladby. Na konci roku 2009 však ohlásili REEF již šest koncertů na příští rok. Obrovský úspěch je dovedl k rozhodnutí, zahrát pár jednotlivých koncertů, i když každý z členů kapely má své samostatné hudební projekty.

Letos je možnost vidět  tuto kultovní kapelu po dlouhých dvanácti letech v České republice na festivalu JamRock,  jehož jméno mají označeny ve svém kalendáři již tisíce příznivců hudby, pohody a všeho toho, co dělá JamRock tak ojedinělým. Další info najdete na www.jamrock.cz

07_reef_give me 60x40 800x604iREPORT vám nyní jako vzpomínku na poslední koncert REEF v České republice přináší rozhovor, který pořídil s kapelou na festivalu Trutnov v roce 1999.

Bez REEF by byl letos Trutnov poloviční,“ tvrdila řada návštěvníků nejproslulejšího českého hudebního festivalu. Sdílíme stejný názor, protože Londýňané dali ostatním účinkujícím velkou lekci a publiku přichystali snad největší zážitek ze všech kapel, které se u nás během léta na hromadných akcích tohoto druhu představily. Reef, zřejmě na základě dvou vydařených pražských koncertů, neváhali přicestovat do východních Čech přímo z Londýna, aby zde zakončili léto strávené na nejrůznějších evropských otevřených pódiích. Před vystoupením se nám věnovali kytarista Kenwyn House a basák Jack Bessant.

POZOR NA HOLKY
Obal vašeho posledního alba Rides je docela symbolický – azurové moře, nad ním bilboard s nápisem Reef...
Jack: Vztahem k moři a k surfování, ale ten obal na anše přání dělali designéři z Yacht Associated, což není jachtařský klub, ale grafické studio, které má jachtu. Fotí z ní po celém světě, dělají fotky třeba pro Blur a další.
Kenwyn: Když jsme v Americe nahrávali tohle album, potkal jsem se při surfování právě s jedním chlapíkem z tohohle studia. Jeho nápady se nám líbily a tak jsme si plácli.

Ovlivňujete třeba i videoklipy, nebo se o to stará nahrávací společnost?
Jack: Je to o vzájemné domluvě. S režisérem klipů hodně věcí konzultujeme. Zrovna doděláváme video k singlu New Bird – natáčela ho naše kamarádka přesně v tom prostředí, ve kterém žijeme a tvoříme. Naopak do klipu ke Consideration z minulé desky jsme prakticky nezasahovali. Přišel chlápek s jasnou představou a my v tom klipu vlastně ani pořádně nejsme.
Kenwyn: Do půlky je to brilantní video a pak se úplně zkazí. Pamatujete si tu holku, co tam je? Tak to je holka toho režiséra... Co na tohle můžeš asi kurva říct? Já bych nikdy svou holku v klipu hrát nenechal.

Občas se říká, že mít svou holku v kapele znamená brzký konec, že to skupinu rozklíží.
Jack: Jo, to je přesné. Nebyla to moc podstatná práce. Když se ale vrátím ke klipu New Bird, to bylo něco úplně jiného. Točil se na střechách baráků, ve kterých v Londýně bydlíme a máme zkušebnu, je to docela jednoduchý, abstraktní a to je přesně to, co nás baví. New Bird je jednoduchá rock´n´rollová věc a takové obrazové ztvárnění se k ní hodí.

ROCK SE NEZTRATÍ
Reef jsou mnohými považováni za skutečný rock devadesátých let. Co podle vás můžeme od rocku očekávat v příštím tisíciletí?
Jack: Myslím si, pro dobrý živý rock´n´roll bude vždycky místo. My se bavíme u jakékoliv dobré živé muziky. Posloucháme taneční věci a děsně nás baví třeba Orbital a Massive Attack. Jsme tím asi ovlivnění, ale určitě nehodláme do naší muziky cpát jejich triky a zvuky. Nechceme ztratit rockového ducha tím, že do naší muziky něco nasamplujeme, byť by to bylo sebemodernější.
reef april 2010Kenwyn: Rock bych klidně srovnal s jazzem. Ten je tu snad od dvacátých let a nikdy nezmizí. Jednou je populární, pak zase příliš intelektuální nebo konzervativní, ale nidky nezemře. Tak proč by měl umírat rock´n´roll? Někdo si ho vymyslel stejně jako jazz pro zábavu a jedou v něm celé generace.
Jack: Ale na rozdíl od jazzu v rocku tolik nejde o akordy nebo počet nástrojů.  Rock je hlavně důležitý pro uvolnění vnitřního pnutí, které v sobě mají všichni mladí lidé.
Kenwyn: Důležité je v lidech něco vzbudit. To umí třeba Tricky a proto byli úspěšní Chemical Brothers – pochopili smysl určité éry a stali se tak identifikovatelnější pro mladé lidi. V určitém věku přestaneš být dítětem, začneš víc přemýšlet a chceš nějak vyjádřit své emoce. Rock je tu proto, aby v nás něco vyprovokoval. Pop music takovou možnost sebevyjádření nedává.

NAŽIVO JSME NEJLEPŠÍ
Otázka, na kterou odpovídáte asi nejčastěji: jak jste došli k názvu Reef? (Reef = útes, Reefer ovšem někdy bývá označení pro joint – pozn.aut.)
Jack: Krátké zapamatovatelné jméno, které vyjadřuje náš vztah k moři. Kromě surfování nás moře baví svým nekonečným růstem a silou. Taky se dá říct, že Reef připomíná jména kapel ze sedmdesátých let. Původně jsme se jmenovali Naked. Tak jsme později nazvali jeden z našich prvních singlů.

Prý sis nedávno dobře zasurfoval v Austrálii.
Jack: Miluju cestování. V červnu jsem jel napříč Austrálií podél velkých jezer, která jsou pro surfing ideální. To jsem se vyřádil, bezva surfsafari! V únoru bych rád podniknul cestu do Himalájí.

Čím to, že máte příznivější recenze koncertů než studiových nahrávek?
Kenwyn: Není to tak jednoznačné, ale asi je to pravda. Dokonce se o nás v Anglii začalo říkat, že jsme nejlepší festivalová kapela. Jsme spíš dobrá živá kapela. Možná nás koncertovat baví trochu víc než trávit měsíce ve studiu, a na tom pódiu je to vidět.

Jak skládáte?
Jack: Někdy jsme v tom všichni čtyři, jindy přinese někdo nápad, zajímavou stupnici, koupelnový popěvek. Různě. Nedávno jsme jenom tak jamovali a vyšly z toho tři nové věci. To je pak pohoda, že jo? (smích)
Kenwyn: Když se začíná rýsovat muzika, když jamujeme nebo aranžujeme něčí nápad, Gary do toho vždycky nějak divně neanglicky pořvává. Ale odpovídá to povaze té skladby a on pak jde a napíše text, který nakonec zní úplně stejně jako to řvaní. Už z toho jeho hýkání se dá zhruba vytušit, o čem text asi bude. V tom je fakt úžasný.

text: Ondřej Rudolf, Jarda Hudec, map, TZ, foto: archiv


 



 

zavřít