Kapela Eric Singer Project bubeníka legendárních Kiss vystoupila ve Zlíně

Eric Singer Project
Zlín, Masters of Rock Café
1.4.2011

Stejně tak jako před dvěma lety, kdy ESP naposledy zavítali do České republiky, i tentokrát dělala předskokany liberecká hard rock n´rollová banda Nobody Knows. Koncert začal na vteřinu přesně ve 20:00. Kluky nedávno doplnil nový kytarista "Flying Mike", který dle mého do rozjetého seskupení skvěle zapadl. Kapela působila kompaktně a koncert si očividně užívala. Opravdu poctivý hard rock, který se i kromě poslechu dá s radostí sledovat.

Eric Singer a jeho parta vtrhla na pódium těsně po půl desáté a spustila svou show "kissáckým" songem Strutter, kterou vzápětí následovala vypalovačka Live Wire. John Corabi, ještě předtím, než se mikrofonu chopil baskytarista Chuck Garric, potvrdil své hlasové kvality v songu Love (I Don´t Need It Anymore). Unholy, No More Mr. Nice Guy, Domino, kapela za opravdu hutného soundu sázela hit za hitem. V polovině vystoupení vzdali hold nedávno zesnulému Gary Mooreovi, a to písní Shapes of Things, kdy kytarista Bruce Kulick bravůrně zahrál sólo s ledovým klidem, což v podstatě předváděl po celou dobu vystoupení. A nebyla to ten večer poslední vzpomínka na rockové nebe. Bubenické umění Eric Singer předvedl v písni Jungle, kdy mu v jeho sólu na bicí asistoval John Corabi. Že není jen dobrý bubeník, ale že má co ukázat i po hlasové stránce potvrdil, když sesedl ze židličky a postavil se před publikum, aby zazpíval baladu Beth. Publikum, složené převážně s fanoušků Kiss, nadšeně zpívalo spolu se Singerem. Jak už jsem psal, nevzpomínalo se jenom na Gary Moorea, ale také na Ronnieho Jamese Dia. Corabi vzýval fanoušky, aby refrén, Long Live Rock n´ Roll, zpívali s ním, tak nahlas, aby je slyšel samotný Ronnie v nebi. Myslím, že trochu je určitě slyšet musel. Mr. Lemmy Simmons alias Chuck Garric v závěru skvěle odezpíval tvrdou Killed By Death. Kapela se vrátila s přídavkem v podobě dvou písní, queenovskou Stone Cold Crazy a závěrečnou Nothin´to Lose. Konec, tečka, jede se dál.

Byl to moc příjemný rockový večírek. Mnozí se můžou ptát, zda kapela, která hraje pouze skladby rockových veličin, má nějaký význam na dnešní hudební scéně. Ale já si myslím, že je na místě, aby se lidem připomínaly klenoty z rockové historie, zvláště, když jsou podány takovýmto způsobem.

text: Petr Adamík, foto: archiv

5/7