Vydáno 06.04.2011 | autor: redakce
Randy Bachman je nejen v Kanadě, ale vlastně v celé Severní Americe rockovou ikonou už od začátku 70. let. Jaké výhody či nevýhody skýtá nést jméno tak respektovaného muzikanta?
Všechno má své pro a proti. Jako syn slavného hudebníka se toho na jedné straně o hudbě můžeš dozvědět opravdu hodně, ale problém je v tom, že tě mnozí lidé berou s rezervou, spíš řeknou: "ty nikdy nebudeš tak dobrý jako tvůj otec", a často ti nedají ani šanci prokázat svůj talent. Navenek to vypadá, že být dítětem slavného otce musí být skvělé, ale jak jsem řekl, má to své plusy a mínusy.
Jak bys popsal kanadskou hudební scénu?
Abych byl upřímný, moc toho o kanadském hudebním průmyslu nevím, já měl kontrakt s americkým vydavatelstvím Columbia Records, mé kontakty jsou ve Státech, všichni lidi z branže, se kterými pracuji, jsou ve Státech, takže ačkoliv v Kanadě žiju, nikdy jsem tam nic nepodnikal.
Bob Rock, s nímž jsi dělal své debutové album, je ale Kanaďan. Jak ses dostal k tak renomovanému producentovi, který má za sebou zásadní desky Metallicy, Aerosmith nebo Bon Jovi?
Když jsem podepsal kontrakt s Columbií, bylo mi doporučeno spousta známých i méně známých jmen. Už přesně nevím, jak to tehdy před dvanácti lety bylo, ale když jsme se prvně potkali v L.A., udělal na mě velký dojem. Ani jsem neřešil, že je to v zásadě „heavy metal guy", to pro mě nebylo podstatné. Hlavní je, že ví všechno o nahrávání a že je to především „song man". Koneckonců, není důležité, jaký styl prezentuješ, "good song is a good song in all the style".
Co se dělo po vydání debutu? Moc nerozumím tomu, proč tak úspěšně nastartovaná etapa posléze skončila. Vždyť jsi získal dvě Juno Awards (kanadské Grammy - pozn. aut.), She's So High rotovala prakticky všude, koncertoval jsi s Bryanem Adamsem...
Moje první deska měla skutečně celosvětový úspěch, takže jsem byl fakt nadšený, nicméně kolem roku 2002 začala mít Columbia velké problémy s internetovým pirátstvím a ilegálním downloadováním. Zaměřila se na řešení těchto problémů, omezila spolupráci s mnohými umělci. Tím pádem náš kontrakt skončil a druhou desku jsem musel vydat jinde.
She's So High zní dodnes z mnoha rádií nebo TV pořadů, před pár lety ji znovu proslavil Kurt Nilsen, podobně si vedl i singl Aeroplane... Jaký je to pocit být autorem tak frekventovaných skladeb, jejichž posluchači většinou ani netuší, že jsou tvé?
Jsem samozřejmě rád, že se pořád hrají v rádiích. Co se týče jejich častého výskytu v jiných formátech, s vydavatelem vždy konzultuji, když je chce někdo použít v seriálu nebo reklamě. Nechci ale žít z minulosti, když jsem se znovu pořádně vrhl znovu na muziku, věřím, že mám co nabídnout i s novým repertoárem.
Zbývá dodat, že Tal Bachman vystoupí na narozeninách Hard Rock Café coby speciální host IMT Smile a Popcorn Drama. Zpěváci těchto kapel Ivan Tásler a Peter Aristone nedávno přezpívali Bachmanův hit Aeroplane v duet Tak fájn. Na akci zahrají IMT Smile své největší šlágry a Popcorn Drama pokřtí debutové album, které vznikalo v zimě v Los Angeles.
text Jarda Hudec, Denisa Nechvátalová (Paurová)