Dušan Vozáry: Oceán natočí desku s novým materiálem

Ptám se proto, že předpokládám, že "depešáci" byli v 80. letech vzor Oceánu...
...to se říká, ale je to přesně ta legenda, která si žije svým životem. Samozřejmě, že když tady Depeche Mode v roce 1988 byli, tak jsme je viděli, ale spíš nás jen inspirovali tím, že nám ukázali, jak na to, ale ne ve smyslu začít se věnovat takový muzice. My jsme tenkrát žádní „depešáci" nebyli. Pro nás, na tom úplným začátku, byly zásadní undergroundový kapely a z těch oficiálních nám byly bližší třeba U2, Simple Minds a hlavně německý kapely jako třeba Kraftwerk. Depeche Mode pro nás byli důležitý hlavně tím, že jsme viděli naživo, že se muzika dá dělat i bez kytar.

Nedá mi to a ještě se zeptám. Co říkáš na dnešní tvorbu Depeche Mode?
Něco beru, něco ne. Mě hodně bavili, dokud tam byl Alan Wilder. Potom pro mě byli trochu „hluchý" s těmi novými producenty. A teď u těch posledních dvou temnějších alb se mi líbí jen něco.

Čekají nás koncerty Oceánu, kde Petra Muka zastoupí Jitka Charvátová. Je to regulérní návrat kapely a nová éra Oceánu, nebo je to pouze příležitostné turné a vzpomínka na slavné období?
My to bereme tak jako vždy. Neplánujeme moc budoucnost. Impulzem bylo, že nás to baví. Teď máme ideu, že bychom dál normálně fungovali, ale zaručit se to nedá. Odehrajeme pár koncertů a chceme dělat nový věci, ale třeba zjistíme, že už to neumíme, že jsme důchodci, kteří na to nemají.

Vím, že projekt nového Oceánu se plánoval už docela dlouho, ale nevím, zda to ví široká veřejnost. Nebojíte se, že se bude říkat, že je to reakce na odchod Petra Muka?
Na něco takovýho se moc reagovat nedá. My jsme návrat plánovali už několikrát. Začátek spolupráce s Jitkou přerušil nápad, že natočíme naše skladby se symfonickým orchestrem i se zpěvem Petra. On se po těch všech prodlevách tvářil, že by ho to zajímalo, že by do toho šel. A když jsme natočili asi čtyři skladby se „symfoňákem" a dali jsme mu to jako „demo", tak umřel. Jak chceš na něco takovýho reagovat? Mohli jsme si taky sednout a říct si, teď budeme rok čekat. Ale proč? Smrt Petra je tragédie, ale s tím, co děláme teď, to nesouvisí.

Takže Petr Muk souhlasil s tím, že nazpívá opět starý písničky Oceánu?
Popravdě řečeno, já to od něj přímo nikdy neslyšel, ale náš textař, se kterým spolupracujeme od začátku, Petr Hons, s ním byl v intenzivním kontaktu a jemu řekl, že jo. Ale samozřejmě kolem Petra se pohybovalo hodně lidí, kteří byli proti tomu a budou vždycky tvrdit, že o Oceán neměl zájem. Já Petra Honse znám, vím, že je to slušný člověk a že by nekecal. Je také možné, že Petr Muk někomu řekl to, jiným zase ono, ale to už se bohužel nedovíme.

Máte úplně nový singl. Navazuje na tu starou éru, nebo je to úplně něco jiného?
Nejdřív musím říct, jak vlastně vznikl. S Martinem Šebestíkem alias Arminem Effenbergerem z Cartonnage jsme se seznámili asi před 12 lety ve studiu, kde on produkoval nějakou desku. Stali se z nás kámoši, měli jsme spolu i studio, ale hudebně jsme spolu nikdy nespolupracovali. Pak jsem před třemi lety mluvil s Jitkou Charvátovou, která mi říkala, že dělá sama na sólový desce, tak jsem jí řekl, ať neblázní a dohodil jsem jí právě Martina a kruh se uzavřel tím, když nám před časem Martin přinesl písničku pro Oceán. Jitka k ní nazpívala vokál a my k tomu dodělali nějaký maličkosti a podle mě to zní tak, že by to mohlo být na jakékoliv staré desce Oceánu. Ale pozor, nesnažili jsme se sednout a udělat novou Ráchel. To nejde a ani by to nefungovalo.

Zůstanete jen u jednoho singlu nebo se teda můžeme těšit i na další věci?
Jak jsem říkal, my moc neplánujeme, ale rádi bychom vydali i celou desku někdy na jaře příštího roku.

A autory nových písní budete vy?
Jo my, ale počítáme právě i s Martinem. Ale uvidíme, jak to půjde. Sice máme každý v šuplíku spoustu věcí, ale musí to oslovit všechny. V Oceánu to vždycky fungovalo demokraticky, na což jsme sice nakonec doplatili, ale vždy to muselo sednout všem.

Nedávno vyšly na Slovensku reedice prvních dvou desek Oceánu, plánujete vydat nějaké rarity, nebo něco z archivu?
To ani nevím, že vyšly reedice... Další starý věci nebudou, protože nejsou. Všechno už bylo vydané na celkem dobré kompilaci od Sony, která obsahovala kromě normálních písní i různý remixy. Nic dalšího už fakt není.

Ani nějaké záznamy z koncertů?
Kdysi jsme odehráli koncert ve Valdštejnské zahradě a ten jsme uvažovali vydat na DVD teď společně s koncertem v Roxy, který bude 27. dubna. Nakonec se ale v Roxy nahraje jen audio záznam a ten se vydá na CD. K tomu určitě přidáme i nový singl a snad i nějaké další bonusy.

Oceán v roce 2011, foto: Václav PetrovitzNedávno jsme na iReport.cz měli rozhovor s Jitkou Charvátovou a ona říkala, že není členkou Oceánu, že je pouhým hostem. Platí to stále?
Já ji beru jako právoplatného člena, ale musí to tak vnímat i ona. To se musíš zeptat jí, jestli se jím cítí. Myslím, že už se to změnilo. Rozhodně není nějaký host, kterého je možné zastoupit.

A má třeba také právo veta jako ostatní členové?
Jistě. Možná ještě víc než všichni ostatní. (smích) Pro nás je strašně důležitá. Bez ní bychom to nedělali.

Na plánovaném turné budete mít i hosty. Můžeš k nim prozradit něco víc?
Pointa spolupráce měla být taková, že turné má být vzpomínkou na starý Oceán, a tak jsme chtěli oslovit lidi, se kterými jsme se v 90. letech potkávali a byli hudebně podobného zaměření. Chtěli jsme Davida Kollera, ale ten je hodně vytížený se svou sólovou deskou. Uvažovali jsme o Báře Basikové, která křtila naše první album. A pak jsme zjistili, že Richard Krajčo v nějakém rozhovoru kdysi řekl, že byl velký fanoušek Oceánu a kvůli nám vlastně začal dělat hudbu. Tak Richard jako host je jistý, už jsme měli i zkoušku a bude to hodně zajímavé. Dalším hostem bude Roman Holý, který s náma prožíval ty úplný začátky, a zažívali jsme společný noční tahy Prahou. Přes něj jsme oslovili Matěje Rupperta, který je dalším už tutovým hostem.
Pak, z takové nostalgie, jsme pozvali i Bohouše Josefa, který začínal v kapele General Bas a měli jsme první koncert úplně ve stejný den. A v Bratislavě a v Ostravě s námi vystoupí nestor československé elektroniky Laco Lučenič.

Docela mě překvapilo, že posloucháš Richarda Krajča?
Desky Kryštofu doma teda nemám, ale myslím si, že nedělají nic, za co by se museli stydět. To, co někde náhodně zaslechnu, se mi líbí.

V minulosti ses věnoval i producentský činnosti. Podle čeho sis vybíral, s kým spolupracovat?
Většinou to byli lidi, kteří mě nějakým způsobem zajímali. Jenom jako práci bych to neuměl dělat a ani by mě to nebavilo. Asi nejdůležitější z tohoto pohledu byla Khoiba nebo Roe-Deer.

Ty teď žiješ v Českých Budějovicích. Proč jsi se tam z Prahy vrátil?
To máš pravdu, asi po 17 nebo 20 letech jsem se tam zase odstěhoval a motivace byla jasná, a to rodina. Mám tam přítelkyni s dítětem a taky rodiče. Navíc musím přiznat, že v Praze jsem už neměl pomyslný motor, který by mě nutil něco dělat, a Budějice mě zase nějak znovu nastartovaly.

Máš za sebou i sólovou desku, která podle mě byla kvalitou nadprůměrná, ale přece jen trochu zapadla. Plánuješ na ní ještě navázat?
Já jsem na ni navazoval celý život a nikdy jsem nic neudělal. (smích) Kuriózní je, že jakoby zapadla, ale zároveň se jí prodalo 20 tisíc kusů, což je z dnešního pohledu velký číslo. Ale přiznávám, že pro publikum Oceánu to mohlo být na první poslech možná moc náročné.

Co posloucháš za muziku v poslední době?
Mě vždycky na nějakou dobu zaujme něco, co je pro mě silný, ale co třeba teď, to musím přemýšlet... Spíš ti řeknu kapely, který jsou pro mě nějak dlouhodobě důležitý, a to jsou U2, Radiohead a podobně.

Máte naprosto neuvěřitelný fanklub, který pořád existuje, i když Oceán 20 let neexistoval. Jak s nima komunikujete, přece není možný, aby takhle fungoval jen tak.
Jsou neuvěřitelný. Za sebe můžu říct, že těch 20 let jsme s nimi nekomunikovali, teda aspoň já osobně nikdy, možná někdo z kluků sem tam, ale přesně nevím. Fakt jsou úžasný. Na konci minulého roku nám nabídli, ať zahrajeme na srazu a ta atmosféra byla..., to se nedá ani popsat. V těch lidech to neustále žije a já si teď třeba užívám, že po koncertě můžu jít mezi lidi a povídat si s nimi. To dřív nešlo, tenkrát by nás roztrhali a ušlapali.

text: Daniel Maršalík