Tom Araya ze Slayer: Krev a smrt

Vydáno 08.04.2011 | autor: redakce

V neděli se pražskou O2 Arenou rozduní nářez v podání kapel Slayer a Megadeth. Seznamte se s jedním z nejmorbidnějších thrashmetalových řezníků, kterým je bezesporu Tom Araya (48), neodmyslitelná postava Slayer.

Tom Araya ze Slayer: Krev a smrt Tom Araya ze Slayer: Krev a smrt

 
tom araya pro casopis hammerChlápek, kvůli kterému řada amerických konzervativních matek proklíná červen 1961, kdy se jeho rodina z Valparaísa přestěhovala do Spojených států, své české příznivce navnadil vydařeným koncertem před třemi lety ve vyprodané Tesla Areně v Praze. Tam se Slayer představili v rámci turné Unholy Alliance Tour, Chapter III.

ANTIKRIST
Vlastně to začalo brzy po vzniku Slayer, jejichž druhé album Hell Awaits z roku 1985 přineslo z pohledu mnoha posluchačů zvrácené texty koketující se satanismem, přesně takové, jaké jsou důvodem existence přelepky Parental Advisory. Araya a spol. se rádi trefují do základů falešné zbožné americké morálky a nedali pokoj ani na zatím poslední nahrávce World Painted Blood, na níž opět najdeme texty zabývající se těmi nejtemnějšími stránkami lidské povahy.

"Vždycky mě zajímalo, jak se lidi chovají, co se děje v jejich mysli. Mohou to být strašné věci, proto máme tendenci psát hodně o masových vrazích a podobně. Co byste taky čekali od kapely jménem Slayer?" říká Araya.

Přestože v rozhovorech připouští katolickou výchovu, křesťanské děti by na poslech alb Slayer měly rychle zapomenout. Kapele z Los Angeles se daří dráždit církevní kruhy kromě textů už názvy a obaly desek. Například jméno experimentálního alba Diabolus In Musica z roku 1998 pochází ze středověkého označení hudebního intervalu tritón, který byl ve středověku zakázán, protože církevním představitelům údajně připomínal ďábla. O tři roky později Slayer novinku nazvali God Hates Us All (Bůh nás všechny nenávidí). Církevní kruny nad tímto rouhačstvím žasly a Araya přispěchal s vysvětlením: "Nemyslel jsem to tak, ale God Hates Us All je přece kurva dobrej název."

slayer2 2009 by sonyByl to nejen zatraceně dobrý název, ale také nahrávka našlapaná solidní drsnou muzikou. Jenom to nešťastné datum vydání... 11. září 2001, které otřáslo sebevědomím Američanů, opravdu nebyl dobrý den na provokace a urážky a kapela správně rozhodla, že bude lepší nahrávku propagovat v Evropě.

Ovšem o pět let později už Araya a spol pokračovali ve svém "nesvatém tažení" a vedle další várky textů, za něž by církev nejspíš nejraději znovu začala upalovat, nechali na obal desky Christ Illusion vyobrazit bezrukého Ježíše.

"To, že věřím v boha nemá vliv na mé umění," nechal se před časem slyšet Araya, čímž vyvolal diskuzi plnou nesouhlasu i výroků na jeho obranu. "Jak může osoba, která vytváří takové texty, jim ani trochu nevěřit?" ptá se jeden z kritiků na internetu.

Image drňáků pohrdajících bohem vyneslo Slayer nenávist fanatických věřících a moralistů všeho druhu. Právě takoví se drží známého hesla, že jsou-li Black Sabbath nevěstou satana, pak jsou Slayer jeho rychlejší a důslednější děvkou.

FASCINACE SMRTÍ
Paradoxně jsou však, také díky textům Arayi, Slayer obviňováni ze sympatií k nacismu. Největší "zásluhu" na řadě nařčení má pecka Angel Of Death z jednoho z nejlepších thrashmetalových alb vůbec, Reign In Blood z roku 1986. Celý problém je v tom, že si kytarista Jeff Hanneman vybral do textu této písně nacistickou zrůdu Josefa Mengeleho. Ale propagace příznivců hákového kříže? Blbost! Zájem Jeffa o druhou světovou válku pravděpodobně vyvolal jeho otec, který bojoval v Normandii a synovi později nabídl svou sbírku válečných vyznamenání od padlých německých vojáků. Negativní ohlas části veřejnosti na Angel Of Death Slayer neodradil, spíše naopak. Hned na dalším albu South of Heaven o dva roky později, které zkomponovali především Araya a Hanneman, najdeme vedle titulní skladby válečná a nacistická témata také v případě písní Mandatory Suicide nebo Silent Scream.

tom_arayaTo vše podtrhuje nepopiratelný fakt, že odvrácená stránka lidské povahy a smrt je pro Arayu velkou inspirací. "Smrt je věc, kterou máme všichni společnou. Sdílíme ji každý jinak a jindy, ale máme společné to, že všichni umřeme. Odlišnými nás dělá způsob, jakým žijeme," filozofuje Araya, podle kterého téma smrti dominuje i poslednímu albu World Painted Blood, na němž najdeme tradiční fascinaci terorem, násilím a odpor vůči náboženství. "Nikdy jsme se před nikým neohnuli. Nedělali jsme kompromisy. Jsme sami sebou," podotkl Araya.

PRAVIČÁK JAKO ŘEMEN
Ideový svět Arayi je velmi vzdálen všem levicovým teoriím a hudba Slayer není tou, nad níž by plesali intelektuálové nebo příznivci sociálních demokratů Jiřího Paroubka s jejich slabostí pro Kateřinu Brožovou nebo Leonu Machálkovou. V téhle otáce má Araya jasno. "Levičáci porušují práva, samozřejmě aby nás ochránili, jak jinak. To, že jsem se naučil vydělávat prachy, neznamená, že se s tebou budu dělit!" prohlašoval už před lety.

V mnoha směrech konzervativní Araya se už léta drží svého morbidního uměleckého modelu a nezdá se, že by tomu mělo být v příštích letech jinak. Svědčí o tom i album World Painted Blood, po jehož vydání kapele vypršela smlouva s vydavatelskou firmou a sám Araya připouští, že Slayer budou muset vážně řešit, co dál. "Pokud jde o hudbu, nestarám se moc o to, co se děje v okolním světě. Jsem v Slayer. Mám rád Slayer. A to je asi tak vše," vzkazuje Araya.

text Roman Jireš  

 

zavřít