RECENZE: Lady Gaga na Born This Way šokuje i nudí

Vydáno 23.05.2011 | autor: redakce

Lady Gaga se na své druhé desce místy dotýká hudebního nebe. Jako celek ale sklouzává do průměru a kromě několika zajímavých skladeb nabízí jen tradiční mainstreamový pop.

RECENZE: Lady Gaga na Born This Way šokuje i nudí RECENZE: Lady Gaga na Born This Way šokuje i nudí

lady g_born_coverLADY GAGA
BORN THIS WAY
14 trax
Universal


Na Lady Gaga je fascinující, kam se za těch pár let v showbyznysu dostala. Kam se všichni sápou roky a často i desetiletí, tam se teprve pětadvacetiletá zpěvačka vyhoupla jakoby mimochodem. A není to jen o tom, že na sebe zavěsí dvě kila hovězích kotlet. Její provokace má totiž styl. Je konkrétní, a přestože je skandalizující, není opovrženíhodná.

Oproti Britney Spears, která dokáže šokovat, jen když si zapomene kalhotky nebo si omylem vyholí hlavu, působí Lady G jako cílevědomá, ostřílená a dospělá byznysmenka.

Born This Way je přes brutální hype normální deska. Najdete na ní i skvělé momenty, ale vesměs jde o nijak zajímavý pop, který je akorát šikovně zaranžovaný a obstojně zazpívaný. A taky plný keců o tom, že člověk by měl být hrdý na to, kým je, i kdyby vypadal jako prasokrysa. Ono při pohledu na Lady G není divu, že na základce dostávala na školních záchodcích do těla (a nehledejte za tím nic sexuálního). Takže jí ty proklamace a morální agitky na populární náctileté téma „buď na sebe hrdý" snad i uvěříte.

Ale zpátky k muzice. Pod všemi 14songy je podepsána Lady Gaga, za což klobouk dolů. A v řadě případů se jí podařilo dotknout nebe pop music. Cikánským soundem líznutá Americano je ukrutně sexy, má v sobě energii pěti písniček, a pokud vznikne remix, nesmí v něm chybět Gogol Bordello! Jednoznačný vrchol desky.

Na paty jí šlapou „německá" Scheisse, retro hříčka kolísající mezi technem a trancem, a Electric Chapel se syrovou elektrickou kytarou, co na koncertech vymlátí sklo z VIP boxů. Zbytek tracklistu je více či méně bezobsažná nuda. Ve většině skladeb najdete drobné detaily, co potěší (např. „J. F. Kennedy" v Government Hooker nebo dvousmyslná Bloody Mary), ale jako celek to prostě zní jako další studiovka od Britney Spears.

Hudba dělá u Lady Gaga jen křoví úspěšně fungujícímu byznysu; média i fanoušci radši řeší, co má zpěvačka na sobě, jak vypadá v klipech, nebo jakou církev a organizaci (ne)chtěně urazila. O muziku tu totiž vůbec nejde. Nemá proto cenu polemizovat nad kvalitou desky. Už teď je jasné, že zbourá prodejní rekordy a několik měsíců bude na špici hitparád. 


4/7

Marek Pros



0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít