Jméno je prý dar. Jmenuju se Jitka Charvátová

Jitýn Ševětýn
Hele jako zpíváš dobře, ale Jitka Charvátová? To je fakt blbý jméno pro zpěvačku… řekl spolužák z gymplu a bez diskuze odešel. Nejdřív jsem jeho záda ohodila myšlenkovou sprchou středoškolských vulgarismů a pak to přišlo… co když má pr… a od tý doby se to se mnou táhne.

Druhá narážka na mé prapodivné jméno, nehodící se do showbusinessu ani do undergroundu na lokální úrovni, přišla od Honzy Vozáryho. Bylo to v 90. letech, kdy se všechno převádělo do angličtiny. Táboru se říkalo “Tejbr”, Českým Budějovicím “Badidžvajs”, Votice byly “Voutýs” atd.

Jitka Charvátová? Takhle nemůžeš mezi lidi… OK, Džone, máš nějakej nápad? ptám se. No, Jitka je Jiteen (“Jitýn”), že jo, a Charvátová je……. Charvetain (“Ševrtýn”), to je jasný. Byla jsem šťastná, že tato významná hudební autorita bezbolestně vyřešila mé trauma. Ovšem, ještě než se tento rafinovaný pseudonym infiltroval do světového hudebního povědomí, přišla rána. Hned zčerstva mě totiž moderátor na jedné akci uvedl: A teď zazpívá zpěvačka “Jitýn ŠEVĚTÍN”, což je vesnice nedaleko Badidžvajs a nevyznělo to vůbec kchúl. To poznám... Bohužel tento novotvar utkvěl v mnoha mozkovnách natrvalo a třeba bratr autora, Dušan Vozáry, mi doteď neřekne jinak.

Vibrace 18Pak přišla naděje. Do ruky se mi dostala spásná kniha numerologie a spočítala jsem si, že mé jméno má stejnou vibraci jako Jesus Christ.  Dočetla jsem se, že nositelé jména s touto vibrací buď lidi milujou, nebo nenávidí. Ani jsem si to nemusela přepočítavat, protože to sedí. Nechci se rouhat, ale v té době mi přišlo fajn mít vibraci 18… přece jen výše zmiňovaný měl kromě nadpřirozených schopností i skvělé PR.

Jirka Charvátová I úřady se spikly proti mému jménu. Když jsem si šla pro novou kartu do banky, seriózní finanční poradce mi s profesionálním úsměvem podal kartu, do které bylo vyryto JIRKA Charvátová. Vzpomněla jsem si na dětství, kdy naši 9 měsíců čekali, až se jim narodí chlapeček Jirka a vyšla jsem z toho JÁ. Tatínkovi to nevadilo a vychoval mě jako správného Jirku, takže jsem absoloval hru na heligonku, baskřídlovku, jezdil jsem traktorem, chodil jsem na hony do lesa, nosil kulovnici a směšné oblečení po starší sestře. A aby byl Jirka připravenej na život, přihlásili mě do kroužku Mladý obránce vlasti, kde jsem se konečně naučil řídit tank.

Poprosila jsem v bance o změnu jména, protože jsem stejně jako Cimrman nechtěla pobuřovat - hlavně bankomat - svojí pravou identitou. Rok nato jsem obdržela novou kartu, kde bylo pro změnu vyryto JIRKA Charvátová.

JI & MRDKA protože se jen tak nevzdávám, před rokem a půl jsem vydala sólový debut jako JI (“džej aj”) a svojí kapelu jsem pojmenovala JI & Mother Ducks (“džej aj end madrdaks”). Nikdo si to nepamatuje, nikdo to neumí vyslovit a na promotérských materiálech se objevují veškeré matematické kombinace těchto písmen. Je to fakt magický jméno. Vždycky zmizí nějaký písmeno. Když jsem chtěla vytvořit plakát, protože Jirka musí umět všechno, zůstalo mi na obrazovce JI & MRDK...

A tak jsem se našla. Můžu klidně spáchat nějaký zločin, protože mojí pravé identity se nikdo nedopátrá. Konečně si můžu svobodně bez předsudků tvořit a dělat, co chci. Třeba i zopovědět záludnou a poměrně zásadní otázku:

Stojí obsah nad formou?

text: Jitka Charvátová, foto: archiv Jitky Charvátové
www.jitkacharvatova.com
www.newocean.cz