RECENZE: Luboš Pospíšil natočil čerstvě chutnající album

 
LUBOŠ POSPÍŠIL & 5P
CHUTNÁŠ PO CIZÍM OVOCI
Supraphon11 trax

Luboš Pospíšil a jeho s výjimkou kytaristy Bohumila Zatloukala o generaci mladší kapela ukazují, že jejich spojení nebyl žádný experiment nebo chvilkový rozmar. Ostatně Pospíšilova novinka a předchozí Příznaky lásky jsou jediné po sobě jdoucí desky, které ve své kariéře natočil ve stejné sestavě. To vypovídá o stabilitě jeho současné skupiny 5P a na výsledku je to znát. Nové písničky, které většinou vznikly v průběhu roku 2010 paralelně s koncertováním v rámci turné k Pospíšilovým šedesátinám, potěší parádním zvukem a pro Pospíšila typickou nadčasovostí textů. Většinu z nich napsal Pavel Šrut, po delší době s kapelou 5P navázal spolupráci Jan Sahara Hedl, dvě písně otextoval písničkář Pepa Lábus, Ondřej Fencl a v jednom případě také sám Pospíšil. Jejich tématem jsou především ženy a písně jako Na útěku nebo Nikdy dokazují nevyčerpatelnost tohoto tématu.

Zatímco hudba, o kterou se tradičně podělili Pospíšil a Zatloukal za aranžérského přispění mladších členů kapely, zní současně, v textech se majitel nepřeslechnutelného hlasu vrací do minulosti včetně reálných odkazů, například na kapelu Blue Effect. Rozhodně však nejde o nějaké retro. To dokazuje i nově ve stylu reggae natočená píseň Šlapala k ránu chodník. 5P ji v roce 1984 natočili jako svůj vůbec první singl s vynuceně pozměněným textem, protože tehdejší textová komise usoudila, že "za socialismu se přece chodník nešlape".

Ať už se zaposlouchám do balad (Zátiší s dívkou a jestřábem) nebo rockovějších skladeb (Nenápadné teď, Stále jsme to my), musím konstatovat, že Pospíšil nemá téměř konkurenci v tom, jak je zároveň snadno rozpoznatelný a přesto neoposlouchatelný. Tohle album podle názvu chutná po cizím ovoci, ale vnímavému posluchači, který už má v životě něco za sebou, je velmi blízké.

text: Roman Jireš
5/7