RECENZE: Joe Jackson vydal (ne)živé album z evropského turné

JOE JACKSON
LIVE MUSIC
Edel/Panter12 trax

Nikdo asi nepochybuje o tom, že britský klávesista Joe Jackson je velmi dobrý muzikant, ale je mi záhadou, proč vydává takové desky, jako je Live Music. Jak napovídá název, jedná se o koncertní záznam, na kterém však bohužel schází, co by mělo být pro živák základem - alespoň pokus o přenesení atmosféry ze sálu. V tomto případě se tvůrci patrně příliš soustředili na vyžehlení všech ruchů ze sálu a zvuk nahrávky, takže z živé atmosféry zbyl především utlumený a spíše zdvořilý potlesk.

Je to škoda, protože od živáku přece neočekáváme studenou dokonalost, jakou nabízí Live Music, to jsem si mohl poslechnout některou z Jacksonových kompilací.

Podle nahrávky Live Music nezahrnul Joe Jackson na evropském turné posluchače jenom novinkami a nabídl několik svých vydařených coverů. Už úvodní Tomorrow's World z dvanáct let starého alba Blaze Of Glory napovídá, že jeho spoluhráči Graham Maby (basa) a Dave Houghton (bicí) vědí, že méně je v hudbě obvykle více a přestože se příležitostně blýsknou sóly, nijak v téhle směsi popu, jazzu i klasické hudby zbytečně neexhibují. Jackson, který měl v počátcích své kariéry blízko k punkové scéně, sáhl i k obrovskému hitu ze začátku 80. let Steppin' Out i k vydařeným coverům Girl od Beatles, Scary Monsters Davida Bowieho a Inbetweenies od Iana Duryho. Šestapadesátietý Jackson také často sloužil jako inspirace pro druhé, na tomto živáku si například můžeme poslechnout skladbu Got the Time, kterou pro sebe v roce 1990 předělali drsňáci z Anthrax.

Zpět k Live Music. Při poslechu podobných alb si vždycky vzpomenu na živé nahrávky na starých dobrých vinylech, které byly sice často zvukově příšerné, ale poměrně věrně dokázaly zachytit atmosféru v publiku i větší či menší nedokonalosti živé produkce. A rozhodně zněly úplně jinak než studiové desky, takže mělo smysl si je kupovat i s jejich vadami na kráse. Poslouchat takovou desku bylo jako jít na rande s normální holkou, poslouchat živák Joea Jacksona je jako listovat módním časopisem plným krásných, ale chladně dokonalých modelek.

text: Roman Jireš