LIVE: Lanugo umí jako jediní na světě zahrát triphop s úsměvem

LANUGO, JAMES HARRIES
PALÁC AKROPOLIS, PRAHA
10. 6. 2011

Ačkoliv členové kapely Lanugo jsou převážně spjatí s jazzem, jejich hudba z velké míry koketuje s triphopem. Ten je ale odlišný od toho, jak ho známe třeba od olomoucké sestavy Narcotic Fields nebo světově proslulých Portishead, Massive Attack či Lamb. Lanugo do své hudební melancholie vnesli smích, nadhled, pozitivno a barvy. Triphopový byl hlavně začátek koncertu. S postupujícím časem jednotliví muzikanti dostávali více prostoru a koncert se přehoupával z žánru na žánr. Přitom kapela neztratila pojítko, kterým by všechny písně nezastřešila pod hudební zaklínadlo Lanugo.

Nejviditelnější postavou soboru je a byla zpěvačka Markéta Foukalová, která ještě nedávno působila ve skupině MadFinger, a kterou bylo možné spatřit i v roli improvizujícího hosta Slávka Jandy v SJB. Techniku zpěvu měla Markéta vždy zvládnutou, jen její projev nebyl nikdy dostatečně funky. Paradoxně jsem ji vždy viděl jako zpěvačku, která by měla vystupovat spíše ve formacích inklinujícím k rocku nebo alespoň k funkrocku. Kdo však slyšel Lanugo, ví, že zde se zpěvačka absolutně našla. Odhalila hned několik hlasových poloh, ve kterých zní její hlas příjemně. Zaujala i zevnějškem, její drobnou postavu více než polovinu vystoupení zakrývaly originální papírové šaty. Ty lze vidět i v klipu Tak i já, který byl na koncertě představen.

Lanugo s sebou do Akropole přivedli hosta Jamese Harriese. Brit žijící převážně v Praze ukázal posluchačům, jaké zlato skrývá ve svém hrdle. Svým projevem připomíná irské velikány Damiena Rice a Glena Hansarda. Navíc dokáže obecenstvo pobavit i svou lámanou češtinou. Budeme tedy doufat, že v Čechách ještě nějakou dobu vydrží, aby ho stihla objevit širší posluchačská veřejnost.

Lanugo v Akropoli dokázali, že jsou kapelou se silným repertoárem a nadanými muzikanty. Za všechny jmenujme Miroslava Hloucala, který svými sóly na trumpetu „rozsekával“ nejvěrnější fanoušky. 

Singl Tak i já zazněl v pátečním večeru hned třikrát. Poprvé v samotném úvodu, pak přibližně v půli koncertu z videoprojekce a potřetí v druhé vlně přídavků - nutno říct, že živě působil lépe. Lanugo jsou zkrátka kapelou, která zní na koncertech přesvědčivěji než z desek. Ve studiu by potřebovali asistenci zkušeného producenta, který by dokázal zkrotit všechny zvuky a aranže tak, aby jim hrály do karet, a vyždímal z nich všechen potenciál.

5/7
Daniel Maršalík