RECENZE: Wohnout navlékl saka a pozval smyčce. Ale zůstal svůj

Vydáno 16.06.2011 | autor: redakce

Nevěřte textu titulní skladby, firma Wohnout rozhodně není v prdeli. Naopak, po trochu rozpačitém Kartonu veverek natočila pestré a sebevědomé album.

RECENZE:  Wohnout navlékl saka a pozval smyčce. Ale zůstal svůj RECENZE: Wohnout navlékl saka a pozval smyčce. Ale zůstal svůj


wohnoutalbumWOHNOUT
NAŠIM KLIENTŮM
Sony Music
15 trax

Shodou okolností nedlouho po Ležaté osmičce Tata Bojs vychází album další tuzemské kapely, které neschází vtip a nadhled. Jevanští Wohnout si navíc nenapodobitelným způsobem umí dělat legraci sami ze sebe, což dokazuje titulní píseň s takřka metalovým úvodem a textem navazujícím na Kapelu na šňůře. Textů ze života kapely je pro její klienty připraveno ještě víc - roztomilý je Padák s tématem muzikantských Lidušek nebo Dobrý den, pane Kohák, veselá pocta pátému členu skupiny, režisérovi klipů Jakubovi Kohákovi.

Našim klientům s tradičně propracovaným obalem Honzy Homoly je po hudební stránce patrně nejpestřejší album Wohnoutů. Čtveřice, která podle svých slov na písních tentokrát pracovala společně od počátku jejich vzniku, zabrousila například v takovém Gastrosexuálovi až do popu. Mainstreamovou hudební stavbu má také první duet v dějinách kapely, kterým je Toubkal s Andreou Plíškovou z Gang ala Basta. Skladba, která se jmenuje podle hory v Maroku, je z kategorie těch, které vám při opakovaném poslechu doslova zalezou pod kůži.

Aspirantem na jasný hit je rozverná písnička Hledáme zpěváka, která se po country úvodu přehoupne v chytlavou rockovou pecku za účasti Márdiho z Vypsaný fixy, Vaška Bláhy z Divokýho Billa a Tomáše Hajíčka z Krucipüsku. Žánrovou pestrost zvyšují hostující dobře nadávkované Hněddé smyčce (Voda v prášku) nebo skladba O básnících, která by se neztratila v repertoáru Tří sester. Úletem je pak závěrečná pecka Svaz českých bohémů, disco, při kterém se nedá nevzpomenout na Duo Egon.

Škoda, že zejména v druhé polovině album trochu ztrácí tah a nabízí tuctovější skladby jako Ježci nebo Bublina. V části své tvorby jsou Wohnouti přece jenom trochu omezeni svými hlasovými možnostmi a při některým refrénech se zdá, že trošku vykrádají sami sebe. Naštěstí nechybí chytrá wohnoutí hravost a poetika ("...moje hrdlo žíznivý vo moji žízni ví.") a jistota, že koncertní provedení většinou posouvá písně Wohnoutů kvalitativně ještě výš. Pokud ještě nejste klienty téhle hravé party, měli byste se rychle zajímat o podmínky smlouvy na tomto albu.

text: Roman Jireš
5/7 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít