RECENZE: Cartonnage se vytáhli melancholickým electrem

Vydáno 19.06.2011 | autor: redakce

Dvojice Cartonnage vydali na konci května svou třetí desku. Díky své předchozí Curiously Connected na dobro vylezli z podzemního úkrytu a slušně se zaháčkovali u posluchačů moderního electro popu. Po vydařeném křtu v klubovně 2. patro se stačila deska takříkajíc usadit a teď už je nejvyšší čas podívat se jí na zoubek.

RECENZE: Cartonnage se vytáhli melancholickým electrem RECENZE: Cartonnage se vytáhli melancholickým electrem

cartonnage-cover-digi-bigCARTONNAGE
I'M NOT YOUR COMPUTER
EARecords
11 trax / 42:46


Poté co z regulérní kapely zbyla jen dvojice zpěvačka Vanda Choco a producent Armin Effenberger, pustili se postupně do příprav. Releasu celé desky předcházel singl Electro Gastronomique, který dvojice vypustila v minulém roce. Song samplující velmi povědomou melodii francouzské komedie ze sedmdesátých let byla taková rozjuchaná jednohubka vzdávající hold skladateli filmové hudby Vladimiru Cosmovi, po které jste měli chuť skočit si na křidýlko nebo stehýnko do káefcé. Ve své poťouchlosti letmo připomínala Pattiserie z Curiously Connected a každopádně na rozhánění podzimních depresí fungovala dobře. S podobným vtípkem se před lety vytasili Tata Bojs v Attention aux Hommes. Není divu, protože francouzské komedie byly u nás vždy oblíbené.

 

Novou desku si Cartonnage vydávají na vlastním labelu EARecords. Oproti předchozí má však I'm not Your Computer zcela jinou náladu. Nese se v hávu zadumaného disca a lehce melancholického electra, jakoby se odvrátili od poťouchlosti a dali přednost dusnější atmosféře. Electro Gastronomique se naštěstí ve finálním tracklistu desky neobjevil, jelikož by vůbec nezapadal do konceptu a působil jako pěst na oko.

Cartonnage mají stále rádi technologie, ať už se jedná o synťáky, vokodéry nebo automatického bubeníka, kterým sekundují občasné kytary nebo smyčce. Pod jejich rukama však celkový zvuk nabývá mnohem lidštějšího rozměru. Je však slyšet, že se jejich aranžérské schopnosti postupně vyvíjí. Díky tomu jednotlivé hitovky sedí jedna k druhé a žádný z jedenácti tracků nijak nepřebývá. Vanda stále zpívá jako malá plachá školačka, a jak je jejím zvykem a poznávací značkou, občas se pitvoří, aniž by se však ze zpěvu stala parodie.

Mezi nejpovedenější songy patří titulní I'm Not Your Computer, která kdekoho naučí pískat si melodii spolu s písničkou. Smyčce, které skladbu podkreslují, opět dávají připomenout francouzskou filmovou hudbu, tentokrát bez samplů a s původními notami. This Mess We're In náladou, výběrem rejstříku synthezátorů i v pozadí občas drnčící kytarou platí za reminiscenci Depeche Mode. Osmdesátkový zvuk do současnosti přivádí jen osmibitové pazvuky rozřezávající okolí na malinkaté kousíčky. Nejveselejší singlovka Don't Stop mile překvapuje svou vznosností a lehkostí. Po ní pak následuje pravý opak, nejúdernější Bonne Idée, která potvrzuje fakt, že tvrdě lze hrát i bez kytar. Patří tak mezi těch pár skladeb, které asi na tanečním parketu neuslyšíte. I'm Not Your Computer uzavírá a zároveň shrnuje balada Love is Within podpírající tu harfa, tu piano.


Armin s Vandou mají čuch na chytlavé melodie a dokážou být nejen zábavní, ale i vážní, aniž by začali nudit. Duo vydalo sbírku moderního popu, které pozbývá upachtěnosti tuzemské produkce a dokázali, že jsou na české scéně výjimečnou skupinou, která vydává alba, kde se objevuje podezřele mnoho hitovek.

6/7
Jiří Kaňa

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít