RECENZE: Steve Morse Band nepřipouští ani náznak nudy

Vydáno 23.06.2011 | autor: redakce

Steve Morse, chlapík se šikovnýma rukama a hlavou plnou inspirace, je opravdu nezmar. Od sedmdesátých let minulého milénia kromě kapel, v nichž je jen částí celku (Dixie Dregs, Kansas, Deep Purple), vydatně skládá i na vlastní autorské konto a stále svůj kredit nezostuzuje.

RECENZE: Steve Morse Band nepřipouští ani náznak nudy RECENZE: Steve Morse Band nepřipouští ani náznak nudy

cover__300rgb20

STEVE MORSE BAND
OUT STANDING IN THEIR FIELD
Edel / Thompson Music
23 trax / 110:11 min

Sám si zřejmě moc dobře uvědomuje, jak důležití jsou pro frontmany doprovodní dříči a na novém albu svého instrumentálního tria ponechává výrazný prostor kolegům. Zejména baskytarista Dave LaRue jej využívá bravurně a některé jeho finesy přinášejí údiv i radost zároveň. Až to občas vzbuzuje pochybnosti, kdo je tu doopravdy principálem.

Ač se obecně instrumentální muzika „hrdě krčí“ poněkud v ústraní, je to s ní v podstatě stejné, jako pro většinu světa s písněmi zpívanými rumunsky. Chytré melodie nepotřebují text. V notových partech svůdně skotačí černá znaménka a Steve Morse Band od prvních tónů nepřipouští ani náznak nudy. Nehledí, zda se membrány chvějí řízným metalem či tetelí trochou akustického baroka a rozjíždí barevné motivy, rozvíjí je, posouvá k nečekaným sférám, aby se bez varování opět vrátil na začátek. Pro ty, jimž by před polovinou alba bylo všechno to převážně rockové pohrávání přece jen příliš, švihne Morse zčista jasna country riffem, rytmika se briskně přidá a hyjé – farmáři všech zemí spojte se (John Deere Letter).

Občas sice problesknou pocity stagnace, ale když zanedlouho sedmapadesátiletý Američan na druhém disku nabídne dosud nevydaný živák z německého Baden Badenu před více než dvěma dekádami, není důvod odmítnout.

Daniel Folprecht
5/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít