Klára Vytisková: Dovolená all inclusive?

Je přece jen léto a tohle téma bylo už na spadnutí. Hodně jsem přemýšlela o fenoménu dovolených. Hlavně tedy proto, že právě balím kufry směr Portugalsko. Dostala jsem od kamaráda, který tam žil, ty nejlepší cestovatelský rady: zaprvé: kam nechodí turisti, zadruhé: kam chodí místní, zatřetí: kde se dobře najim, začtvrtý: kde se dobře vykoupu, zapátý: mám jít do muzea MHD (nikdo tam prý nechodí a je to pecka) a pak ještě několik dalších užitečných, ale absolutně nepublikovatelných rad. Lepší než si koupit guide, je pro mě dovolená nadivoko.

DOVOLENÁ. S dovolenou to většinou bývá tak, že celý rok všichni hodně pracujou a pak si vyberou první týden dovolené někdy v zimě, aby zajeli vystát fronty na vlek a další dva týdny vyberou většinou v létě a jedou all inclusive do Egypta, kde se zdržují výhradně v hotelovém komplexu. Vždycky jsem po takové dovolené jako dítě toužila, protože hodně našich známých to přesně tak praktikovalo a my nikdy (na podobné bázi fungovala i moje touha bydlet v paneláku, jako kamarádi, protože oni mají balkón). Ale zpět k našemu rodinnému cestování. Moje máma se bojí lítání a navíc můj táta v cizině strašně rád chodí nakupovat čerstvé pečivo a místní speciality na snídani, do malých obchůdků. Vždycky jsme vzali auto, kde mě a ségře táta nachystal vzadu spaní a jezdili jsme i se stanem po celé Evropě. Stanovali jsme v Paříži, Itálii, Polsku, Belgii, Holandsku... Pokaždé táta v noci někde zastavil, ideálně tam kde byl zákaz a pak nás většinou vyhazovali policajti a my ze ségrou dělaly, že k rodičům nepatříme, ale moc se nám to na zadních sedačkách nedařilo. Ale ráda na to vzpomínám a je mi trochu líto, že jsem to jako dítě nedokázala náležitě ocenit!

OPALOVÁNÍ. Já se neopaluju. Nemá to smysl. Není na mě ani jedno procento pigmentu, tudíž je to ztráta času. Jsem s tim už vyrovnaná, navíc si díky tomu připadám aristokraticky. Akorát minulý týden jsem natáhla nový šortky, jeli jsme s Toxique na koncert a byl fakt hic. Měla jsem pocit, že mi to sluší... Když jsme v cíli vylezli z dodávky, říká mi kytarista Patrick, znáš samoopalovací krém? Jasně Patriku! Myslíš to, co mi celou pubertu dělalo hnědý fleky na nohách i obličeji? Tak touhle divokou historkou uzavírám opalování... v solárku mě uvidíte jen kdyby mě tam někdo násilím zavřel... (mimochodem, podívejte se jak dopadl Ross v dílu Přátel „Jak chtěl být Ross opálený“)

PLAVÁNÍ. Jo! Radši v moři než v bazénu. Můj děda byl učitel plavání, takže to zvládám celkem s přehledem, až na ten křivej střih, když plavu prsa...

ZÁVĚR zní: dovolená ano, ale je zásadní, naučit se odpočívat v „běžném provozu“. Což znamená: užít si ráno snídani, umět si dát v práci nohy na stůl, udělat si čas na oběd, otevřít si večer víno a jít si sednout do parku (když neprší samozřejmě a pokud jdete sama/sám tak ji nevypijte celou...), udělat si večer čas na knížku, zajít si do bázenu nebo si jen tak někam sednout a koukat před sebe. (opsáno z příručky Štěstí aneb 99 rad pro kvalitní život) HLAVNĚ, se neuhnat k smrti a myslet si že to všechno dá all inclusive v Egyptě do pořádku, jo?

p.s.: Nějak se mi nepodařilo do textu vsunout, že mě hrozně baví, jak je v létě Praha prázdná. Doporučuji zůstat v Praze, když všichni ostatní odjedou, to je paráda. Jen bych prosila, aby to praktikoval tak každý třetí, kdo si to právě čte, protože jinak by ta Praha byla zas plná. Pokud by se to zvrhlo, zavedeme systém turnusů. 

 text a foto: Klára Vytisková
www.toxique.cz