Je mi líto Marty Pušové. Marta Pušová je skvělá holka, znám jí už pár let, co má na starost naše blogy (a
NiceLanda). V praxi to znamená, že musí každého umělce urgovat a poslouchat jeho
výmluvy, proč ho zrovna teď nic nenapadá. Já nevim, jak je to s ostatníma, ale já mám těch výmluv nejvíc. Zrovna teď se například bojím jít na email, protože vím, že je tam
vzkaz od Marty, kde ten můj blog je. Ten vzkaz byl poslán na základě několika mých slibů, že to po měsíci už fakt
MÁM a
ODEVZDÁM, akorát musim splašit fotku. No, nemám nic, teď to teda píšu.
Co je jinak?
Přestala jsem
kouřit. Po sedmi letech a jiných návycích - tenhle byl jeden z posledních, který mě čekal zbořit. Mým dosavadním rekordem bylo
11 dní, ale to se mi pořád chtělo hulit, takže to bylo kontraproduktivní. Já si celej život zakládám na tom, že nevim, co je
aftermath a
kocovina, takže v momentě, kdy kocoviny začaly bejt neúnosný, retardující a viditelný, přišel můj moment. Je třeba přestat kouřit. Tak jsem si před měsícem a půl koupila knížku
Alana Carra – Snadná cesta jak přestat kouřit - a přestala jsem. Takhle jednoduchý to bylo. Ještě jsem zhubla 3 kila a ostříhala si vlasy. Ta kniha funguje už 30 let a předává se z jednoho ex-kuřáka na druhýho. Škoda mluvit, kdo nezkusí –
nepozná. Já o ní vím proto, že fungovala na mojí kamarádku Sylvu, která si bez Marlbora intense v puse pomalu ani nevyčistila zuby. Ta jí zase má od jiné kamarádky, která přestala dělat to samé. Atd. Od té doby se mi každým dnem prudce snižuje pravděpodobnost, že
umřu na rakovinu plic. Zároveň mi umírá míň a míň
mozkových buněk, takže zůstanu chytřejší a hned tak nedostanu Alzheimera. Budu mít mnohem míň vrásek a zuby zůstanou bílý. Budu plodnější a mrtvice - odolnější. Jediný, co zůstává, je možnost, že stejně dostanu z tohohle světa infarkt, ale to je zanedbatelné riziko. Budu tak
zdravá, že - když o tom přemýšlím - není vyloučené, že možná ani neumřu. Nikdy. Protože než dožiju ten svůj předlouhej zdravej život, vynaleznou léky na smrt a bude.
A vonim. Mám novou zálibu –
parfémy. Já když chytnu zálibu, tak strašně prodělám, tudíž finančně se mi to asi nevyplatí, ale budu vonět. Můžu si naprosto libovolně – kdykoliv zavonět. Mám v plánu pět novejch vůní. Jsou lepší než
hadry.
No… a tak.…
Akorát mi nejde
přemýšlet.
A
psát teda taky moc ne.
Když s někým
mluvím, vlastně se šíleně nudím a zkracuju věty.
Čas se prodloužil, takže sice stárnu pomaleji, zato nevim, co u toho mám
dělat.
S mojí
imaginací to taky nebude horký a já bych řekla, že zdraví je dost relativní pojem.
2. září bude v
Divadle Na Prádle (vedle Kampy) veřejná generálka mé nové hry
„Na rohu světa“, tak kdyby někdo chtěl přijít a připojit svůj názor na poslední text, který jsem napsala jako kuřák – napište mi na
nataliekocab@yahoo.com. Budu moc ráda. Marta tam bude.
Pak jsem se
vdala a málem utopila v lodi. Pochopila, co jsou to červí díry v čase. Ale to jsou private matters. Nebo to vysvětlim příště.
Jo, a ta fotka, tak to jsme byli v
Thajsku a já ani jednu z těch palačinek nesnědla, protože jsem byla na „
já-už fakt nesnáším-pappaya salátový“ dietě. No, ale, tak nějak jsem je držela obě v ruce… to se může!
text a foto: Natalie Kocab http://www.myspace.com/nataliekocab
Natalie Kocab: Zdravej život
