Satan v nás aneb může hudba zabíjet?

MardukZnámý okultista Aleister Crowley (1875-1947) uvedl tři způsoby, jak dosáhnout satanistického tranzu. Opakování stejného rytmu v hudbě, drogy a sex. Nejsou to atributy, které známe z rockových festivalů?

Současný papež Benedikt XVI. možná proto věří, že rocková hudba je dílem Satana. Ovšem hlava římskokatolické církve se šeredně mýlí a popularitě církve příliš nepomůže, když před časem kritizoval svého předchůdce Jana Pavla II. za společné vystoupení s Bobem Dylanem během jeho koncertu v Bologni v roce 1997…

INSPIRATIVNÍ LUCIFER
V historii umění i literatury se Satan objevuje jako vděčná inspirace, a není divu. Dávno už neplatí obraz přejatý od řeckého boha Pana, kdy je Satan kozlu podobný netvor s rohy a kopyty držící trojzubec. Dnes bývá Satan zobrazován jako přitažlivý muž, což odpovídá mytologii, podle níž získává duše lidí tím, že využívá jejich marnivosti a předkládá jim lákavá pokušení. Příkladem je film Ďáblův advokát, v němž si Satana zahrál neodolatelný Al Pacino. 

Postava Satana si přímo říká i o využití v hororovém žánru. Často zde je působivým a silným protivníkem, jako v trilogii Omen. V románu Iry, zfilmovaném Romanem Polanskim, hlavní hrdinku oplodní Satan a ona porodí jeho dítě. V případě kresleného South Parku byl dokonce Lucifer zatažen do politiky, když v téhle parodii vystupuje jako týraný milenec Saddáma Husajna.

Papež může být klidný, těmto tvůrcům většinou v žádném případě nejde o nějakou propagaci satanismu."Psal jsem s evangelizačním záměrem zobrazit vrcholné zlo jako způsob, jak připomenout světu potřebu věřit ve vrcholné dobro, Boha," nechal se slyšet William Peter Blatty, autor zfilmované knihy Exorcista.

SATAN IN ROCK
Přitažlivým tématem Satana a satanismu se s větší či menší povrchností zabývalo mnoho rockových hvězd. Jak je pro showbusiness typické, objevilo se v této souvislosti mnoho fám a nesmyslů. Někteří lidé třeba tvrdí, že v různých nahrávkách lze najít satanská sdělení tím, že se pustí pozpátku. Je to hloupost, stejně jako když American Photographer Magazine přišel v roce 1980 s vysvětlením, že název skupiny KISS je zkratkou slov Kids In Satan Service (Děti ve službě Satana). Stejně tak logo AC/DC neobsahuje symbol směru střely znázorňujícího Satana padajícího z nebe jako blesk.

Ozzy OsbourneSe Satanem nemá mnoho společného ani hit Rolling Stones Sympathy For The Devil: její text Mick Jagger, který však svého času se satanismem koketoval, napsal pod dojmem přečtení knihy Michaila Bulgakova Mistr a Markétka. Právě při této písni na konci 60. let na koncertě Rolling Stones v Altamonu došlo k tragické události. Narůstající nervozita mezi davem a členy ochranky Hell´s Angels dosáhla nezvládnutelné dimenze. Během třetí písně začal jeden z fanoušků mávat nad hlavou revolverem. Hell´s Angels se na něj vrhli a během minuty jej ubodali k smrti. Z pódia zněla Sympathy For The Devil. Šedesátá léta tak neskončila, ale zemřela...

O satanismus se také zajímal zpěvák Little Richard, který dokonce Satana považoval za zdroj své inspirace. "Radila mi a rozkazovala jakási Síla temnoty," dočteme se v jeho životopisu The Life And Times Of Little Richard. Běh se Satanem (Running With The Devil) absolvoval v textu jedné písně také David Lee Roth, který sám sebe označil jako „mistra obřadu nemorální většiny“.

„Naše publikum je pod vlivem pekelných sil, což vysvětluje náš úspěch,“ prohlásil o Black Sabbath zpěvák Ozzy Osbourne, na jehož sólových deskách najdeme píseň Mr. Crowley věnovanou známému satanistovi. Obdiv Crowleymu vyjádřil i Jimmy Page, člen skupiny Led Zeppelin, který dokonce odkoupil jeho skotskou usedlost. Hodně negativní ohlasy vyvolala Ozzyho provokace Bloodbath In Paradise pojednávající o kultu psychopatického Charlese Mansona. Ten roku   1969 inicioval hromadnou vraždu sedmi lidí, mezi nimiž byla i herečka Sharon Tate, manželka režiséra Polanskiho.

Pseudonym Marilyn Manson vznikl na základě propojení dobra a zla, kdy zpěvák Brian Hugh Warner použil jméno herečky Marilyn Monroe a zmíněného vraha Charlese Mansona. Marilyn Manson je samostatnou kapiltolou mezi "antikristy" 90. let. ˇuspěch tohoto bravurně načasovaného hybrida je přímo závislý na míře zrušených koncertů a výhružek smrtí, které na jeho osobu prší ze všech stran. "Od malička mi vtloukali do hlavy, že když nebudu spasen, půjdu do Pekla, a že se blíží konec světa. Když ale nepřišel, byl jsem zklamán a těšil jsem se, jak se jednoho dne pomstím," říká tajemně Manson. Ona msta nadešla ve formě multiplatinového alba Antichrist Superstar (1996) O dva roky dříve se osobně sešel s autorem Satanské Bible Antonem Szandorem LaVeyem, který mu vložil do ruky tzv. karmínovou kartu, certifikát satanské církve. "Vždycky jsem se ztotožňoval s Luciferem, protože to byl velký individualista a po všech stránkách silná osobnost. Identita Ďábla je daleko více realistická než identita Boha. Člověk je Hříchem a naopak. Myšlenka být dokonalý je naprosto zcestná..."

Vzhledem ke svému názvu HIM (His Infernal Majesty) jsou k satanistům řazeni také členové tohoto populárního finského „lovemetalu“. Zpěvák VilleValo to však odmítá s tím, že kapela neuznává žádné náboženství. „Bůh a Satan jsou jen fantazie. Dobrý příběh pro horory, ale nic víc,“ říká.

Marilyn MansonMETALOVÝ ANTIKRIST
Umění má být v opozici a není důvod, proč by svou „opozici“  v podobě Satana neměl mít také Bůh. Černé kožené bundy, džínové vesty, nábojové pásy, řetězy, okované opasky a nátepníky stejně jako texty opěvující Satana, satanismus, peklo, magii, nenávist, smrt, zlo a perverzní sexuální praktiky lze přiřadit k black metalu. Za jeho praotce jsou považováni britští Venom, Celtic Frost a zejména švédští Bathory, kteří v písni Krostituce zpívají: „Vždy budu vzdorovat vaší zpropadené víře, tak, jako jsem žil, také svobodně zemřu...“

Venom se dali dohromady v jedné pivnici a o začátku chtěli dát sepětí tvrdého rocku a satanismu nový šokující rozměr. Trojice přijala jména tří démonů ze Satanské bible, Cronos, Mantas, Abaddon a nahráli debut Welcome To Hell. Na něm prokombinovali primitvní šleh rock´n´rollu Motörhead s rouhačskými text a strašidelným zvířecím vokálem vycházejícím odněkud z paty. Narozdíl od Black Sabbath se k satanismu nepokrytě hlásili a stáli pravzorem budoucí extrémní metalové vlně trash, death, black a doom subžánrů. Na obalu se skví kozlí hlava v pentagramu a na zadní straně čteme jednoznačné moto: "Plijeme na Pannu, kterou uctíváme, a sedíme po Satanově levici." Všechno to byla ale jen hra. Silná, přitažená za vlasy, ale jen hra. O tři roky později, když Venom prezentovali kritikou zavrženou "rockovou operu" At War With Satan, Cronos připustil: Satanismus, okultismus, čarodějnictví - dejte pokoj. Rock´n´roll ale je ve své podstatě bavičství, entertainment, a toho se rádi držíme."

O radikalismu nejde pochybovat v případě amerických Deicide, jejichž zpěvák Glen Benton si nechal na čelo vypálit obrácený kříž a na své farmě se údajně baví lovem zpěvných ptáků a stahováním veverek zaživa z kůže. Podobný zážitek by mu na vlastní kůži rádi dopřáli členové radikálních ochranářských organizací. 

Dimmu BorgirSilná blackmetalová scéna se shromáždila zejména na severu Evropy kolem kapel Dimmu Borgir, Burzum, Emperor či Darkthrone. Nejkultovnější skupinou jsou patrně norští Mayhem. Není divu, vždyť Norsko se stalo poslední skandinávskou zemí, která přijala křesťanství a stále je zde připomínáno Thórovo kladivo - symbol pohanského vikingského náboženství chápaný obvykle jako symbol odporu vůči křesťanům.

Tamní blackmetalová scéna nejsou většinou žádní pozéři, ale fanatici, pro které se stal satanismus programem a někteří z nich stojí za hořícími kostely a jinými zločiny. Kytarista Mayhem nazývaný Euronymous koncem 80. let založil organizaci Inner Circle (Vnitřní kruh), jejímž cílem je boj proti komercionalizaci black metalu. Tentýž Euronymous v roce 1993 podlehl třiadvaceti ranám nožem, které mu zasadil  jako vyvrcholení sporů v norské metalové komunitě bývalý spoluhráč Count Grishnackh. „Euronymous je mrtev, jdu se vychcat na jeho hrob!“ stačil před zatčením namluvit Grishnackh na záznamník šéfa labelu Cadlelight! Už o rok předtím došlo k tragédii v Lillehammeru, kdy tehdy devatenáctiletý bubeník Emperor známý pod pseudonymem Faust brutálně zavraždil turistu, se kterým se seznámil v jedné místní hospodě.

Populární je také otevřeně satanistická kapela Marduk ze švédského Norrköpingu. Pojmenovala se podle babylonského boha a ve svých textech se obírá satanismem, uráží křesťanství a na posledních deskách se věnuje i tématu druhé světové války – má dokonce písničku The Hangman Of Prague, která vypráví o Reinhardovi Heydrichovi.

ČEŠTÍ SATANÁŠI
Pokud v tuzemských halách a na festivalech Josef Vojtek z Kabátu haleká Go Satane Go, nejedná se o žádný  okultismus, ale typický příklad komerčního využití satanismu. Jiní to však myslí vážně. Jiří Valter známý jako Big Boss, kapelník Root, se zasloužil o to, že Satanská bible byla roku 1991 přeložena i do češtiny a téhož roku vznikla pod jeho vedením pobočka Církve satanovy v Brně.

Bog Boss z Root„Myslím, že dvě hlavní kapely, které zde položily základ black metalu, byly Törr a Root, posléze se přidal Master´s Hammer. Ovšem Master´s Hammer a my jsme do toho šli na plný pecky, kdežto Törr to vzali spíše jako zábavu a o satanismus se nikdy nijak nezajímaly," míní Big Boss. Jeho Root propagující satanismus přes časté personální změny a přerušení činnosti slaví dvacet let své existence a nedávno vydal novinku Daemon Viam Invenient.

Svého času i v zahraničí úspěšní Master´s Hammer vydali v roce 1990 třetí oficiální demo The Fall Of Idol (Pád modly), které je celé ve znamení LaVeyovy filozofie zaznamenané v Satanské bibli a je právě LaVeyovi věnováno. Zakrátko následoval debut Ritual, na jehož obalu kapela varuje: „... prostřednictvím barbarských zvuků této hudby se nacházíš v Mistrově moci, a znamení rohů vypálené jeho levou rukou a žárem Inferna do Tvé duše Tě bude provázet až do smrti.“

Už v roce 1983 Ota Hereš, Pavel Konvalinka  a Vlasta Henych natočili jako imaginární kapela 666 první československý metalový demosnímek Nekrofilie. Některé skladby se posléze staly součástí repertoáru tria Törr, který pod vedeném Henycha vznikl o tři roky později.  Ještě do listopadové revoluce stačilo Rudé právo obvinit kapelu z propagace násilí, smrti, fašismu a satanismu, čímž prakticky vyvolalo dočasný zákaz její činnosti. V různém složení později skupina natočila alba jako Kladivo na čarodějnice, Armageddon, Institut klinické smrti či Chcípni o kus dál.

Satanismus se objevuje i v tvorbě mladších kapel, například u žateckých Dark Storm. O přístupu k tomuto tématu má Big Boss jasno: „Satan tady přece není pro to, aby nás vedl za ručičku a říkal nám, co máme dělat. Je tady proto, aby pomohl a ukázal cestu silným a jedinečným osobnostem. Ten, kdo se naučí pár frází o satanismu a potom je papouškuje a myslí si že je Satanista, tak ten je naopak úplně vylízaný debil...,“ vzkazuje na internetových stránkách.

WHO IS ŠAJTAN?
Satan je bytost, která se poprvé vyskytuje v Bibli, a to v knize Jób. Hraje různé role ve Starém i Novém zákoně a apokryfech a také v Koránu.
Satan, nebo bytost podobného charakteru jako Satan, se objevuje u mnoha jiných náboženství, a to jako anděl, démon nebo nižší bůh. Ve Starém zákoně je Satan popisován jako jeden ze synů Božích, tedy andělů, jehož Bůh využívá ke zkoušení lidí. V apokryfech a Novém Zákoně je Satan zobrazen jako zlý vzbouřený démon, který je nepřítelem Boha a lidstva. Jako protivník se objevuje ve vztahu k Ježíši Kristu. Tím se ze Satana stává Antikrist a synonymum zla. Z řeckého překladu slova Satan, diabolos, pochází slovo ďábel. V islámu je Satan znám jako Iblís nebo Šajtan. Islám popisuje Satana jako džina, bytost stvořenou z ohně, a ne ze světla, jako andělé.

A. S. LaVey - autor Satanské BibleLAVEYŮV SATANISMUS
Američan Anton Szandor LaVey (1930-1997), autor Satanské bible, v 60. letech založil tzv. Církev Satanovu. LaVeyův satanismus, který bývá spojován s metalovou subkulturou, se inspiroval německým filozofem Friedrichem Nietzschem a anglickým okultistou Aleisterem Crowleyem (ten se mimochodem objevuje i na obalu „Seržanta peppera“ od Beatles, což někteří považují za první setkání satanismu a hudby).

Oproti tzv. theistickému satanismu, který je na rozdíl od norských blackmetalových radikálů Církví Satanovou odmítán, neuctívá LaVeyův satanismus bytost jménem Satan, ale používá toto jméno jako symbol pro lidské touhy. V jeho textech se objevuje negace a parodie křesťanství a podpora požitkářského způsobu života. Měřítkem chování nemá být soucit nebo absolutní dobro, ale míra pozitivních pocitů a prospěch, které provázejí jednání z pohledu jednajícího. Někteří kritici poukazují, že to ve svých důsledcích může pobízet ke kriminálnímu jednání. Uctívání Satana není podstatou tohoto směru.

text a foto: archiv