Jeho postava připomínající loutky z japonského loutkového divadla Kabuki je jemným až trochu zženštilým protikladem k agresivně působícímu Démonovi představovaného
Gene Simmonsem.
“Když se mě učitel ve škole zeptal, proč nepracuji, řekl jsem, že se hodlám stát rockovou hvězdou,” vzpomíná. Ale ještě předtím, než se tak stalo, musel se tvrdě otáčet. Vyráběl sendviče, studoval malbu, sochařství a kreslení, ale stále také zpíval a skládal písně.
“Když jsem viděl rockové hvězdy v televizi, chtěl jsem se taky stát někým, komu leží holky u nohou a nosí se mu snídaně do postele."
ŠOK ZA KAŽDOU CENU
Kiss a lidé kolem nich velmi rychle přišli na to, že nejlepším způsobem, jak připoutat pozornost publika, je šokovat jakýmkoliv způsobem. A někteří jim to sežrali i s chlupy. Například v American Photographer Magazine v roce 1980 tvrdili, že KISS je zkratkou slov
Kids In Satan Service (Děti ve službě Satana). Velkou pozornost vyvolalo i logo s runovými S evokujícími uniformy jednotek SS. Podsouvat Kiss nacistické sklony je však naprostý nesmysl. Už proto, že dva zakládající členové jsou židovského původu.
Kapela si velmi rychle získala oblibu díky své originální show na živých vystoupeních. Ta přinášela chrlení krve (směs jogurtu a potravinářské barvy), plivání plamenů, vznícení kytary během sóla, jiskry při bubnovaní nebo rytmus zvýrazněný pyrotechnikou. Vyskytly se i úsměvné problémy. Například v roce 1973 na Academy of Music, kde
Kiss předskakovali kapele
Blue Öyster Cult, při plivání plamenů vzplanuly nalakované vlasy Simmonse.
Propagace šokem zabrala. Hudební trh zaplavilo množství propagačních předmětů, šminkové sety, kissácké masky na Halloween, komiksy, stolní hry s postavičkami
Kiss a další pozoruhodné suvenýry. Jen v letech 1977 až 1979 se na tomto materiálu prodávaném v obchodech a během koncertů podařilo podle odhadu vydělat asi 100 milionů dolarů.
“Často se mě někdo ptá, jak dokážu dělat celá ta léta muziku. Odpověď je jednoduchá. Jsme jako králové. Bydlíme v drahých hotelích, jíme v nejlepších restauracích a setkáváme se s nejhezšími ženami. Proč se toho vzdát?" nechal se slyšet Paul.
NEJTALENTOVANĚJŠÍ Z KISS
Na konci 70. let byla popularita
Kiss tak obrovská, že všichni její tehdejší členové mohli vydat sólové projekty. Alba vyšla naráz v jeden den. Na Geneho zpívá disko hvězda
Donna Summer a jeho tehdejší přítelkyně
Cher, alba, která nahráli Stanley a Frehley jsou hardrocková a Crissovo nejvíce baladické. Všechna se dostala do první padesátky žebříčku Billboardu. Ovšem ne vše se vydařilo. Televizní film z té doby,
Kiss Meets the Phantom of the Park, předvedl skoro komické postavy a nelíbil se ani samotným protagonistům.
Stanley v roce 2006 ve svých čtyřiapadesáti letech vydal své druhé sólové album, které svým pozitivním melodickým rockem dokázalo, že je hudebně nejtalentovanějším a nejlépe zpívajícím členem
Kiss.
“Musel vždy zůstat nějaký “hlídač”, zatímco se ostatní ubírali jinými cestami a věnovali se dalším projektům. Vždycky jsem si potřeboval být jistý, že až se vrátím na loď, nepůjdu s ní ke dnu. A byly doby, kdy na téhle lodi byly dost velké díry...," vysvětlil Stanley pauzu mezi oběma alby.
POLIDŠTĚNÝ KOMIKS
Stanley, který se před deseti lety objevil v kanadském Torontu v muzikálu
The Phantom of the Opera právě jako fantom, není jen showbusinessovou komiksovou postavičkou, ale pod make upem se občas projeví vcelku lidsky. Má vrozenou deformaci vnějšího ucha. Během působení v Torontu ho kontaktovala organizace AboutFace, která podporuje a pomáhá lidem s vrozenými deformacemi a požádala ho o spolupráci. Hvězdné dítě se potom objevilo na podpůrných akcích, které byly organizovány na shromažďování finančních prostředků pro tuto nadaci.
Roku 2001 Stanleyho manželka Pamela Bowen, s níž zplodil dnes sedmnáctiletého syna Evan Shane Stanleye, požádala o rozvod. O čtyři roky později se Stanley oženil znovu. S novou manželkou Erin Sutton má i po padesátce dvě děti – v roce 2006 se jim narodil syn Colin Michael Stanley a letos v lednu dcera Sarah Brianna.
“Byl jsem u porodu a viděl jsem, jak můj syn přichází na svět. Doktor se mě najednou zeptal, jestli chci asistovat. Byl jsem z toho nejdříve v šoku, ale pak jsem za tu příležitost byl vděčný. A přestřihnout nakonec pupeční šňůru je něco nepopsatelného," nechal se slyšet sexuální symbol
Kiss.
(UN)MASKED
Při vyslovení jména
Kiss si většina hudebních příznivců okamžitě vybaví čtyři komiksové masky představující v původní sestavě slavné kapely
Démona (Simmons),
Hvězdného chlapce (Stanley),
Mimozemšťana (Frehley) a
Kočku (Criss). Geniální nápad zajišťující obrovskou publicitu se zpočátku prezidentu firmy Casablanca Neilu Bogartovi příliš nezamlouval. Údajně je ještě při nahrávání prvního alba telefonicky prosil, aby si to s maskami rozmysleli. Kapela zavěsila.
Po mnoho let se
Kiss dařilo ukrývat před veřejností svoji identitu. Každý z nich měl osobního strážce, který se staral, aby ho nikdo nevyfotografoval bez masky. Když k tomu přece jenom došlo, hlídač mu vzal film a zaplatil.
“Úplně legální to asi nebylo," připouští Stanley s tím, že s časopisy měli dnes již nevídanou dohodu. Když se nějaký dostal k obrázkům Kiss bez masek, stačilo prý mamagementu zavolat a k vytištění nedošlo.
“Kdo bude kousat ruku, která ho krmí...," nabízí vysvětlení Stanley.
Dne 25. června 1983 se uskutečnil v Sao Paulo poslední koncert až do roku 1996, na kterém Kiss vystupovali v maskách. Album
Lick It Up, které pomohlo oživit kariéru skupiny, bylo zároveň jejich prvním po demaskování. Zajímavostí je, že Démon Simmons, který byl do té doby vedoucí osobností, ztratil na své atraktivitě pro fanoušky a prominentem skupiny se stal Stanley.
text: Roman Jireš foto: archiv
Paul Stanley z Kiss: Hvězdné dítě
