Jdeme na bigbít aneb zábavové kapely

Brutus

OD SLOVESA BAVITI SE
Vesnickou zábavu bez pořádné muziky, tance, alkoholu a občas nějaké té rvačky už si nedovedli představit ani tatíci na slavném téměř sto let starém obrazu Josefa Lady. Předchůdce dnešních zábav známe také z filmů Hoří, má panenko nebo Lásky jedné plavovlásky. Podobným způsobem se s dechovkou nebo swingem bavili naši prarodiče. Zábavy s bigbítovými kapelami začaly někdy v 60. letech minulého století. Nejdříve měly podobu takzvaných odpoledních čajů, po jejichž skončení na mnoho dívek, jako například moji matku, ještě čekali před kulturními domy starostliví rodiče. Filmový režisér Saša Gedeon v roce 1995 za pomoci Brutusu ukázal dnešní podobu vesnické zábavy ve svém celovečerním debutu Indiánské léto.

Co je vlastně zábavová kapela? Záběr takové party je velmi široký, protože je schopna hrát jak na akcích menšího typu jako jsou narozeninové party, klubové akce a taneční zábavy, tak i na větších jako motorkářské srazy, festivaly nebo pivní či jiné slavnosti. Na jejich produkci se skrz prsty dívají především lidé, kteří nikdy na takzvaný „čoch“ nepřišli. Trochu tím připomínají puberťáky, kteří ve školní jídelně nejedí polévku, aniž by ji ochutnali, protože to tak dělá většina jejich spolužáků.

ZVUK ZE SOKOLOVNY
Jasně, že ty kapely jsou většinou zoufale nepůvodní, ale chtěl bych vidět hudební intelektuály hrající po klubech pro maximálně třicet příbuzných a kamarádů, jak by pobavili tři a více hodin několik stovek lidí v rozjeté sokolovně.

Některé party se k označení „zábavovka“ takřka hrdě hlásí, jiné, jako například rakovnický BRUTUS, se proti tomu dnes již ohrazují. „My nejsme běžná tancovačková skupina hrající jen převzatý repertoár, ale autorská kapela vycházející z klasického rocku a bigbítu," řekl mi nedávno kapelník a manažer Brutusu Vladimír Hasal. Pravdou je, že Brutus dnes pravidelně hraje v pražském Lucerna Music Baru na stejném pódiu jako špičky tuzemské pop music nebo světové jazzové legendy.

Mnohým regionálním kapelám ani nechybí sebevědomí. „Hrajeme hodně písní od cizích lidí a málo písní vlastních, což nám ani moc nevadí. I přední anglické grupy kopčily skladby od různejch americkejch a anglickejch autorů, akorát je mírně překopaly. Od nás je taky někdy nepoznáte, máte to vlastně stejný jako u těch předních anglickejch kapel,“ tvrdí například s odzbrojující upřímností na svém webu skupina EXIT.

   SifonZábavová kapela je vůbec zvláštní pojem, protože zábava by snad měla být s každou skupinou, jinak ji dlouho nikdo nevydrží poslouchat. Není náhodou vydařený letní festival se spoustou jídla, pití a muziky také takovou zábavou pod širým nebem? Jasně, chápu argument, že jsou obrovské rozdíly v interpretačních schopnostech hudebníků, ale když nějaký muzikant obráží desítky let všechny vesnické sály v téhle zemi, hrát už prostě umět musí. Ovšem se zpěvem to bohužel bývá horší, ten se léty tolik naučit nedá.

DO STUDIA RADĚJI NE
Pohled na playlisty ukazuje, že zábavové kapely se nedistancují od nových trendů, ale upravují si je podle svých hráčských možností. Zatímco okolní hudební svět se často plácá od extrému k extrému při hledání nových uměleckých cest, zábavovky jsou v klidu.

Pokud v něčem ty zábavové za „běžnými“ kapelami zaostávají, tak je to v kvalitě nahrávek. Ty od regionálních skupin jsou opravdu často jen pro nejotrlejší příznivce nebo nejzamilovanější muzikantské Lidušky, protože tam všechno, co po pár pivech nevadí v hospodském sále, nehezky vyplave na povrch a ty desky opravdu moc „nehrají“.

A nemění se to ani po letech, jako v případě plzeňského SIFONU, který první singl Nejsi na kolenou vydal už v roce 1988 u příležitosti celostátního finále soutěže Rockfest.

BRUTUS A SPOL.
Návštěvníci zábav obvykle nedají nedají dopustit na své regionální hvězdy, ať už se jedná o blanenské MEDIUM, kutnohorské DERBY, bigbítovou skupinu z Mnichova Hradiště s lehce zapamatovatelným názvem NASTARÝKOLENA a zbožňovaným zpěvákem a kytaristou Lubošem Odhánělem, nebo soubor DISCANT, který již působí více než 30 let hlavně na Berounsku a v okrese Praha-západ.

Některé z nich však získaly popularitu daleko za hranicemi svých regionů. Mezi ně patří především zmíněný Brutus, který táhne lidi po celých středních Čechách i na Plzeňsku, kde bývají jeho vystoupení obvykle vyprodána. V letošním roce skupina oslaví 40 let koncertní činnosti! Z původní sestavy již v kapele nikdo nehraje.

Brutus, který loni vydal nové album Dík za číslo, vznikl pod názvem Mandragora a počátkem 70. let nemohl vystupovat. Proto se přejmenoval na Elektronik; ten po dalším zákazu v roce 1980 změnil jméno na Brutus. Ze stejných důvodů od roku 1982 vystupoval pod názvem Kyklop, k názvu Brutus se vrátili opět po roce 1989. V kapele se dosud vystřídaly více než čtyři desítky hudebníků. Debutové album nazvané Třikrát denně akt mohl Brutus vydat až po pádu komunistů v roce 1991.

KečupZábavové kapely mohou mít své kořeny i v Praze, důkazem je MARKÝZ JOHN. Některým členům této formace, která rovněž slaví čtyřicítku, je hodně přes padesát a vedle lídra Ládi Růžka v ní hraje i jeho syn Jakub. „Když jsme vznikli, hrála se rocková muzika hlavně s důrazem na vícehlasé vokály. Vzorem byly skupiny typu Bee Gees, později sladkých vokálů ubývalo a přibývalo víc razance,“ vzpomíná proplešatělý a zakulacený Růžek, podle kterého Markýze Johna v průběhu let ovlivňovaly různé směry. V začátcích Beatles, později Deep Purple, Uriah Heep, Pink Floyd. Pak se začali objevovat Toto, Chicago či Boston... Kapela, v níž se v minulosti vystřídalo tolik muzikantů, že se o ní psalo jako o farmářské skupině, a která vydala tři CD, v současné době hraje o víkendech tancovačky i koncerty v rockových klubech, například v žižkovském Kainu.

Dlouholetým pojmem západočeského bigbítu je EXTRA BAND. Kapela bratří Rajtmajerů působící svého času i pod názvem ELEGIE letos slaví už 23. narozeniny a mezi lidmi stále koluje a houfně se přepaluje cédéčko Best Of Extra Band. Po rozkolu dnes působí Elegie a Extra Band Revival.

Téměř 4000 vystoupení od Aše až po Žilinu, přes 200 písniček a 500 000 naježděných kilometrů má za sebou další slavná plzeňská zábavovka ODYSSEA. Začala hrát v roce 1972 pod jménem Koule a podle legendy byl její vznik byl podnícen vyhazovem (pro nadměrnou konzumaci) Václava Běhavého ze skupiny Regenerace. Ten pak ještě týž den vybral z plzeňských kapel jiné muzikanty a založil skupinu, kde se konzumace přímo doporučovala. Po třech letech byla sestava rozšířena o výrazného autora Radka Andrejse.

ZÁBAVA NEKONČÍ!
Na začátku 90. let se zdálo, že s nástupem zahraničních firem a interpretů na český trh zábavovým kapelám odzvonilo. Sám jsem byl svědkem večera, kdy do úvalské sokolovny na vystoupení Markýz John přišly necelé dvě desítky lidí. Ale pohled na internet, kde najdete odkazy na desítky zábavovek, plakáty oblepené autobusové zastávky v mnoha vesnicích a plné sokolovny i po roce 2000 ukazují, že tancovačky nejenže přežily, ale některé se mají vcelku čile k světu.

Osobně občasný psychický balzám v podobě správné bigbítové vesnické zábavy vřele doporučuji. Přitom bych také nevydejchal chodit na čoch každý druhý týden a doma i v autě poslouchám úplně jinou muziku. Ale znáte to: každý může mít oblíbenou značku koňaku, ale nikomu neuškodí dát si občas panáka tuzemáku!

  KeksNA VLASTNÍ KŮŽI
Zajít na začátku února na pořádnou vesnickou zábavu s bigbítem není tak jednoduché, protože vzhledem k probíhající plesové sezóně jsou sály a kulturní zařízení obsazeny. Naštěstí se ukázalo, že v areálu bývalého pivovaru v obci Horní Bučice na Kuthohorsku na plesy kašlou a na páteční večer si pozvali benešovský KEKS.

Máte vůbec představu, kolik lidí jezdí na vesnické zábavy z velkých měst, i z převážně světácké Prahy, intošského Brna a metalové Ostravy? Představa, že na takové akce chodí jen burani s holinkami od hnoje a slámy, je opravdu scestná. Také ve dvoře objektu Na statku v Horní Bučici je několik aut s pražskou a kolínskou značkou, vedle „vidláků“ je mezi zhruba třemi stovkami lidí mnoho příznivců zábav z nedaleké Čáslavi a Kutné Hory. Podle oblečení rozdíly nepoznáte, převládají džíny, trička a košile, občas kožené bundy. Typické stříbrné doplňky typu metalových pyramid a velkých křížů na krku jsou výjimkou.

Po osmé hodině večer show začíná. Na pódiu se známým, alkoholovými pověstmi opředeným logem Keksu, velkým otiskem dlaně, kapela bez dlouhých řečí spouští produkci tvořenou z větší částí vlastními skladbami. Servíruje přesně to, co od ní lidé čekají: nekomplikovaný melodický bigbít s texty, které se převážně točí kolem vztahu k druhému pohlaví nebo alkoholu. Zpěvák a kytarista Štěpán Kojan hraje relativně dobře, však se taky od roku 1989 podle svých slov „živí ušima“. Je absolventem konzervatoře, má vlastní nahrávací studio Strouha a s Keksem vystupuje už čtvrt století.

Mnoho návštěvníků ve věku zhruba od dvaceti do padesáti let to táhne na parket poměrně brzy, další dávají přednost konzumaci. Co u baru frčí nejvíc? Pochopitelně pivo, kořalky všeho druhu, jen vzácně víno. K jídlu pak obligátní párek a chipsy. Po první pauze během zhruba čtyřhodinové produkce se společnost začíná diferencovat. Tancují převážně holky, zatímco ti kluci, kteří přišli bez partnerek a nestihli nic „ulovit“, se opírají o dřevěný bar a staví věže z vypitých umělohmotných kelímku od piva.

OdysseaKolem půlnoci začíná zábava dostávat grády. Některá děvčata přestávají brát ohled na to, že mají rozmazané oči, nevadí nějaké to rozlité pivo na stolech a emancipovanější tancechtivé slečny a paní si samy hledají tanečníky. Baví mě pozorovat, jak se některé nezatěžují problémy a podle hesla „máš-li z něčeho komplex, tak to zdůrazni“ natřásají pod krátkými tričky špíčky na břiše. Proč ne? Kapela do toho sází písně, které většina účastníků zábavy zná, a když spustí cover Mládkova Jožina z bažin, nadšeně kvitují tu pasáž textu, ve které Jožin „žere hlavně Pražáky“. Poté Štěpán Kojan v jiné písně považuje za nutné sdělit publiku, že to má rád zezadu, a vystoupení Keksu jde do finále.

„Ty vole, takovejch kořalek jsem zase vypil, pořád to někdo objednává,“ sděluje mi přátelsky na toaletách podnapilý mladík a dodává, že jediné štěstí je to, že ještě nezačala fotbalová sezona a on nemusí vstávat na zápas.

„Ale na zábavy chodím alespoň jednou za čtrnáct dní i během sezony, vždycky to stojí za to," dodává.

ZA KOLIK
Kolik stojí pořadatele zábavová skupina? Například členové kapely EXIT si za běžnou produkci trvající až šest hodin účtují 9990 korun. Při zrušení akce v případě, že kapela již dorazila na místo konání, je minimální sazba 3000 korun na pokrytí nákladů. Při nízké návštěvnosti pod 165 návštěvníků si Exit nechává jen vstupné počítaje 60 korun za návštěvníka, ale minimálně 5000 korun, pokud se akce uskuteční.

Skupina MELODIE, která je podle své nabídky schopna zahrát jak lidovou, tak rockovou muziku a na plesy přibírá ještě dechovou sekci pro kvalitní podání lidových písní, určuje cenu za produkci také podle vzdálenosti do místa konání akce. Cena za vystoupení se pohybuje mezi 6000 až 8000 korun. Za tu dřinu, často rozvrácený rodinný život a problémy v zaměstnání to není moc.

VOX POPULI
Říká se, že hlas lidu rovná se hlas boží. Berme to se stejnou nadsázkou stejně jako následující ohlasy na vystoupení zábavových skupin posbírané na internetu:

- KEKS je skupina, která mi pomáhá prožít den tak, jak bych si přála a ne jak musím. Dá se říct, že Keksáky poslouchám skoro denně, děti mi už koupily MP3, abych je mohla poslouchat všude – a to je poslouchám už 25 let...

- Máte šanci být jako NO&CO lepší, protože to co předvedli vaši předchůdci NOA bylo dost ubohé. Ten jejich klávesák byl dost mimo, ne?

- Kapela NASTARÝKOLENA neskládá a nezpívá pro peníze, ale pro radost svou a svých fanoušků – a věřte, že na jejich hudbě je to znát. Jde rovnou od srdce a postrádá dnes běžnou komerčnost.

- Musím se hodně hodně rozčílit, když vidím, jak někteří z vás osočují skupinu MÉDIUM z playbacku! V jejich, i v případě jiných kapel, to je nereálný. Všichni hrají a zpívají live. Zkuste příště míň pít alkohol a víc poslouchat hudbu, možná změníte názor.

- Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli neuvažujete o nááádherné písničce Proč holky pláčou od skupiny Keks... s tím byste měli úspěch (rada skupině ARCUS)

- Chtěl bych vás poprosit o pomoc při hledání ukradené části aparatury skupiny KONECKONCŮ z Jilemnice. Aparatura byla ukradena z auta o silvestru za kulturním domem Střelnice ve Vrchlabí. Jde o kufr se šnůrama, pár mikrofonů a dva subbasy DEXON 1804 600W s 18 reprákem. Kdyby vám to někdo nabízel nebo tak něco, dejte mi prosím vědět.

- Včerejší koncert Extráčů (EXTRA BAND) byl super. Zezačátku mi připadalo, že to ten ženskej hlas opravdu kazí, ale po chvíli jsem zjistil, že to není vůbec špatný. Podle mýho názoru má fakt super hlas.

   ScorpionsCO SE HRAJE?
Pohled do playlistů zábavových kapel může nezkušenému člověku přivodit malý kulturní šok. Každý totiž nemusí jásat, když se vedle sebe sejdou Jiří Schelinger, Katapult, Kabát, Abraxas, Progres 2, Citron, Vladimír Mišík, Wanastovi Vjecy, Turbo, ze zahraničních pak AC/DC, Iron Maiden, Kiss, Deep Purple, Twisted Sister, Black Sabbath, Alice Cooper, Bon Jovi, Eric Clapton, Joan Jett, Pink Floyd, Rainbow, Rolling Stones, Slade, Survivor, Sweet, Van Halen nebo ZZ Top. Legendární peckou je i příběh o tom, jak „brikety ‘dou, brikety ‘dou“. Fanoušci Judas Priest už vědí. A navrch směs hospodských písní a nezbytná pruda, když celý sál křepčí při Jede, jede mašinka, kouří se jí z komínka...

Hudebníci také musí znát zábavovou terminologii. Jestliže si publikum žádá „pískanou“, jedná se o Wind Of Change od Scorpions, když lidé chtějí Já mám boty z umělé hmoty, nejde o nic jiného, než I Was Made For Lovin´You od   Kiss.

Nejhranější skladby
Everything I Do (Bryan Adams)
Wind Of Change (Scorpions)
Smoke On The Water (Deep Purple)
I Love Rock'n'roll (Joan Jet)
Shock Me All Night (AC/DC)
Breaking The Law (Judas Priest)
Prohrát není žádná hanba (Argema)
Malování (Divokej Bill)
Dej mi víc své lásky (Olympic)
Jahody mražený (Jiří Schelinger)
Chtěl jsem mít (Turbo)



text: Roman Jireš, foto: archiv 

---