Superskupiny aneb hvězdy na druhou

Cream reunion
Pojem superskupina značí kapelu, kterou sestaví bývalí, ale i současní členové jiných skupin, často dost slavní. Zhusta se jedná o projekty fungující jen pár let, často pouze na jediné album: srážka přebujelých eg či prostě jen vyhraněných osobností je většinou příliš silný třesk na to, aby se kapela udržela. To ale vůbec nevadí: superskupiny se „osvědčily“ i jako zábavy na krátký čas, a koneckonců, vřískání zúčastněných, když se kapela rozpadá, je docela legrace.

CREAM BYLI PRVNÍ
Termín supergroup se začal používat od roku 1968, kdy vyšla deska Super Session – nahráli ji Al Kooper, Mike Bloomfield a Stephen Stills, sami členové různých dalších superkapel. Za první superskupinu vůbec jsou ovšem ozačováni Cream, kteří vznikli už v roce 1966. Cream tvořili Eric Clapton (The Yardbirds, John Mayall & the Bluesbreakers plus úspěšná sólová kariéra), Jack Bruce (John Mayall & The Bluesbreakers, Manfred Mann, Graham Bond Organisation) a Ginger Baker (Graham Bond Organisation a sólové aktivity). Nahráli celkem tři alba, což je superskupinu docela dost. Na rozdíl od dnešních superkapel, jež jsou někdy spíš lahůdkou pro fanoušky zúčastněných muzikantů, měli Cream se svým bluesrockem i nezanedbatelný vliv na muziku: bez nich by takoví Rush, Grateful Dead nebo i Black Sabbath zněli úplně jinak.

Po dvou letech velmi úspěšného hraní a řadě neshod se to kapela rozhodla zabalit, nechala nahrát své rozlučkové koncerty a civilizovaně se rozešla – v letech 1993 a 2005 došlo ovšem k přijatým reunionům – první byl u příležitosti uvedení do Rock and Roll Hall of Fame, druhý byl plánovaný na čtyři koncerty do londýnské Royal Albert Hall, kde se v roce 1968 loučili. Lístky na všechny čtyři byly vyprodány během hodiny a na koncert se přišli podívat Paul McCartney, Ringo Starr, Steve Winwood, Roger Waters, Brian May  i Jimmy Page. Následoval jediný koncert v USA a Jack Bruce později v rozhovoru pro časopis Bass Player prohlásil, že žádné turné Cream nebude – snad jen nějaká příležitostná akce.

Clapton je z Cream nejúspěšnější, a mimochodem ho můžeme považovat i za největšího superskupinového harcovníka vůbec: hned v roce 1969 se stal součástí Blind Faith, které s ním tvořil opět Ginger Baker a dále Steve Winwood (Traffic aj.) a Ric Grech z Family. Blind Faith měli jediné, eponymní album, ale tomu se vedlo skvěle: dostalo se na první příčku hitparády v USA i Británii a dvě ze skladeb, jež se na něm objevily, jsou dodnes milované: Claptonova Presence of the Lord a Winwoodova Can't Find My Way Home, která se stala předmětem četných coververzí, z nichž nejpůsobivější je ta, kterou vydali v roce 1989 Swans – zpěvačka Jarboe svým éterickým hlasem povznesla skladbu zase o patro výš.

Dalším Claptonovým superksupinovým zářezem byl projekt Derek and the Dominos založený v roce 1970 a naplnivší pravidlo, že superskupina často vydá jediné album.

Na samém sklonku 60. let vznikli i Faces (členové Small Faces, kterým utekl zpěvák,  plus Ronnie Wood a Rod Stewart), jejichž existenci zpečetil odchod Wooda do Rolling Stones.

  Crosby Stills and NashSUPER SEDMDESÁTKY
Ještě známější byla superparta Crosby, Stills, & Nash, později fungující ještě s Neilem Youngem coby Crosby, Stills, Nash & Young. CSNY se zrodili v roce 1969 na troskách Buffalo Springfield, odkud přišel Stills a pak i Young, dále zde fungoval David Crosby (čerstvě vyhozený z The Byrds, v nichž se neustále hádal se zbytkem kapely) a Graham Nash (The Hollies). I když se o CSNY vědělo, že mezi sebou mají docela napjaté vztahy, udrželi se celá léta a dodnes nejsou oficiálně rozpuštěni, i když jejich členové mají spousty dalších projektů a zejména Neil Young je nesmírně úspěšný sólově (v květnu 2008 po něm mimochodem americký biolog Jason Bond pojmenoval pavouka, kterého objevil. Jmenuje se myrmekiaphila neilyoungi a jeho zjev je ještě o něco odpornější než jméno).

CSN vznikli tak, že si na jakémsi mejdanu jejich budoucí členové společně zazpívali Stillsovu písničku You Don't Have To Cry a zjistili, že jejich hlasy k sobě dokonale padnou. Dokonalé spojení a chemie se stala leitmotivem celého jejich fungování.

Další partou, jež se svým názvem mohla spolehlivě opřít o jména protagonistů, byli Emerson, Lake & Palmer (Keith Emerson působil v The Nice, Greg Lake v King Crimson a Carl Palmer v Atomic Rooster). Jejich progresivní rock byl v době vzniku a existence projektu v největší síle a kapela se tak stala symbolem 70. let se vším, co k nim patřilo, od mohutnosti aranží po upnuté oblečky z tuhých látek. Mimochodem, nechybělo mnoho, a kapela se nejmenovala ELP, ale HELP – zpočátku totiž o účasti vyjednávala se samotným Jimim Hendrixem, kterému se idea líbila, ale než se stačil stát členem skupiny, umřel. ELP hráli bez něj a i když po osmi letech skončili, v 80. a 90. letech měli několik reunionů.

V sedmdesátých se superbandům vůbec dařilo. Bývalí spoluhráči Carlose Santany plus Ross Valory (Steve Miller Band), Prairie Prince (The Tubes) a později Aynsley Dunbar (doprovázel Jeffa Becka, Franka Zappu i Davida Bowieho) a s nimi kytarista Neal Schon rozjeli v roce 1973 úspěšnou Journey proslavenou tzv. power baladami (hardrockové slaďáky,  při nichž publikum zažíná zapalovače, v novější době aspoň mobily). Power baladám se nejlépe dařilo v 80. letech a v nich byli také Journey nejúspěšnější – jejich deska Escape z roku 1981 byla devětkrát platinová!

Náročnější, ale také hodně úspěšní byli Bad Company, kteří ve své první inkarnaci fungovali od roku 1973 do r. 1982 -  Paul Rodgers a Simon Kirke z Free, Mick Ralphs z Mott the Hoople a Boz Burrell (King Crimson) čerpali do své rockové mašiny hlavně blues, a i oni měli léta po rozpadu docela úspěšný reunion (1998–2002). Schon později stál u zrodu další supergroup Bad English (1988-1991), která koketovala s glam metalem.

Emerson Lake and Palmer s manažeremMimo rocku fenomén superskupin bují i v dalších žánrech. Už v 70. letech vznikli jazzoví Return To Forever, kteří se právě chystají na světové turné po čtvrtstoletí spánku – tvoří je Chick Corea, Stanley Clarke, Al Di Meola a Lenny White. Jazzmani a také bluesmani koneckonců různá příležitostná uskupení vytvářejí už z podstaty svých žánrů. Zmiňme ještě aspoň The Super Super Blues Band, kde platilo, že co jméno člena, to ikona: Bo Diddley, Muddy Waters, Little Walter, Howlin' Wolf.

VLASATÉ 80`s
80. léta, kdy se dařilo pompéznímu metalu, nagelovaným popovým hvězdám a všechno se tak nějak blyštělo, byla pro kult rockových hvězd a potažmo i superskupin jako stvořená. I díky tomu mohli fungovat Power Station (zpěváka Roberta Palmera doplnili členové Duran Duran a basista Chic). Oproti „Duranům“ byli Power Station tvrdší (směr DD rozvíjel zbytek rozhádané kapely v projektu Arcadia). Vydali jediné, bezejmenné album (1985), ale svět o nich ví i dnes.

Metalem byli načichlí např. Damn Yankees z přelomu 80. a 90. let. Kapelu tvořil Tommy Shaw ze Styx, Jack Blades z Night Ranger, Ted Nugent a Michael Cartellone. Dnes se jim vyčítá, že na jejich nahrávkách není slyšet nic než kytara, ale ve své době měli několikaplatinové úspěchy.

Ne všechny superskupiny 80. let však vzhlížely k tvrdému rocku. Mike & The Mechanics vedení Mikem Ruthefordem z Genesis hráli poprock, který je oceňovaný a poslouchaný dodnes. Dodnes se ví i o folkrockových The Traveling Wilburys (George Harrison, Jeff Lynne, Roy Orbison, Tom Petty a sám Bob Dylan), kteří vznikli spíš jako legrácka, ale z legrácky se vyvinula dvě úspěšná alba a několik hitů, např. Handle With Care nebo Nobody‘s Child.

   Mike and The MechanicsNEZÁVISLÉ SUPERSKUPINY
Jakkoli nezávislá scéna oproti rockovému mainstreamu mnohem méně sází na slavná jména, i tady najdeme projekty, které můžeme řadit mezi supergroups. První a dodnes funkční superskupinou nezávislé scény jsou američtí The Breeders - Kim Deal z Pixies a Tanya Donelly z Throwing Muses postupně přibíraly a zase vypouštěly další členky a členy - Kimino dvojče Kelley Deal, Joseho Medelese a Mando Lopeze.

Věčné spory v New Order průběžně ústí ve vznik několika vedlejších projektů, z nichž většina splňuje také status superskupin: v roce 1988 vznikli Electronic, kde Bernarda Sumnera z New Order doplnili Johnny Marr z The Smiths, Neil Tennant z Pet Shop Boys a Karl Bartos z Kraftwerk. Později si bubeník Stephen Morris a klávesistka Gillian Gilbert ukutili trucprojekt The Other Two (Ti druzí dva), na což basák Peter Hook reagoval založením kapely Revenge (Pomsta). Velký úspěch sklidil mimochodem v Rock Café v roce 2008 koncert americké nezávislé formace Firewater – ta vznikla jako ambiciózní projekt s členy a exčleny Cop Shoot Cop, Jesus Lizard, Soul Coughing, Elysian Fields a Foetus, ale ukázalo se, že dostat všechny na turné je organizačně nemožné, takže koncertní sestava občas obsahuje náhradníky, opět docela známé: funguje tu třeba Oren Kaplan z Gogol Bordello.

GRUNGEOVÁ DEVADESÁTÁ
90. léta byla v rocku ve znamení grungeových skupin – a superskupin. V roce 1990 se rozběhl jednoalbový projekt Temple Of The Dog, jenž založil Chris Cornell ze Soundgarden jako poctu svému zesnulému kamarádovi Andrewovi Woodovi, zpěvákovi Malfunkshun a Mother Love Bone. Účastnili se Eddie Vedder, Mike McCready a Stone Gossard z Pearl Jam, Jeff Ament a Matt Cameron. McCready krátce nato fungoval i v jedné z kriticky nejlépe přijatých supergroups Mad Season, jež natočila jediné album a zahráli si v ní členové Alice in Chains, Pearl Jam a Screaming Trees.

Cornell o pár let poté rozjel hardrockový superprojekt Audioslave (Tom Morello, Brad Wilk a Tim Commerford z tehdy čerstvě rozešlých Rage Agains The Machine plus Cornell – nápad sestavit tuhle partu vzešel z hlavy producenta Ricka Rubina, který se nemohl smířit z tím, že RATM skončili). Cornell sice Audioslave rozpustil, ale na desky Audioslave, Out of Exile a Revelations fanoušci nezapomínají – jedná se o jednu z nejobbdivovanějších superskupin vůbec.

Definici pojmu supergroup splňují i Foo Fighters (Dave Grohl z Nirvany, Pat Smear, který hrál taky s Nirvanou, Nate Mendel a William Goldsmith ze Sunny Day Real Estate a Taylor Hawkins od Alanis Morrissette), i když v jejich případě jde už dávno o regulérní kapelu. 

Velvet RevolverDobrým příkladem superskupiny, jež vyniká i vzájemnými hádkami, jsou hardrockoví Velvet Revolver (donedávna Scott Weiland ze Stone Temple Pilots, Slash, Dave Kushner, Duff McKagan a Matt Sorum). V počátcích byli všichni nadšeni. “První koncert Velvet Revolver byla síla. Musím si opatřit slovník, abych našel výrazy, který by ho dokázaly popsat,” veselil se Slash. Pět let fungování rozskřípalo vztahy v kapele docela solidně, a tak Slash a spol. osočili Weilanda, že se vlastně kapele nevěnoval stoprocentně, zatímco oni ano (ach) a že s ním už nechtějí mít nic společného (och). Weiland se ihned vrátil k opuštěným Stone Temple Pilots. Sorum nějakou dobu před rozpadem v interview tvrdil, že “všichni zpěváci, s nimiž ho baví pracovat, jsou magoři – ti hodní za nic nestojí.” No jo, ale když se s někým nedá vydržet vůbec?

Grungeové party zplodily celou řádku dalších superkapel, většina z nich ale byla krátkodechá – v Army Of Anyone se sešel zpěvák Filteru, dva lidi ze  Stone Temple Pilots a bubneík Davida Lee Rotha, psychedelická parta Hater (vedlejšák části Soundgarden a kytaristy z Monster Magnet) byla docela fajn, ale v podstatě bez vlivu. Zajímavě temní byli Brad (Shawn Smith z Pigeonhed a Satchel, Stone Gossard a Regan Hagar z Malfunkshun). Jako vyložený „srandamatch“ pak vznikli Alice Mudgarden – kompletní Alice In Chains plus Chris Cornell ze Soundgarden a Mark Arm z Mudhoney.

Zábava asi musela být v punkové antiglobalizační partě No WTO Combo – Jello Biafra, Krist Novoselic z Nirvany, Kim Thayil ze Soundgarden ad. se sešli za účelem protestního koncertu proti zasedání WTO v Seattlu, ale policie nenechala nic náhodě a v předvečer zasedání, kdy měli hrát, zakázala noční koncertování. Nakonec se jim podařilo vystoupit druhý den a agilní producent Mark Cavener, který o trablech z předešlého večera už slyšel, celý koncert nahrál a Biafra ho později vydal na CD s názvem Live from The Battle In Seattle.

Samozřejmě, že superskupiny nevznikaly v té době jen v Seattlu: do 90. let se datuje třeba existence avantgardního seskupení Fantômas, v němž se Mike Patton (ex-Faith No More) spojil s Davem Lombardem ze Slayer, Kingem Buzzem z Melvins a Trevoren Dunnem.

  Supergroup VH1POLITIKA, CHARITA A SUPER…
Kromě politických cílů vznikla řada podobných projektů za účelem pomoci lidstvu. To je případ Band Aid, Band Aid II a Band Aid 20, což je projekt spočívající v tom, že Bob Geldof a Midge Ure jednou za několik let obvolají známé muzikanty a nechají je nazpívat singl, jehož výtěžek jde na charitu. Podobných iniciativ je víc – třeba Artists United Against Apartheid (tu svolal Steven Van Zandt, exčlen Springsteenova E Street Bandu), metalový projekt Ronnieho Jamese Dia na pomoc Africe jménem Hear 'n Aid atd.

SUPERSKUPINY DNES
Současnost superskupinám přeje. V roce 2008 v Bratislavě koncertovala Asia, zvukově typická ukázka toho, co frčelo v 80. letech. Fungovali v ní postupně exčleni Yes, King Crimson, ELP, Uriah Heep, U.K., Roxy Music, Wishbone Ash a The Buggles, v současnosti je Asia dokonce rozštěpená na dvě – jedna si říká stále Asia, druhá nese název Asia Featuring John Payne - už z toho je patrné, jakou cenu tato značka dodnes má. “Všechno, co tam bylo před 25 lety, tam je dodnes,” tvrdí o inkarnaci zpěvák John Wetton. “Pokud se vám Asia líbila tehdy, bude se vám  líbit i dnes.”

Poppunkové +44 tvoří Mark Hoppus a Travis Barker z Blink-182 plus Craig Fairbaugh z Transplants a Shane Gallagher z The Nervous Return. Superskupinou byli i The Good, The Bad & The Queen: Damon Albarn z Blur,  Paul Simonon z The Clash a Simon Tong z The Verve plus o čtyřicet let starší Tony Allen (Africa 70). Tong si spolupráci s všestranným Albarnem chválil: “Damon má schopnost napsat melodie, o nichž si myslíš, žes je už slyšel… ale neslyšel.” Další člen The Clash, Mick Jones, v současnosti budí velkou pozornost s projektem Carbon/Silicon, kde s ním funguje Tony James (Sigue Sigue Sputnik).

Když se zamyslíme nad tím, co v hudbě nejvíc táhne a co se nejlépe prodává, není divu, že superskupiny mají takovou sílu. Je známá věc, že vetšina posluchačů sice tvrdí, že chce něco nového, ale ve skutečnosti nejlépe reaguje na to, co už dobře zná. Novinky se jí musejí dávkovat velmi opatrně. Může být něco vhodnějšího než superskupina plná známých tváří, jež zaručí návaznost na to, co si už publikum oblíbilo, ale přinese špetku něčeho nového? Když přihlédneme k faktu, že ze spousty těchto kapel tryská nefalšovaná radost (když se někdo znenávidí s otravnými spoluhráči mateřské kapely, ale hrát opravdu chce, srší často zejména v počátcích existence superskupiny energií),  je to vlastně dokonalá věc. 

VH1 SUPERGROUP
Bylo by divné, kdyby se fenoménu superskupin nechytla televize. Stanice VH1, ovlivněná posdle svých slov „vyprodanými koncerty Motley Crüe“,  vymyslela vlastní reality show Supergroup, kde diváci sledovali život hardrockového all stars teamu zformovaného Sebastianem Bachem ze Skid Row. Spolu s ním se „oblékání do černé kůže, dekadentním večírkům a životu rockových hrdinů“ po dva týdny věnovali Ted Nugent, Scott Ian, Evan Seinfeld a Jason Bonham. Show byla krátkodobým projektem (běžela od května do července 2006), ale kdo ji viděl, ten si to pamatuje dodnes.

Die El.Eleffant!?SUPERČEŠI
V podmínkách českého trhu je samozřejmě myšlenka na velkou slávu supergroup trochu mimo hru, nicméně i tady vzniklo několik projektů, jež často potěšily posluchačské ucho koncentrací výborných muzikantů a zaznamenali nemalý, byť krátkodobý úspěch.

Začátkem 90. let to začalo poctou Jiřímu Schelingerovi Zemětřesení (1993), které se účastnili vítězové tehdejší ankety Černá vrána – Aleš Brichta, Miloš Dodo Doležal, Vlasta Henych a Štěpán Smetáček. Posledně jmenovaný se od té doby může pyšnit titulem „superbubeník“, protože nechyběl ani v další hvězdné sestavě Die El. Eleffant!? (1994), kterou pod producentským dohledem Romana Holého tvořili ještě Dan Bárta, Milan Broum a Mirek Chyška. Smetáček a Chyška se před pár lety setkali také v groove rockové squadře Stability (s Oldou Krejčovsem a Honzou Jakubcem), kvůli zaneprázdněnosti všech členů však spolu hráli velmi sporadicky…

V roce 2002 začala fungovat další silná čtveřice - T4 (Roman Dragoun, Vladimír Guma Kulhánek, Stanislav Kubeš a Martin Kopřiva). A ve výčtu superbandů bychom neměli opomenout ani moravskou Laputu, v níž se sešli hudebníci z But a Narvanu.

Specifickým a snad nejvýraznějším příkladem tohoto fenoménu na českých pódiích byli Snowboarďáci – na základě úspěchu filmu, singlu On My Head a celého soundtracku pobláznilo zejména mladší fanoušky Snowboarďáci tour v únoru 2005, jehož protagonisty byli Dan Bárta, Matěj Ruppert, Lenka Dusilová, Viktor Dyk, Oto Klempíř, Djordje Erič, James Harries, Honza Jakubec, Miroslav Chyška, Roman Holý, Roman Lomtadze a Štepán Smetáček.

text Jana Kománková, Ondřej Fencl, Jarda Hudec  foto Sony Music, EMI, VH1, Michaela Olexová, archiv

---