Kurt Cobain z Nirvany: Génius proti své vůli

"Nazvat ho opravdovým originálním zjevem hudební scény první poloviny 90. let znamená jeho význam ještě dosti podcenit," tvrdí autor biografie Heavier Than Heaven spisovatel a hudební publicista Charles R. Cross. S Kurtem Cobainem (1967-1994) se setkal několikrát a proto má spousty zajímavých informací z první ruky. „I když si odmyslíme jeho hudební a umělecký talent vůbec, vyjeví se nám v ostrém světle osobnost, jejíž jakási odlidštěnost a cizota neustále bojovala s dětskou duší kdesi uvnitř, což vytvářelo obraz, který mnohé, kdo se s Kurtem setkali, zároveň přitahoval i děsil." Muž s maskou? Génius proti své vůli? Oběť doby a přitom její znamení? Kurt Cobain fascinuje po více než osmi letech od smrti víc než kdy dříve. Následující řádky snad vnesou do celkového obrazu této nejednoznačné osobnosti další paprsky světla. Anebo taky ne, protože, jak říká Cross „Cobain slouží jako čítankový příklad člověka, kterého čím více poznáváme, tím je pro nás tajemnější".

MOJE MILOVANÁ NEMOC
I když Cobain opakovaně prohlašoval, že album Nevermind byl jenom jeho obyčejný pokus jak vykrást své oblíbené Pixies (bostonská kapela v období 1986¬1993), nebyl to ani záchvat falešné skromnosti, ale ani nic, co by mělo z hlediska postihnutí fenoménu Nirvany nějakou zásadnější faktografickou hodnotu. Nirvana mohla být nakrásně ovlivněna celou paletou rockových kapel, které Kurt poslouchal či obdivoval jako teenager, ale celek, který vytvořil, byl podstatně větší než jednotlivé komponenty. Po jeho smrti se objevily stovky psychoanalýz jeho osobnosti, ale žádný psychiatr si nevěděl rady s Kurtovou schizofrenií - na jedné straně si přál zemřít, na druhé se smrti strašně bál. Byl to člověk, který nebyl nikdy pokutován za překročení povolené rychlosti a koupil si volvo na základě doporučení, že je to to nejbezpečnější auto na světě. Přitom bral heroin po tak šílených dávkách, že předávkování se pro něj stalo v posledních dvou letech před smrtí něčím naprosto samozřejmým. Extrémní síly a vlivy, které postupně utvářely Cobainovu psýché, z něj učinily pacienta, který by mohl k vědecké práci inspirovat celé ctihodné univerzitní kolokvium zasloužilých vědátorů. Courtney Love tvrdí, že internisté jedné kalifornské nemocnice dodnes debatují o Cobainových nediagnostikovaných žaludečních potížích,  které ho ničily a žádný lékař mu nedokázal pomoci.

Ve svých četných domáckých žurnálech, které si psal a ilustroval, své potíže ironicky nazýval „Cobainovou chorobou": „Seru na hity, do historie vejdu touhle nemocí." V těchto tiskovinách je stejně tolik kreseb a zmínek o endoskopech, optických přístrojích k vyšetřování tělních dutin, jako třeba o kytarách. Když tuhletu proceduru prodělal už jako malý chlapec, endoskop vypadal stejně nestvůrně jako zahradní hadice. Nenáviděl ho k smrti, proto se jím nechal tak často fascinovat.

VIDÍM DO TEBE
Vidět do někoho takovým způsobem, to rozehrálo v Cobainově morbidně poetické duši další uměleckou strunku, která ještě zesílila jeho další fascinací. Tzv. Visible Man a Visible Woman, plastické modely mužského a ženského těla, vytvořené v 50. letech pro studenty anatomie k názorné výuce vnitřních orgánů, ho okouzlily a mnoho jich bylo nalezeno v jeho sbírkách. Kdo Cobaina navštívil kolem roku 1988, musel si jich - kromě zápachu několika krys a králíků, které choval - všimnout jako prvního. Zatímco jiní teenageři dávali dohromady modely autíček nebo lodí, Kurt skládal modely lidských koster a orgánů. Přímý účastník, který pomáhal katalogizovat hudebníkovu pozůstalost, uvádí: „Myslím si, že hlavně jeho svébytné kresby a malby jednou dojdou zaslouženého ocenění. Ale mezi mnoha obrazy, skicami, krabicemi, deskami a pásky jsme našli skoro třicet těchto modelů." Dodejme, že v perfektně neporušeném stavu. A to i přesto, že se často stěhoval a do podzimu 1991 byl prakticky bezdomovcem. Fakt, že v jeho chaotickém životě zůstaly nepoškozeny jen dokládá skutečnost, jak byl jimi posedlý, jak důležitou múzou pro něj byly. Ostatně, jeden z modelů netrůní nikde jinde než na obalu alba In Utero. Jeden artefakt v životní velikosti si vzal Cobain s sebou i jako součást turné v období 1993-94. Ctitelé Freuda se zatetelili blahem, V téměř každém městě nezapomněl navštívit místní krám s medikálními modely, za něž utrácel stovky tisíc dolarů. A bylo tu ještě něco děsivějšího.

VYKRADAČ HROBŮ
Jeho apartmá v seattleské Olympii působilo jako obludárium. Ještě než dal dohromady Nirvanu, všimli si sousedé zvláštních náboženských ikon, které visely na zdech - hlavně starobylé kříže a loutky a sochy Panny Marie, které „umělecky dotvářel", znesvěcoval tím, že jim domalovával rudé proudy slz, vytékající z očí. To samotné děsilo sousedy už tak dost, díky bohu málokdo z nich věděl, že drtivá většina jeho sbírky byla zcizena ze hřbitova, který ležel kousek od jeho domova v Aberdeenu, ve státě Washington. Madona, ronící krvavé slzy, se stala dalším středobodem jeho uměleckých výtrysků, namaloval jich takové množství, že formu velmi zdokonalil. Kresba se v některých případech stala i objektem plakátů, zvoucích na první vystoupení Nirvany. Co víc, původní Cobainův záměr s přebalem alba Nevermind počítal s fotografií živé ženy, rodící pod vodou. Velmi se zasazoval o užití případných fotek a až po vleklých problémech, kdy si uvědomil, že mu to nikdo nepovolí, navrhl obal, jaký známe dnes. S tím souvisí i další zajímavý rys Cobainovy osobnosti. Byl to umělec, jehož původní plány na obaly desek byly obecně esteticky neúnosné, umělec, který vlastně věčně narážel na cenzorské nůžky, jimiž musela nahrávací společnost brousit jeho skandálně morbidní ideje. Kdykoli si však uvědomil, že by to mohlo mít negativní dopad na prodej, ustoupil. V mnoha rozhovorech toto téma otevřel, jako by se chtěl omlouvat za své postoje.

I to dokládá, že Cobain už navždy zůstane jednou z nejkontroverznějších rockových hvězd všech dob. V době, kdy se muzikanti báli jakýchkoli politických postojů jako čert kříže, aby si nepopudili část svých fanoušků, Cobain je vyhledával. Nirvana tak hrála na beneficích pro různé organizace - proti znásilňování, za lidská a zvířecí práva, za práva homosexuálů. Tyto aktivity čas od času přivály něco anonymních výhrůžek smrtí, což muselo Cobainovi, který o sebevraždě mluvil už jako malý chlapec, připadat jako obzvlášť podařený vtip. Neméně zajímavým aspektem Cobainova podivínského života byla i jeho fatální láska ke zvířatům. Dlouho se nemohl vzpamatovat z toho, že kdysi omylem zašlápl milovanou krysu Kitty, a doma měl malé ZOO - pět koček, čtyři krysy, dva králíky, papouška a hlavně zbožňované želvy, o kterých mluvil jako o svých dětech. Když zčistajasna kolem alba Nevermind prodal všechny želvy po padesáti dolarech za kus, způsobil tím všem, kteří o jeho lásce věděli, neuvěřitelný šok. Nikdo nechápal.

STŘÍDÁNÍ STRÁŽÍ
Jen ti nejbližší věděli, že to všechno je hlavně zničující důsledek drog, v tom čase se stal smrtelně závislým na heroinu. Stále ještě byl tzv. funkční závislák, kdy byl schopen skládat, koncertovat a dávat interview, ale jak se závislost prohlubovala a sílila, dramaticky se změnil i celý obraz jeho osobnosti. Sladkost a bezprostřednost jeho někdejší povahy se téměř vytratila, pronikla na povrch jen velmi sporadicky. Tragické je především to, že i když si změnu sám uvědomoval, cítil se naprosto bezbranný, aby ji mohl jakkoli zastavit. „Někdo, kdokoli, pomozte mi, proboha vás prosím," napsal v jednom úvodu svého domácího fanzinu v roce 1992. Snažil se závislosti zbavit, prodělal ne méně než pět rehabilitačních kúr, ale vše marno. Všechny pokusy naprosto selhaly a proto začátkem onoho roku 1994 vidě svou těžkou závislost jako jediný způsob své existence.

V době, kdy se jeho Nirvána octla na samotném vrcholu popularity a okolního respektu, skončily jeho satirické fanziny a deníky. Realita definitivně a bolestně vytěsnila fantazii, její poslední kapitola se stala zároveň i poslední kapitolou jeho faktického života.

Oslavy jubilejních dvaceti let od vydání slavného alba Nirvany vrcholí. Již v pondělí 26. září vyjde bonusy nadupaná kompilace, která bude obsahovat kromě čtyř CD i DVD, nevydané skladby, rarity, B-strany, alternativní verze nebo exkluzivní živáky z rádia BBC.

Na jednom z nosičů jsou i demo nahrávky, které pak Nirvana rozpracovala do finálních verzí slavné desky. Ani jeden ze tří záznamů nebyl nikdy a nikde oficiálně zveřejněn. Luxusní reedice bude k dostání pouze v limitované edici. Vyrobilo se pouhých 40 000 kusů (10 000 pro Severní Ameriku, 30 000 pro zbytek světa) a součástí je devadesátistránková kniha plná doposud nezveřejněných fotografií, dokumentů a dalších vizuálních artefaktů.



zdroj: archiv REPORT

---