SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Freddie Mercury (1.)

Vydáno 26.09.2011 | autor: iREPORT

Noční můra v ulici Bulsara: Freddie je mrtev! 24. listopadu 1991 byla světová rockumilovná obec konfrontována s nadmíru bolestnou zprávou. Zemřel totiž Freddie Mercury. Nenapodobitelný zpěvák britských Queen, když nevydržel nerovný souboj s noční můrou konce 20. století, chorobou AIDS. Monstrózní pieta 20. dubna 1992 ve Wembley pak byla živým důkazem Mercuryho nesmrtelného fenoménu...

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Freddie Mercury (1.) SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Freddie Mercury (1.)

 

Rockový showbusiness jako by nectil obecně platné fyzikální zákony. Ve chvíli, kdy zdrcený zpěvák oficiálně oznámil, že trpí nevyléčitelnou ztrátou imunity, byl téměř zbožštěn a tento fakt se po jeho skonu ještě prohloubil. A přitom Freddie Mercury svým životem i smrtí naplňoval čítankový příklad o prostopášném až hedonistickém způsobu existence, který jej nevyhnutelně dovedl k brzkému konci. Freddie byl homosexuál. Výstředník. Dekadent. A přece. Vlastně právě proto, vždyť se přece pohybujeme v intencích hudby zvané rocková.

Víc než kdy jindy v případě Mercuryho platí, že se v prvním i posledním případě počítá hudba, v niž byl zainteresován, a vše ostatní je pouhým rockovým chocholem, který někdo nosí sakra vysoko a máchá jím na všechny strany a druhý jej téměř nepotřebuje. Mercury byl navíc skvělý zpěvák. Odzbrojující. A desky, které s Queen nahrál, v převážné většině nezapomenutelné.

Rodák z exotického Zanzibaru (kde se narodil 5. září 1946 jako Frederic Bulsara) se potkal s jádrem pozdějších Queen ve vysokoškolském souboru Smile. Čekali tam na něj už kytarista Brian May a bubeník Roger Meadows Taylor. Když čtveřici záhy doplnil baskytarista John Deacon, zrodila se hardrocková Královna. Skvělá rytmika, naprosto originální zvuky Mayových kytar a Mercuryho fantastický hlas s nepřeslechnutelnými operními akcenty, to vše dalo v pozdějších letech vzniknout albům, která, ač na hardrockových kořenech založená, zněla úplně jinak než veškerý britský bigbít oné doby (např. debut Queen, A Night At The Opera. A Day At The Races či Jazz). Vzpomeňte skladby jako třeba Bohemian Rhapsody, We Are The Champions, Mustapha Ibrahim, We Will Rock You, Tle Your Mother Down, Jealousy a množství dalších...

He is the Champion

A přesto byl Freddie Mercury ještě víc než brilantní zpěvák, fantastický šoumen a úžasný rockový frontman. Dokonce i při svém posledním koncertu na finální štaci turné k albu Magie byl bravurní. Queen ve svých nej lepších letech zanechali odkaz naprosto brilantní fúze klasického rocku a popu. A byli to oni, kteří jednou provždy nastartovali filozofii videoklipů jako organické a jednolité součásti hudební řeči nezapomenutelným megahitem Bohemian Rhapsody v roce 1975. Nápadité, šokující a technicky kolosální video bylo vždy nedělitelnou částí umělecké existence Queen.Už těžce nemocen, objevil se Freddie zalitý mejkapem v klipu I'm Going Slightly Mad a doslova pár měsíců před smrtí opět rozehrál nepřebernou škálu své komické pantomimy, která věčně oscilovala mezi uměleckou stylizací a provokací. „Americká média klip I Want To Break Free nenáviděla," vzpomíná May, „Všechny ty gay narážky a lascivnosti považovala za dekadentni nechutnosti, i když všichni ostatní ten humor chápali..." Ne všichni Američané však Queen nesnášeli. Dnes již neexistující Extreme patřili mezi patologické fandy kapely a dokonce přemluvili producenta Macka, aby jim produkoval album: „Nahrávali jsme sice náš debut, ale v jednom kuse jsme mluvili jen o Queen," říká kytarista Nuno Bettencourt.

RECENZE: Utajený brak: Mariam Ahundová ve své knize tvrdí, že Freddie Mercury nebyl homosexuál

Was It Worth It (Bylo to vůbec k něčemu dobré?) z alba The Miracle (1989) je epitafem pro Queen a Fredieho: „Existuje ještě něco, co bych měl na tomhle světě udělat?", ptá se Mercury a poté žertuje: „Pařit celou noc, žít rock'n'roll na doraz, to je přece nádhernej život..."

Mercury toho zažil za pětačtyřicet let života jako někdo za stovku let. Queen, to bylo vždy něco speciálního. A ve Freddiem měla tato kapela svůj a kind of magic. 

Zhaslo světlo

Kdyby v 80. letech nazpíval Freddie (v té době již nahrával i sólová alba a splnil se mu i sen zazpívat si s opravdovou operní honorací – např. duet s Montserrat Caballe Barcelona) jen ten úžasný sountrack k vynikajícímu fantasy filmu Highlander, i tak by toho bylo víc než dost. Vedle Zdi mě ani dříve ani potom žádné skloubení celovečerního filmu a písní rockové kapely nevzalo u srdce tak mocně. I v době, kdy kapela zkoušela, vše možné, od scénické hudby až po disko, se vždy se jednalo o něco unikátního a výsostně originálního. A byl to hlavně - Mercury byl  ten, kdo i přes neoddiskutovatelný vklad Briana Maye a ostatních dvou členů, na sebe strhával drtivý díl pozornosti, tančil jako sám Lucifer i toreador v samotném epicentru vichru z Královnina závoje a tornádo, které vyvolával, bouralo veškeré bariéry.

Bylo úžasné sledovat, jak Queen, v čele s tímto charismatickým, kníratým vévodou, tvrdě a bez ustání pracují na tom, aby byli odlišní od všech jiných skupin. „Lidé jsou vzrušeni. Ale, hej, počkat, vždyť je to jenom obyčejná deska!", smál se Freddie z pódia v Milton Keynes a v tom úsměvu byla úleva i strach z možného dotyku sil, které nelze kontrolovat. Ve světě, ve kterém se dá všechno, co je úspěšné, zkopírovat a naklonovat, zůstává Freddie Mercury jako nenapodobitelný artefakt. „Bez Freddieho, to je jako žít ve světě, ve kterém zhaslo jedno z nejjasnějších světel," vyznal se upřímně po zpěvákově šokující smrti Steve Danger z kapely Wolfsbane a přidávali se k němu další. 20. dubna 1992 se spojili ve Wembley v jeden mocný chorál a vyvedli zemřelému-nesmrtelnému obřad, který sluší jen osobnostem z největších. Freddie byl jednička. Hermelínový plášť tiše sklouzl ke studeným nohám, tiše jako perutě neodvratné smrti. A nebude již ruky, aby ho pozvedla k jiným ramenům...

Comeback královny?

Bubeník Roger Taylor tvrdí, že kapela je připravená odehrát několik koncertů včetně vystoupení na letních olympijských hrách v Londýně. Za mikrofon by se opět postavil Paul Rodgers, který s kapelou vystupoval mezi roky 2004 a 2009. Taylor myšlenku obnovení koncertování slavných Queen připustil v interview pro Rolling Stone. „Nevylučuju to. Ve skutečnosti jsem další den četl, že Paulovi by taky nevadilo znovu něco udělat," nechal se slyšet.

Queen by ke společnému koncertování s Paulem potřebovali pořádný impuls, Roger dokonce hovořil o letních olympijských hrách v Londýně.

Queen Paul Rodgers se rozešli v květnu 2009, za odchodem nestály osobní antipatie, Paul měl s kapelou vystupovat pouze dočasně a nikdy nevyloučil, že se s Mayem a Taylorem postaví znovu na společné pódium. Dodejme, že letos uplynou čtyři dekády od doby, kdy se Queen dali dohromady. Začátkem ledna vyšla reedice Greatest Hits I. a II., v únoru a březnu proběhla v londýnské Trumans Brewery výstava Stormtroopers in Stilettos, BBC natočila o kapele dokument a chystá se i film.

UPDATE: Později se Queen spojili se zpěvákem Adamem Lambertem. V Praze jsme je společně viděli v letech 2015 a 2017.

text a foto: archiv
Témata: Freddie Mercury, Queen, rock

zavřít