RECENZE: Fink přináší dvojitou porci melancholie

Vydáno 10.10.2011 | autor: redakce

Není příliš obvyklé, abychom se na stránkách iReportu věnovali recenzím singlů, ale tentokrát udělám výjimku. Když už někdo vydá po všech stránkách nevšední album ceněné kritkou i fanoušky jakým je právě Perfect Darkness, byla by škoda nepodívat se na zoubek i podpůrným elementům Finkovy diskografie.

RECENZE: Fink přináší dvojitou porci melancholie RECENZE: Fink přináší dvojitou porci melancholie


fink_cover2Fink
Perfect Darkness / Berlin Sunrise
Ninja Tune
5 trax


Finkovo
podzimní turné na podporu Perfect Darkness se pomalu rozjíždí. S jeho začátkem vydává v říjnu double A-side singl Perfect Darkness / Berlin Sunrise, čili titulního a závěrečného tracku alba. Tíživá atmosféra melancholické Perfect Darkness je vyvážena vznosnou a podmanivou Berlin Sunrise. Ostatně, jak zapadají do kontextu celé desky, si můžete přečíst zde.

Smyslem této recenze jsou především tři béčka, jimiž jsou dva remixy a jedna cover verze. O cover verzi Perfect Darkness se postarala vokalistka Andreya Triana, které Fink vypomáhal s jejím debutovým albem Lost Where I Belong z roku 2010. Fajnšmekři si určitě budou pamatovat její kouzelné vokály, kterými přispěla na desce Black Sands projektu Bonobo. Andreya vsadila především na svůj soulový projev, který nahradil akusticky dusnou náladu původní verze. Díky jejímu zasněnému hlasu se dá konečně při poslechu skladby dýchat. Asi jako když otevřete okno v rok nevětrané místnosti.

Stejný song je zde zastoupen ještě v podobě remixu, který si vzal na starost producent Lapalux. Původní verzi dokonale přetavil v pomalý electro glitch s dubstepovými spodky, za které by se nemusel stydět ani James Blake. I když dokáže vytvořit ve svojí předělávce příjemné zahulené prostředí, stejně člověka po pár minutách remix začne iritovatat otravným vokoderem, kterými jsou Finkovy vokály zprzněné skoro k nepoznání.

Berlin Sunshine
je na singlu zastoupena vedle originálu také v remixu od Lee Jonese. Ten bohužel nedopadl nijak skvostně. Z euforické nálady nezůstalo v deep houseové verzi ani "ň". Jediné, co se v remixu děje, je rezonance filtru syntezátorové basy, což k tanci jen tak nedonutí. Nuda. Typická kulisa pro mytí nádobí. Ten, kdo zná tlačítko skip, nejspíš jej často využije.

Singl v celku nedopadl špatně. Jeden slušný remix a povedená cover verze vedle dvou výtečných originálů není špatné skóre. Poslední track, který se v kolekci ocitl tak trochu omylem, lze s lehkým srdcem Finkovi odpustit.

Důležitější je, že Fink se na svém turné zastaví 17. listopadu v pražské Meet Factory. Tam si budeme moci konečně vychutnat jeho tvorbu na živo bez jakýchkoliv přísad.

BEST TRAX:
vedle A-sides si dejte cover verzi od Andreya Triana
ZKUS TAKY: Flying Lotus, James Blake, José González



text: Jiří Kaňa
5/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít