RECENZE: Tomáš Klus nechal vzlétnout svého Racka

Záleží na vás, co od alba Tomáše Kluse čekáte. Pokud hudební převrat na české scéně, asi budete zklamáni. Tomáš spolu se svým parťákem Jirkou Kučerovským nahrávali album doma, což by ani tak nevadilo, vlastně tento fakt dodává Tomášově tvorbě jisté osobité kouzlo. Kluci se ale ujali i mixu a produkce, a to je na kvalitě alba bohužel dost znát.

Ti, kteří Tomášovi fandí především coby bavičovi a originálnímu textařovi, přijdou si s největší pravděpodobností na své. Klus se nebojí hrát si se slovy, stejně tak jako s tématy. Po trošku podivném intru o teplotě vody, které zní jako nahrávka z pozdních nočních hodin, kdy už člověk neví, co by, se pozvolna dostaneme k tématu čecháčkovství ve vtipně ironické písni Pánubohudooken, většina songů se však věnuje lásce a věcem s ní souvisejícím. V Sibyle přijde na řeč rozchod, v songu Nina, který patří mezi nejsilnější na desce, se zas Tomáš na chvíli „převtělí“ do pocitů ženy, jejíž láska není opětována.

Nina také spolu s Trigorinem, Treplevem a Arkadinou spadá do čtveřice skladeb souvisejících s divadelní hrou A.P. Čechova Racek, po níž je album pojmenováno. Proč není na hře postaven celý koncept desky, ale jen a pouze čtyři písně, není známo. Možná nakonec název se známou hrou nesouvisí a logičtější bude vysvětlení dua Klus – Kučerovský, které poskytli během rozhovoru: „Potřebovali jsme nějakého savce a nakonec to vyšlo na racka. Savec je kuře, tukan a racek. A taky jak. To je naše nejoblíbenější zvíře. Ale nemohlo se to jmenovat po něm, protože je málo savec. To se měří podle stupnice savosti.“

Ačkoliv revoluce se po poslechnutí Racka asi opravdu konat nebude, Klus má jednu zásadní výhodu – zaplňuje díru na českém hudebním trhu, která v rámci jeho generace zeje, a zaplňuje ji se šarmem, citem a humorem sobě vlastním. Možná je troufalé tvrdit, že Klus jednou nahradí písničkáře starší generace jako Karel Kryl nebo Jarek Nohavica. Ale já si troufám.

text: Marta Pušová
5/7