RECENZE: Kasabian tvůrčím způsobem vysáli šedesátky i osmdesátky

Vydáno 13.10.2011 | autor: redakce

Leicesterští Kasabian dosavadními třemi alby nasadili laťku pěkně vysoko a snad ani největší optimisté nemohli čekat, že ji snadno bez zaškobrtání překonají. Předchozí West Ryder Pauper Lunatic Asylum je opravdu skvělá nahrávka a není asi důležité se přít, o kolik je Velociraptor! lepší nebo horší. Tahle deska je zkrátka jiná, ale zatraceně dobrá!

RECENZE: Kasabian tvůrčím způsobem vysáli šedesátky i osmdesátky RECENZE: Kasabian tvůrčím způsobem vysáli šedesátky i osmdesátky

kasabian_velociraptor
KASABIAN
VELOCIRAPTOR!
Sony Music
11 trax

Takže, zadunění gongu a jdeme na to. Album, které si opět autorsky uzurpuje výhradně kytarista Sergio Pizzorno, začíná Let's Roll Just Like We Used To s chytlavým refrénem a tradičně zajímavým zpěvem Toma Meighana. Ten vynikne v následujícím Days Are Forgotten, jehož melodie s parádním kytarovým riffem se při opakovaném poslechu stává poněkud neodbytnou, nikoliv však otravnou. Při třetí skladbě Goodbye Kiss posluchač, který se s albem teprve seznamuje, asi poprvé zapochybuje o tom, že slyší Kasabian navazující na již zmíněné West Ryder nebo starší album Empire. K původní směsi indie rocku, elektroniky a psychedelie připomínající trochu Primal Scream se totiž vkrádá melodičnost a novátorství 60. let. K těm se přímo hlásí další skladba La Fée Verte, směs Lucy in the Sky with Diamonds a I´m The Walrus. Nejde však o vykrádání Johna Lennona a The Beatles, spíše psychedelickou poctu a otevřené přiznání k inspiraci.

Kasabian
se rozhodně na své novince nesnaží udržet posluchače v jedné náladě. Takže jen co skončí zasněný "magical mystery tour" do šedesátek, je tady energická titulní pecka, jejíž síla se skrývá v rockové jednoduchosti. Ještě nemáte té stylové rozmanitosti dost? Tak tedy vzhůru do exoticky znějících tureckých lázní v Acid Turkish Bath (Shelter From The Storm), kde můžete přemýšlet, proč druhá část názvu písně cituje skladbu Boba Dylana. Ze zamyšlení vás však určitě vyvede zvuk kláves jak z hitů 80. let, které jsou ještě v I Hear Voices zahaleny do psychedelického aranžmá, ale v Re-wired, asi nejlepší skladbě na desce, to ve spojení s uhrančivou basou Chrise Edwardse rozbalí naplno.

A jdeme do závěru. Po troše uklidnění u průměrnější skladby Man of Simple Preasures přichází další z vrcholů alba, samply podpořené Switchblade Smiles, které si dovedu představit na pořádně rozjetém koncertě. A těžko zvolit lepší tečku takhle nadupané desky, než jakou představuje uvolněná melodie Neon Noon.

Velociraptor!
nabízí hodně pestrou hudbu, která zní při všech ohlednutích do minulého století současně. Navíc Kasabian při všech těch psychdelických výletech do minulosti zachovali svůj typický rukopis. Nebojte se té rozmanitosti.

BEST TRAX:
La Fée Verte, Re-wired, Switchblade Smiles
ZKUS TAKY: The Beatles The Magical Mystery Tour, The Queen Game, Prodigy Invaders Must Die



text: Roman Jireš
6/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít