LIVE: První vystoupení turné Tomáše Kluse raději prostříhat

Některé zlé jazyky tvrdí, že „Klus" (rozuměj Tomáš s Jiřím) je hudebně neoriginální a prázdný. Možná to tak skutečně je, nicméně po hudební stránce patří za večer velký dík a smeknutí klobouku právě Jiřímu Kučerovskému. Ten se nejednou blýsknul svou sice ne úplně bezkonkurenční, přesto obdivuhodnou hrou na kytaru, perfektní vnímavostí při improvizacích svého kolegy a (zejména v Trigorinovi) precizně vyvedeným vibratem.

Pondělní koncert ve Švandově divadle byl nezapomenutelný už proto, že dojem z něj nebyl výlučně pozitivní, jak to u koncertů Tomáše Kluse většinou bývá. Písničkář byl totiž znatelně „povzbuzený několika panáky", na což sám několikrát s úsměvem upozornil.

Legrace to snad mohla být při prvním, druhém, třetím klopýtnutí. Ve chvíli, kdy mu však poněkolikáté vypadla slova písně, se z pódia začal neznatelně vinout vtíravý zápach trapnosti, o nezodpovědnosti vůči přítomnému publiku nemluvě. A to i přesto, že zpěvák zapomenutý text vždy hbitě nahradil improvizací.

Zády k přenosnému projekčnímu plátnu, čelem k publiku (kdo by to byl řekl) zahráli Klus s Kučerovským průřez celou svou dosavadní tvorbou, ale zazněly i skladby úplně nové - vedle zmíněných typicky klusovských rýmovaček "tady a teď" zpěvák předvedl třeba píseň Vlastenci s hákovým křížem, kterou údajně napsal poté, co v parku na Folimance pozoroval skupinku živě debatujících "mladých vlastenců".

Při politicky zabarvené Psáno u zpráv se pak na projekčním plátně střídaly záběry různých aktuálních novinových článků, z nichž se člověk dozvěděl, že pod národní knihovnou nebudou knihy, ale auta, nebo že Iveta Bartošová je opět velmi zamilovaná. Z novinky Racek zazněly všechny čtyři "čechovovské" skladby Trigorin, Nina, Arkadina a Treplev, které z koncertu stejně jako z desky svou kvalitou vyčnívaly. A to jen v dobrém smyslu slova.

Trochu rozpačitý dojem však zanechala pasáž, v níž obvyklou dvojici doplnila skupina Freudovy noční můry. Zde svou úlohu nezvládl především zvukař, patrně zvyklý spíše na zvučení dvou kytar a hlasů než kompletní kapely. Po celou dobu tohoto pásma, v němž zazněl například song Chybíš mi, sálem zněla zvukovou zkoušku připomínající hra bicích, přes níž Klusův zpěv nebo klavírní linka nebyly téměř slyšet.

V průběhu představení došlo i na křest nové desky Racek, kmotrem se stal textař Michal Horáček, jenž desku po katolicku pokropil (nesvěcenou) pravou ruskou vodkou. Tomáš s Jiřím pak také z rukou ředitele nahrávací společnosti Sony BMG Zbyňka Knoblocha převzali zlatou a platinovou desku za prodej aktuální nahrávky i předchozí Hlavní uzávěr splínu. Knobloch přitom nostalgicky vzpomněl, jak před lety v jedné hospodě podepsal smlouvu s Karlem Krylem, později s Jaromírem Nohavicou a ještě později (zase v hospodě) právě s Tomášem Klusem.

Kučerovský během koncertu několikrát upozornil, že záběry, které ten večer pořídí, budou použity na jejich připravovaném DVD. Zároveň nezapomněl párkrát podotknout, že se video dá naštěstí prostříhat. Tuto výhodu však přítomní ve Švandově divadle neměli. „Zítra to bude lepší, škoda, že už tady nebudete," rozloučil se s publikem Kučerovský. I přes úsměvy a velký aplaus vestoje pravděpodobně věděl, že všechno včetně zvuku ten večer stoprocentní nebylo.



text: ks, foto: Michaela Feureiselová