Vydáno 23.10.2011 | autor: Josef Martínek
Minuta ticha za Johnnyho Cashe proběhla i ve folsomské věznici, v pietě zmlkly také kolty nejdrsnějších desperátů z Dawson City. Když jednasedmdesátiletý muž v černém skonal, jakoby se zastavilo i samotné srdce žánru country. Stalo se tak v Nashville, z něhož zpravidla vystřelovaly ty nejžhavější countryové trendy. Johnny Cash (1932-2003) byl poslední ze stylových veličin a jedna z opravdových hvězd.
SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Johnny Cash (5.)
John Ray Cash se narodil 26. února 1932 v arkansaském Kingslandu na otcově bavlnářské farmě, ovšem jeho rodinné kořeny sahají až do Skotska 17. století. Od malička byl obklopen countryovou muzikou. Po škole, při službě v US Army na německých základnách, se naučil hrát na kytaru, psal vlastní písničky (tou první oficiální byla Hey Porter) a spolu s kolegy ve zbrani založil kapelu Landsberg Barbarians.
Nová Norah Jones: důkaz, že Johnny Cash žije a country je sexy
Po vojně se usadil v Memphisu, střídá různá zaměstnání a mezitím stále častěji vystupuje v místních klubech s vlastní kapelou. Ve 22 letech si bere za ženu Vivian Liberto, se kterou si dopisoval už v období prezenční služby, a povzbuzen Presleyho úspěchem se snaží proniknout do Sun Records - nejdříve jako gospelový band, později už čistě country, podpořen úspěchem singlu Cry Cry Cry a následně hity So Doggone Lonesome, I Walk The Line a Folsom Prison Blues. V roce 1957 debutuje albem Johnny Cash With His Hot & Blue Guitar, to už jej proti jeho vůli sám boss firmy Sam Phillips prezentuje jako Johnnyho.
Od té doby až do své smrti je jedním z nejúspěšnějších country hitmakerů, v období 1955-2003 se v žebříčcích objeví téměř 140 hitů. S tím, že se v 90. letech v pokročilém věku dokázal znovu vrátit na výsluní, když ho nové generaci brilantně představil sám Rick Rubin, věhlasný producent a šedá eminence hardrockové renesance minulé dekády.
Do roku 1965 už měl na kontě i vážená alba. Často koncepční, ať už s tématikou náboženskou (Hymns, 1959), železniční (Ride This Train, 1960), americko-historickou (Bitter Tears, 1964) či westernovou (Ballads Of True West, 1965). Čím více však narůstaly jeho úspěchy na hudebním poli, tím se prohlubovaly jeho personální problémy a krize.
Byl závislý na amfetaminech a barbiturátech, několikrát měl opletačky s policií kvůli přechovávání drog - jako třeba v texaském El Pasu, kam je z Mexika propašoval v kytarovém pouzdře. Následující rok se s ním manželka rozvedla. Vrátil se do Nashville a ještě více přilnul k June Carter, zpěvačce své doprovodné kapely a příležitostné spoluautorce některých písní. Vzali se v roce 1968, pár měsíců poté, co spolu nazpívali hit Jackson.
Man in Black, jak zněla Cashova přezdívka, díky zálibě v černém oblečení, chytil druhý dech a ještě do konce 60. let znovu vzlétl na samý vrchol žebříčků a popularity.
V 70. a 80. letech už neměl tolik hitových singlů a alb, plnil spíš roli mírně hasnoucí, ovšem stále sálavé supernovy country.
V roce 1982 se dal dohromady s dalšími velikány líhně a stáje Sun Records: s Jerry Lee Lewisem a Carlem „Blue Suede Shoes“ Perkinsnem v rámci projektů Přeživších (The Survivore) či pod hlavičkou Highwaymwn (zde např. s Waylonem Jenningsnem, Williem Nelsonem či Krisem Kristoffersonem).
V roce 1994 jako by vstal z mrtvých, když se zmíněný Rubin zasadil o vydání jeho silných akustických songů a poté ještě tří zbrusu nových alb. Představil Cashe mladé generaci jako temného psance, kdy s věhlasným countrymanem bylo ctí spolupracovat třeba i Nicku Caveovi či Trentu Reznorovi. Úctyhodné vzepětí starého vlka.
Zdraví ovšem už měl hodně nalomené, byl i nadále závislý na prášcích proti bolesti, prodělal dvakrát zápal plic a jednou se nervově zhroutil. Musel vynechat předávání cen MTV Video Awards, kde získal šest nominací (s jednou proměněnou) svého videoklipu Hurt, coververze Nine Inch Nails. Mihl se také ve filmu (třeba s Kirkem Douglasem ve snímku Gun Figur) a v televizi, sepsal a publikoval i dvě biografie (Man In Black, 1975 a Cash, 1997) a historický román Man In White (1986).
Coby člen prestižní síně slávy a držitel mnoha žánrových cen, včetně Grammy, navíc jen o necelý půlrok přežil manželku June Carter Cash, rovněž zpěvačku, s níž žil 35 let.
Dodnes mi zní v uších jeho jednoduchý a přitom mocný gospel, který zpíval v jednom dílu seriálu Colombo: „I saw the light, I saw the light/no more darkness, no more night/ I saw the light, I saw the light/Praize the Lord, I saw the light.“ Ať máš tedy pořád rozsvíceno, Johnny…
Text: Josef Martínek, foto: Sony Music, archiv iREPORT
Témata: Johnny Cash, Man un Black, Nine Inch Nails
