SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Jimi Hendrix (7.)

ROZBŘESK GÉNIA

Narodil se v americkém Seattlu jako Johnny Allen Hendrix, otec byl černoch, matka napůl indiánka. Ve třech letech mu rodiče změnili křestní jména na James Marshall. První kytaru dostal v šestnácti, učil se na ni podle nahrávek největších bluesových osobností: Roberta Johnsona, Muddy Waterse, B.B. Kinga i jednoho z otců rock´n´rollu – Chucka Berryho. Počátkem šedesátých let se dal naverbovat do armády, k výsadkářům. Roku 1962 došel k názoru, že mu jako profesionálnímu vojákovi nekyne nejlepší budoucnost a lepší bude zkoušet to jako muzikant. O dvě léta později se přesunul do New Yorku a doprovázel například Little Richarda, The Isley Brother, Ikea a Tinu Turnerovy, ale zas tak velké úspěchy neměl. Když se v říjnu 1965 poprvé potkal se zpěvákem Curtisem Knightem, byl na tom tak mizerně, že jeho kytara odpočívala v zastavárně. Knight mu nástroj vyplatil a angažoval jej do své kapely The Squires. Hned na to vznikly první studiové nahrávky, na nichž doprovázel Knighta, zpívajícího převážně své vlastní skladby. Výsledky rozhodně nebyly ohromující. Nicméně pozdější Hendrixova sláva se zasloužila o to, že neupadly do zapomnění.

TOP 6 hvězd Klubu 27: Příběhy legend, které nikdy nezestárly

JIMI, JIMI, SHAKE!

V září 1966 odvezl Chas Chandler, bývalý baskytarista britských rhythmandbluesových Animals, Hendrixe do Londýna a pomohl mu nastartovat hvězdnou kariéru s The Jimi Hendrix Experience. Trio s Hendrixem vytvořili baskytarista Noel Redding (který jsem před lety mohli vystoupil v pražském klubu Bunkr a hrál Hendrixovi písničky s Ivanem Kralem, Antonym Krizanem a Frankiem La Rockou) a bubeník Mitch Mitchell. Chandler dobře věděl, proč se vzdává kariéry aktivního muzikanta a dělá Hednrixovi managera: po vydání skvělých singlů Hey Joe a Purple Haze a fenomenálního debutového alba Are You Experienced? (co skladba, to klasika: Foxy Lady, Manic Depresssion, Red House, Can You See Me, Love Or Confusion, I Don´t Live Today…) u Polydoru a následném úžasném úspěchu v červnu 1967 na festivalu v Monterey se jméno Jimi Hendrix stalo obrovským pojmem.

ELECTRIC GURU

Na druhém albu Axis: Bold As Love, které vyšlo ještě v závěru roku 1967, udělali Jimi Hendrix Experience další krok vpřed. Od razantního rhytm and blues, vycházejícího z tradic černých bluesmanů a doplněného výrazným vlivem psychedelické hudby se Hendrixovo trio posunulo na ještě odvážnější experimentující platformu. Zároveň Hendrix neváhal rozšiřovat svůj záběr: už v Monterey výborně zahrál Dylanovu klasiku Like A Rolling Stones; na dvojalbu Electric Ladyland (podzim 1968) dal nový život Dylanově písni All Along The Watchtower a Dylana tato nahrávka tak zaujala, že ji napříště hrál v Hendrixově aranžmá. Electric Ladyland je sbírkou hitů (Have You Ever Been Of The Midnight Lamp, Crosstown Traffic, The Burning Of The Midnight Lamp, house Burning Down, Voodoo Child) i dlouhého jamování a experimentálních zvukových ploch. Vyrovnanost Are You Experienced? taky měla hodně do sebe, ale na Electric Ladyland nejvíc Hendrix ukázal svou muzikanstkou všestrannost a schopnost ohromujícího tvůrčího vývoje. První tři Hendrixova alba každopádně patří mezi nejdůležitější rockovou klasiku.

V roce 1969 to Hendrixovi ale už trochu začalo přerůstat přes hlavu. Jeho život akceleroval příliš rychle, věrným společníkem se mu staly drogy, což s sebou neslo i jisté potíže se strážci zákona, přetlak nápadů někdy ve studiu jen ztěžka dostával definitivní podobu. Hendrix hrával na velkých festivalech (nejslavnější vystoupení bylo samozřejmě na Woodstocku v srpnu 1969, tam už chyběl Redding, v červenci nahrazený Billym Coxem), koncem roku 1969 se rozhodl pro radikální změnu a s výhradně černošským triem Band Of Gypsy (baskytarista Cox a bubeník Buddy Miles) natočil živou desku, ve srovnání s předchozími nahrávkami nijak zvlášť povedenou. Ani singl s písničkami Steping Stone a Izabella nebyl až tak oslňující. Hendrix pak znovu pokračoval s Mitchellem, hodně času strávil ve studiu, vznikala kvanta nahrávek, zároveň však narůstaly jeho problémy s drogami a přepracováním. Hrál ještě na řadě velkých koncertů (například festival Isle Of Wight), ale jeho vystupování působilo stále matněji. 18. září 1970 se v Londýně zadusil zvratky poté, co požil větší množství barbiturátů.

Až po jeho smrti vyšla celá řada nahrávek, avšak jen málokterá z nich se mohla rovnat jeho předchozím deskám a některé byly jen cynickým využíváním Hendrixova jména: je nepochybné, že za svého života by je vydat nedovolil. Nejlepší posmrtnou kolekcí je album Cry Love nebo jeho rozšířená verze First Rays Of The News Rosiny Sun, sestávaná z nahrávek z let 1969-70. Dalšímipřipomínkami umělcovy výjmečnosti jsou oficiální albová řada Get The Felling, Flashing, Ballad Of Jimi, Live At George´s Club, Something On Your Mind a On The Killing Floor a také LP Experience Hendrix – The Best Of Jimi Hendrix.

Hendrix byl především fenomenálním kytaristou a mimořádně invenčním skladatelem. Stal se – ve stejné době jako Brian Jones, Janis Joplin nebo Jimi Morrison – obětí hetkického životního stylu, který v něm napřed vybudil výjměčně tvořící osobnost, ale potom ho připravil o všechno. Mezi všemi rockovými mrtvými patří Hendrix k těm nejpostrádanějším. Takové talenty se opravdu jen tak nerodí. Tolik toho ještě mohl udělat.

text Jaroslav Riedel, foto: archiv 

Témata: Jimi Hendrix, Klub 27