RECENZE: Komedianti z Vltavy se vracejí domů s hezkou písní na rtech

Vydáno 15.11.2011 | autor: redakce

S takzvanými comebacky je to všelijaké. Ćasto je z podobných návratů cítit jenom kšeft s kdysi úspěšným jménem, jindy se jedná o nostalgii nepodpořenou novou kvalitní tvorbou. S hravou Vltavou je to naštěstí jinak. Jedenáct let od posledního alba Když bozi zestárnou a osm let od umělecké pauzy se komedianti kolem Roberta Nebřenského vracejí zpět s velmi dobrou deskou.

RECENZE: Komedianti z Vltavy se vracejí domů s hezkou písní na rtech RECENZE: Komedianti z Vltavy se vracejí domů s hezkou písní na rtech

vltava_titul_mailVLTAVA
KOMEDIANTI SE VRACEJÍ DOMŮ
100PROmotion
13 trax

Vltava
pro mě vždycky byla kapelou, u které se mi líbily jednotlivé písně, nikoliv však celá alba. Novou nahrávku ale beru celou od první do poslední noty, přestože nepřináší nic tak surrealisticky roztomile pitomého, jako bylo Prasátko, ani hit na první poslech typu Marx, Engels, Beatles.

Nová sestava Vltavy okysličená o Tomáše Uhlíka (basa) a autorsky plodného Petera Bindera (kytara) zaujme hned první skladbou Láska je možná. Hravost v hudbě i textu ("láska je možná, ale je hrozná...") skvělé kytarové sólo a prostě nenapodobitelný zpěv Nebřenského dává tušit, že Vltava se nevrací jako líná říčka, ale spíše podobná bystrému toku, který odnáší všechny pochybnosti o smysluplnosti znovuobnovené činnosti. Tento dojem podtrhává následující náladotvorné Nesni a spi! a vlastně všechny skladby až po závěrečnou Nepředstavuj si nic, kterou by klidně mohla hrát téměř všechna tuzemská rádia. Ale obávám se, že to tam nikoho ani nenapadane.

Album Komedianti se vracejí domů je plné příjemné melancholie, například v Trosečníkovi, který dokazuje, že láska se dá ve středním věku brát s humorem. Typicky "vltavskou legraci" si posluchač užije v Prodává se kytara s hostující Pavlou Milcovou, poetické verše "polštář byl posypán střepy z měsíce" (Polštář) posluchače zavádí do úplně jiného světa, než jaký známe z novinových titulků. Zajímavý úkrok stranou představuje Kristuša s textem Jany Hanákové, jejíž měkká slovenština hezky souzní s najazzlým klavírem. Za odkaz k Beatles by se pak dal považovat kytarový akord na úvod Jsem s tebou, který připomíná otevření Help!.

V takhle silné konkurenci znějí průměrně i skladby jako Ztracená šála nebo Socha, které přesto převyšují většinu tuzemské produkce. Ne náhodou je láska slovo, které posluchač na desce uslyší hned na úvod. Tuhle nahrávku si při vnímavém poslechu prostě zamilujete.

BEST TRAX
Trosečník, Prodává se kytara, Láska je možná
ZKUS TAKY Krásné nové stroje Může hořící sojka zapálit les?, Toyen Malíř smutnej, Buty Dřevo

text: Roman Jireš
6/7 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít