LIVE: Fink a jeho dokonalá intimita v Meet Factory

Dříve než se dostala ke slovu hlavní hvězda, objevila se na podiu mladičká skotská písničkářka Rachel Sermanni, samotná jen s akustickou kytarou. Ve svých devatenácti má za sebou první EP, které letos vydala, a je považována za docela zajímavý příslib ve folkovém rybníčku. Její mikrodramata byla srozumitelná a lehce poslouchatelná snad pro každého, který s Rachel dosud neměl čest setkat se. Dobrý dojem trochu kazil jen zpěvaččin projev, který včera působil uhlazeně, akademicky.

Po avizované desáté hodině se objevil na scéně Fink. Podium zdobila konstrukce na níž byly připoutány klasické stolní lampy a lá made in Ikea, jejichž světla problikávala hudebníkům za zády a rozsvěcovala se přímo do obličejů posluchačů. Písničkář při živém vystoupení střídal jednu akustickou kytaru za druhou a  přirozený zvuk strun občas obohacoval delayem. Oproti předskokance si přivezl doprovodnou kapelu ve složení bicí a basová kytara. Málokdo by tušil čistě elektronickou minulost. Okamžiků, kdy na povrch vyplouvaly zkušenosti s triphopem či downtempem, bylo skutečně pomálu. Trio čerpalo především z posledního alba Perfect Darkness a jen párkrát se vracela k předchozím prvkům diskografie.

Celé vystoupení se podobalo vroucí vodě v hrnci přikrytém pokličkou. Měli jste pocit, že cosi bublá uvnitř, ale málokdy něco vyleze napovrch. Vše bylo tak akorát nahlas, jako kdyby hráli v paneláku a dávali si pozor, aby dávno po půlnoci nevzbudili náhodou sousedy. Krom finálního songu, který od samého počátku gradoval, hlasitost a dynamika skladeb příliš nepřekračovala od počátku stanovenou mez.

Finkovo skladby v sobě mají kouzlo intimity, které by bylo škoda na koncertním podiu prolamovat. To vše pohromadě vyvolávalo dojem, že nestojíte v bývalé továrně obklopeni několika stovkami lidí, ale sedíte v obýváku a kapela hraje jen pro vás. Značná část haly navíc byla určena k místům pro sezení, což dojem pouze umocňovalo. Jen je škoda, že se neodváží naživo zvuk více ušpinit, aby ještě více vynikl kontrast mezi studiovými nahrávkami a koncertem. Ubylo by sice dokonalosti, o to víc by posluchači ocenili písničkářskou autenticitu.

text: Jiří Kaňa, foto: Leoš Horký
6/7