SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Frank Zappa (10.)

Pro jeho tvorbu vždy platilo jedno stěžejní pravidlo, které Petr Dorůžka ve své knize Šuplík plný Zappy charakterizuje následující sentencí: „Šokování nebo třeba i náznaky krutosti samy sebe hned zesměšňují.“ Já osobně mám za to, že takový způsob umění, vyvážen pochopitelně navíc i notnou dávkou notnou dávkou humoru, byl v Zappově případě často přirovnáván k dadaismu, Frank, nejstarší  ze čtyř sourozenců, se narodil 21. prosince 1940 v Baltimoru, ve státě Maryland. Jeho matka byla francouzsko-italského původu a otec typem úspěšného přistěhovalce. Pracoval jako inženýr metalurg pro výrobce letadel Lockheed a Corvair a tato profese nutila často rodinu měnit bydliště. V šestapadesátém se usadili v Lancasteru, městečku poblíž pouště Mohave. "Bylo to nejhorší místo, kde jsem kdy žil,“ vzpomínal Frank. Ve dvanácti se začíná intenzivně zajímat o bubny, upoutávají ho zvuky věci, do nichž se dá mlátit, dostává kytaru.

Zemřela Gail Zappa, vdova po Franku Zappovi

DNY STUDENTSKÉ

V roce 1958 maturuje. Jaké vlastně měl Zappa, jeden z nerespektovanějších hudebních umělců, vzděláni? Střední škola pro něj znamenala značné utrpení. Zprvu nekompromisně odmítá návrhy otce pokračovat ve studiu a názor mění až na základě náklonnosti k opačnému pohlaví. Po několika měsících však odjíždí do Los Angeles a píše hudbu k filmu, když ale tato aktivita krachuje, vrací se zpět do školy. Absolvuje jediný ukončený semestr harmonie a několik týdnů kompozice. Necítí se ve své kůži. Studentský radikalismus, který v sedmdesátých letech kulminuje, je mu zcela cizí. "Je znepokojující vidět lidi na vysokých školách tak omámené spoustou dogmat... Myslím si, že je příšerné, když lidi mluví o revoluci jako o karnevalu," prohlašuje a dává tak najevo nejen svou silnou individualitu, ale rovněž i umění kritické orientace ve světě kolem sebe. Silně jej ovlivňuje i přátelství s další velkou osobností Donaldem Van Vlietem (známějším pod uměleckým pseudonymem Captain Beefheart), hudebníkem, sochařem a malířem, který měl na jeho umělecké zrání nemalý vliv.

O svém dospívání v padesátých letech píše: "Byl jsem teenagerovským vlkodlakem. Všichni moji kamarádi chodili nejradši na hororové filmy o netvorech. V jednom filmu o  mimozemšťanovi vystupoval chlapík s tmavými brýlemi, který něco vytáhne ze zkumavky. Vypadá to jako roztažený kus scvrklého čínského zelí. Když tu věc položí na stůl, ta se ihned začne zvětšovat. Pak se zvedne a odpluje oknem a přiletí k oknu někoho jiného, vznese se nad toho člověka, spustí se, pic ho, na jeho hlavu, ovine ho a kousne. To je skvělé. Krev mu stéká na bílou košili a on udělá uá.uá.uá! Viděl jsem to třikrát. Vždycky jsem se usadil za partu povykujících kluků a přesně v ten okamžik jsem jednoho z nich chytil pod krkem a pak dělal jakoby nic.“ I zde je možno vysledovat genezi Frankových bláznivých nápadů, které ve své pozdější tvorbě tolikrát uplatnil.

Svou uměleckou kariéru začíná coby hudebník kapely Ramblers, poté hraje na kytaru v Blackouts, černošsko-mexikánském spolku, objevuje se v televizní show Stevea Allena, kde předvádí hru na bicykl! Doslova říká: „Na bicykl se hraje tak, že foukáte skrz řídítka. Můžete brnkat na dráty jako na harfu. Také na ně můžete hrát smyčcem nebo třeba vypouštět vzduch u duše…“

Po nedokončeném studiu si bere za ženu Kay, úřednici z banky, ale manželství se rozpadá velmi záhy. V roce 1962 dostává bizardní nabídku od policie v San Bernardinu k natočení instruktážního filmu o kriminalitě v klubech, které sám navštěvuje. Jeho názory jsou však pro policejní sbor až příliš extravagantní a z realizace nakonec sešlo. V dalších letech přejmenovává svou doprovodnou kapelu Soul Giants na Mothers, což je předstupněm slavné éry Mothers Of Invention. V té době je již známý jeho postoj k drogám. I když je v této otázce velmi zdrženlivý, odmítá veškeré drogy. Jejich aplikace mu připadá jako dosti nepraktická zábava, která poškozuje zdraví, a ještě vás za to mohou zavřít. Byl natolik nad věcí, že žádnou chemickou berli nepotřeboval.

DNY TVŮRČÍ

Zappa - skladatel a interpret, to byla a je kapitola sama o sobě. Jeho skladby byly vždy náročné a těžko uchopitelné, proto s ním hráli jen ti nejlepší hudebníci na světě. Byl velmi pečlivý při výběru hráčů a velice často je střídal. Vyžadoval vždy přesné nastudování svých partitur do předem stanoveného termínu. Pokud tento styl práce někdo nezvládal, bylo mu slušně naznačeno, aby zauvažoval o změně působiště. Z těch, co mu vyhovovali, však vždy učinil instrumentální hvězdy, kterým náhlá sláva nezřídka stoupla do hlavy (typickým je příklad bubeníka Terryho Bozzia). Není divu, že býval zavalen hromadami demosnímků a nabídek od renomovaných i začínajících hráčů. I zde si pečlivě vybíral. Zjevením pro něj byla zásilka jistého Stevea Vaie, v níž objevil jednou tak rychle zahranou kytarovou verzi jedné ze svých rytmicky nejnáročnějších kompozic Black Page. Výsledkem nemohlo nebýt Vaiovo angažmá v respektovaném ansámblu na začátku 80. let.

Památným je dnes i poslední bubenický konkurs, který Mistr vypsal počátkem 80.let. Trval celé tři týdny, prošlo jím padesát bubeníků a Zappa stále nebyl spokojen. Chad Wackeman byl posledním v řadě. O akci se dozvěděl na poslední chvíli, přikvačil tedy do Los Angeles, kde našel protagonistu ve značně vyčerpaném stavu. Dostal však možnost předvést své umění, a když zvládl i složité osminové rytmy,  tak charakteristické pro Zappovu tvorbu, byl přizván na zkoušku celého bandu a nakonec zůstal s Frankem až do konce jeho elektrického období. Zappa rovněž velmi chránil své soukromí, samotný jeho rodinný život byl navíc harmonický a po všech stránkách inspirující. Jeho druhou manželkou a souputnicí pro zbytek života se stala Gail Slootman, kterou poznal roku 1966. Porodila mu čtyři děti, syny Dweezila a Ahmeta Emuukhu Rodana a dcery Moon Unit a Divu. Žili obklopeni domácí zvířenou (psi, kočky, želvy a jejich komoří papoušek, zvaný Pták Reynolds). Všechny děti se potatily a hudbě se aktivně věnují.

DNY POSLEDNÍ

Samostatným článkem jeho všemožných aktivit byla i jeho angažovaně politická platforma. V roce 1992 si připravil i kandidaturu na post prezidenta USA a byla mu vyjádřena až překvapivě silná podpora, což jen podtrhuje obecně známou skutečnost, že byl umělcem vpravdě nadčasovým, schopným ovlivňovat nejen umělecké, ale i společenské dění. Brzy se však objeví neúprosná diagnóza rakoviny prostaty, s jejímiž příznaky bojuje v té době již téměř devět let. Jedná se o fatální chybu jeho lékařů, kteří nebyli schopni určit původ jeho narůstajících fyzických potíži dříve. Je to fakt o to smutnější, když si uvědomíme, že rakovina prostaty je v dnešní době nejsnáze léčitelnou karcinogenní chorobou. I přesto však umělec nerezignuje, pracuje tvrdě (minimálně deset hodin denně) i nadále.

Několik let před smrtí zcela upouští od elektrického rocku a cele se věnuje moderní klasice a komponuje striktně na synclavieru v duchu památného alba Jazz From Hell, za které byl oceněn cenou Grammy. Umírá 4. prosince 1993, o den později je pohřben na soukromém hřbitově v Los Angeles a šestého je veřejnost o jeho skonu oficiálně zpravena. Odchází na vrcholu tvůrčích sil, a proto není divu, že po sobě zanechává kvantum nevydaných věci a kompletní materiál nejméně na pět alb, z nichž firma Rykodisc, jíž Zappova rodina odprodala vydavatelská práva, realizovala již tři (Civilization Phase III, Lost Episodes a Läther). Takhle umírají nesmrtelní.

text a foto: archiv

Témata: Frank Zappa, rock, klasika