RECENZE: Wanastowi Vjecy odletěli na Wenuši a kouzlo vzali sebou

WANASTOVI VJECY
LETÍME NA WENUŠI
EMI
10 trax

Přiznejme si hned na úvod, časy alb jako Tak mi to teda nandey nebo Lži, sex & prachy už se zřejmě nevrátí. Nesmrtelné hity naplnily i 333 stříbrnejch stříkaček (Vlkodlak, V princeznách, Kouzlo, Škola je kráva, Vykopej ty zrůdy a další). U alba Hračky už je výčet zapamatovaných songů slabší a u desky Torpédo, kterou Wanastowky vydaly po šestileté pauze, si člověk vzpomene s čistým svědomím asi jen na pecku Slečna Anna je za vodou.

Novinka Letíme na Wenuši zatím co do počtu hitovek dopadla nejhůř. Alespoň na první poslech. Při těch dalších člověk pátrá aspoň po „těch starých Wanastowkách“, protože o přílišné invenci nemůže být řeč. Album otevírá stejnojmenná píseň Letíme na Wenuši, která posluchače donutí sáhnout po bookletu a zkontrolovat, jestli do přehrávače náhodou nějakým strašným omylem nevložil CD Kabátů. Z reproduktorů se totiž ozve přidrzlý chraplák, ta tam je Kodymův sladký hlásek, jímž si léta podmaňoval fanynky několika generací.

Naštěstí hned v následujícím songu Kulomet Kodyma chrapot přejde a je slyšet staré dobré Wanastowky. Člověka jen napadne, že tohle už opravdu někdy někde slyšel... Následuje baladická Korálky z Karneolu ne nepodobná hitu v V princeznách.

Sereblity desku opět sníží o úroveň níže na kabátovskou úroveň, ačkoliv Varteckého kytara situaci značně vylepšuje. V následující Krew a stopy čarodějných bylin naštěstí zase dochází k obratu k lepšímu, Robert Kodym si s textem vyhrál, jak je u něj zvykem.

Plná zamilovaných vyznání je Veronika, která by mohla aspirovat na hit desky, alespoň u ženského posluchačstva. Hudba překvapivě není z pera Roberta Kodyma, ale Pavla Karlíka, jenž se však přesně trefil do „wanastowského soundu“.

Svého tvůrčího ducha mohl pustit ke slovu i kytarista Tomáš Vartecký, který ke Sběrateli polibků nejen napsal hudbu i text, ale ještě si píseň na desku sám nazpíval. Určitě tak dostal větší prostor než Lenka Dusilová, kterou je na desce slyšet jen v back vokálech.

V Pod zemí mám swůj ráj zase dostala prostor Varteckého kytara a další song dokonce pojednává o Elektrickejch kytaristech. Mimo jiné patří mezi lepší na desce. Album netradičně uzavírá cover notoricky známého hitu Ca Plane Pour Moi belgického hudebníka Plastic Bertranda. Kodym si ho střihnul ve francouzštině, takže trojhranný klobouk dolů, nicméně přítomnost tohoto songu na desce zůstává nevysvětlena.

Těžko říct, co albu Letíme na Wenuši vlastně chybí (krom P.B.CH.), nebo přebývá (krom nadměrně požívaného písmene W v bookletu). Po zvukové stránce opravdu není co vytknout, Varteckého kytara neztrácí své kouzlo a když se vypustí „kabátovská“ přešlápnutí, jde vlastně o dobrou desku. Možná takovou, na kterou všichni čekali. Trpělivý posluchač si na něm „svoje“ hity najde (vážně, po pátém poslechu se už rýsují favoriti), pamětníci se budou rochnit ve zvuku starých dobrých Wanastowek a noví příznivci se asi nebudou ptát: „Miláčku, kde je to kouzlo?“

BEST TRAX: Krew a stopy čarodějných bylin, Veronika, Elektrický kytaristi
ZKUS TAKY: Wanastowi Vjecy Lži, sex a prachy, Kabát Suma Sumárum, Lucie Dobrá kočzka která nemlsá

text: Marta Pušová
5/7