Oslavíte 25 let na české hudební scéně. Myslíte, že se posunula směrem nahoru, nebo spíše klesla? Dan: Myslím, že se určitě posunula: na jedné straně zlepšuje svoji různorodost novými umělci a projekty, ale na straně druhé, bohužel, vázne hudební byznys, což celou hudební scénu ve svém důsledku omezuje. Byla také zavřena většina klubů, v nichž jsme v 90. letech hráli. Nové jsou většinou podstatně menší. Ale v zásadě lze říct, že je vývoj po umělecké stránce pozitivní a šel nahoru. Na jedné straně je tu férová komerce – co se líbí (i když se to nemusí líbit zrovna mě), to se prodává, což je v pořádku. A jsou tu i kvalitní mladý a experimentální kapely a underground bez omezení nějakou policejní cenzurou textů, zákazy hraní a podobně. Prostě svoboda nám všem umožňuje fungovat normálně – tedy líp. Co se výrazně změnilo k lepšímu, je technické zabezpečení velkých hudebních festivalů. To je vážně super!
Blanka: Já nevím, vývoj nesleduju, vím jen, že českou scénu zřejmě ovládla skupina Nightwork a to mi přijde dost nechutný. Ale ať se hoši vydovádí...,Mezi slepejma jednookej králem.
Jak byste popsali vývoj vaší kapely za celé to čtvrtstoletí?
Dan: Já bych to spíš nazval drsnou „uličkou“ než vývojem. Mlátili a kopali do nás za začátku, ale i během existence ze všech stran. Pořád jsme slyšeli nesmysly typu: „tohle nejde“, „takhle se to tady nedělá“, „vy se nám nehodíte do formátu“ nebo „tady jste v Čechách“. Ale nakonec jsme se prosadili a prošlapali tak cestu dalším podobným „underpopovým“ kapelám, které přišly po nás. Nikdo se k nám ovšem nehlásí, tak taky nebudu nikoho jmenovat, ale určitě se mnou budete souhlasit, že dnes už model klubově-festivalové kytarové kapely s pěknýma písničkama, které ale dokáže zahrát i komerční rádio nebo které pustí jako klip v televizi, funguje zcela běžně i v Čechách.
Blanka: Byla to tvrdá cesta, kterou nám žádnej papínek nevyšlapal a tu hubu jsme si museli párkrát nabít sami. Dneska samozřejmě ničeho nelituju.
Dan: My jsme vzešli z normálních poměrů panelákovýho socialismu - v podstatě jsme typický „working class heroes“ (smích).
Jak vzpomínáte na vaše hudební začátky?
Dan: Začátky jsou hezké: naivní, plné nadšení a očekávání. A hlavně jsou bezstarostné. Rád na to vzpomínám. Měl jsem navíc skutečně štěstí, protože jsem se chytil hned v 19 letech u Dr. Maxe a ve 20 s nimi natočil svoje první album. Byla to úplná euforie.
Blanka: Já jsem ze začátku „brala všechno“, vlastně než jsem potkala Dana.
Na jaké historky vzpomínáte nejraději?
Dan: Na spoustu vtipnejch, ale jsou to vesměs takový, že bych tady radši neventiloval. Bylo to jednu dobu hodně zhulený (smích). A ty špatný vzpomínky člověk milosrdně vytěsní. Proto se teď taky můžeme všichni sejít na Vltavský.
Blanka: Já si už taky houby pamatuju.
Jaké období pro vás bylo nejtěžší?
Dan: Určitě bylo obtížný období naší první „klatby“ ze strany gramoprůmyslu v letech 1995-1997, kdy nám oficiálně nevycházely žádný nahrávky. To nám určitě uškodilo, a samozřejmě potom období, kdy jsme nehráli, protože jsme byli prohlášeni za „bývalou“ kapelu. Ale už je to za námi.
Blanka: Nejhorší bylo, když začal náš celkový marasmus, což byla tahle léta, a zdejším hudebním byznysem nebylo od nás přijato už nic a začalo nám být naopak tvrdě diktováno, jak to bude. Takže se jednoho rána člověk vzbudil a zjistil, že není do čeho píchnout (smích). Vlastně jsem dostala smlouvu na moje dvě sólové desky, z nichž se zrealizovala jedna, se kterou jsem se po kariéře Dohody stala okamžitě Neviditelnou.Ta druhá už se jmenuje Underground, hádejte proč. S vydáváním desek svépomocí máme bohaté zkušenosti.
V čem vidíte klady a zápory toho, začínat s hudbou dnes nebo před 25 lety?
Blanka: Ano, otevřela se spousta možností, což je dobře, protože internet byl asi jediný způsob jak vrátit kultuře svobodu, protože jinak bylo tenkrát všechno pod kontrolou firmy, pokud chtěl člověk nějak fungovat. A na světě je spousta lidí, co bude radši zpívat než chodit do fabriky... Takže je i hodně hodných skupin a zpěváků, co nedělají žádné problémy.
Dan: Dnes seženete okamžitě libovolné vybavení, pamětníci vědí, ale mladá generace si vůbec neuvědomuje, že koupit si značkovou elektrickou kytaru nebo zesilovač nebylo tehdy v normálním obchodě možné. Ale zase neseženete tak lehce nahrávací smlouvu, protože nejsou peníze v gramofonovém průmyslu. Největší devizou současné doby je ale skutečná možnost svobody projevu a komunikace s celým světem přes internet.
Na pódia jste se letos vrátili po osmi letech. Jaký to byl pocit?
Dan: Samozřejmě skvělý!
Blanka: Je to tam.
Proč jste měli tak dlouhou pauzu?
Dan: Prostě to tak vyšlo. Za poslední asi tři roky za námi několikrát přišli nějací manažeři, kteří se nabízeli, že nám pomohou Tichou dohodu zase rozfungovat, ale nikdy z nich nikdo nic neudělal. Asi si mysleli, že to půjde samo a oni budou jen sklízet zisk bez práce.
Blanka: ....viz spousta pokusů jak má Blanka vystupovat různými fintami pod názvem Tichá dohoda, ale finance si vezme pan manažer. Několikrát jsem byla stavěna do této situace s mojí kapelou, nedalo se to přebít. Značka je značka.
V Praze zahrajete dokonce po deseti letech. Máte trému?
Blanka: Já už žádnou trému nemám. Jsem žena bez nervů (smích).
Dan: Z hraní ne, ale z organizace akce.
Co chystáte u příležitosti koncertu v KD Vltavská?
Dan: Především setkání všech členů – i těch bývalých – kteří za celou dobu historie ve skupině hráli. Každý by si měl zahrát alespoň jednu píseň. Někteří i víc.
Blanka: Třeba já (smích). Bude taky projekce a v průběhu koncertu pokřtíme s režisérem Lubošem Rezlerem jeho nový videoklip k naší písni Reklamní anděl.
Pozvali jste si nějaké hosty?
Dan: Ano, všichni v sále budou naši hosté (smích). Jako host se objeví i anglický písničkář Phil Shöenfelt, kterého jsme pomáhali v Čechách v roce 1995 uvést a s nímž hrají hudebníci z tehdejší sestavy TD dodnes. Objevit by se měl Ondřej Konrád a dát s námi Glorii. Pozval jsem i Michala Pavlíčka, ale hraje ten den v Kolíně, slíbil, že se staví. Uvidíme. Potěšilo by mě, kdyby se mu to podařilo dorazit. Je to můj český kytarový guru.
Jaké máte plány do následujícího roku? Vrátíte se zpátky do hudební branže naplno, nebo vaše fanoušky čeká další dlouhá pauza?
Dan: Rádi bychom začali normálně fungovat, ale uvidíme, jaká bude situace, nabídky. Podle toho se rozhodneme co dál. Zatím je ve hře pár letních festivalů. Ale není přece nutné hrát všude a pořád. Neexistuje žádný mustr nebo povinnost, aby kapela hrála a tím dokazovala svoji existenci. Pokud bude zájem, budeme hrát samozřejmě strašně rádi. Ale třeba se zavřeme do studia a budeme pracovat na novém materiálu. Uvidíme. Nechme to přirozeně plynout.
Plánujete nové CD?
Dan: Takhle bych to neformuloval, ale řekli jsme si, že zkusíme udělat nějaké nové věci a uvidíme. Pokud to zajiskří a vznikne zajímavý materiál, budeme se snažit nové album realizovat.
Blanka: Třeba to vyjde, když už jsme do toho zase dali nějakou energii. Bez alba se člověk stejně nikam dál neposune.
text: Marta Pušová, foto: archiv kapely
Tichá dohoda interview: Bez alba se člověk nikam neposune
