SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Elvis Presley (15.)

Vydáno 30.12.2011 | autor: redakce

Elvis Presley, absolutní král bílého rock'n'rollu druhé poloviny 50. let a pak až do své smrti, patří v zástupu hudebních nebožtíků k těm, jejichž způsob odchodu na onen svět stále zavdává nejednu příčinu k obligátním spekulacím. Jeho smrt nebyla - podle většiny ortodoxních fanoušků - nikdy objektivně a uspokojivě vysvětlena. Úřední záznamy leč hovoří zcela jasně...

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Elvis Presley (15.) SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Elvis Presley (15.)


elvisCESTA DO MEMPHISU
Elvis Aaron Presley přišel na svět 8. ledna 1935 půl hodiny poté, co se již na světě rozkoukával jeho bratr Jesse Garion. Elvis? Evis! Tak totiž zapsal místní porodník Presleyho křestní jméno do původního rodného listu, který posléze nechala nespokojená matka Gladys předělat.

Zpíval v kostele od dvou let a v deseti letech obsadil druhé místo ve zpěvácké soutěži při mississipsko-alabamském výročním veletrhu. Stál tehdy na dřevěné bedýnce od ovoce a bez jakéhokoli doprovodu vystřihl na mikrofon lidovku Old Shep. To už bylo jeho otec zase jednou doma z vězení a sháněl práci. Elvis po něm chtěl kolo, nakonec se však musel spokojit s levnější náhradou - s akustickou kytarou. Hudbu miloval, hlavně "Bíbího" a Hookera.

V roce 1948 se celá rodina stěhuje z malého Tupelu do Memphisu, kde posléze Presley junior ukončí školní docházku a pracuje jako šofér dodávky. Stále intenzivněji se však noří do hudby, s bývalým spolužákem začíná pravidelně "koncertovat" v místní hasičské zbrojnici, kde hrají převzaté bluesové a countryové skladby. A když jednoho dne zjistí, že nahrání malé SP desky vyjde člověka na pouhé čtyři dolary, stojí před dveřmi demo-studia, kde se chystá natočit skladby My Happiness a Thaťs When Your Heartache Begins na asfaltový nosič jako dárek pro matku Gladys. Stojí na samotném začátku své pozdější úchvatné kariéry. Je 5. červenec 1963. Traduje se, že před pořízením nahrávky probíhá tento kuriózní, ale v mnohém příznačný minirozhovor: Technik: "Jakým stylem zpíváte?" Elvis: "Zpívám všemi styly." Technik: "A zníte jako kdo?" Elvis: "Zním jako nikdo jiný." A byla to pravda.

ŽIVOT? SMRŠŤ!
"Synu, povídám, dobře se rozhodni, jestli chceš být šikovným elektrikářem anebo zkurveným kytaristou,“ řekl mu prý Presley senior. O rok později už nahrává svůj první oficiální singl Thaťs All Right, Mama, který ještě tentýž den zazní v lokálním memphiském rádiu. Posluchači jsou ohromeni a dvacet tisíc si jich nahrávku koupí. Nabídky na angažmá se jen hrnou, připravují se další nahrávací frekvence, v kapse novou superhvězdu hřeje kontrakt s firmou Sun Records. Následných dvacet let je ultrahektických, Presley je téměř beze zbytku prožije na absolutním vrcholu slávy, která se doslova nebes dotýká a jeho kultovní status nemá obdoby. Je zbožněn.  Proběhněme alespoň v krátkosti kolem nejdůležitějších milníků jeho života a kariéry, která už byla a ještě jistě bude tisíckrát přetřesena a rozemleta. Téměř okamžitě se v polovině 50. let zařazuje do čela dalších amerických hráčů a zpěváků tzv. rock'n'rollu, jakými byli třeba Bill Haley, Jerry Lee Lewis, Buddy Holly, Chuck Berry, Little Richard nebo Fats Domino. Objevuje se poprvé v televizi a samozřejmě vzbudí svými pornograficko smyslnými pohyby pohoršení, v březnu 1956 nahrává svou první dlouhohrající desku s nesmrtelnými rock'n'rollovými artefakty Blue Suede Shoes, I Got A Woman, Tutti Frutti nebo Money Honey, které předchází singl Heartbreak Hotel.

Presley se teprve učí vražedné zátěži turné a nahrávání desek a je na pokraji zhroucení. Smluvně je však vázán pro vystoupení v Las Vegas, kde padne do oka i hollywoodskému filmovému producentovi Halu Wallisovi. Rukuje. Umírá mu matka (rakovina). Propadá depresím, což řeší různými sedativy, nakonec odjíždí do Evropy, nahrává další skvělé vypalovačky Rip It Up, Long Tall Sally, Blueberry Hill, Hound Dog, Jailhouse Rock, Don't Be Cruel... Promyšleně si buduje image. Honosné kostýmy s vysokými límci, mohutné sluneční brýle, zlato, diamanty. A cadillaky. Natáčí album spirituálů a začíná se věnovat víc filmu než hudbě. Filmy jsou to až na výjimky slaboduché, v nichž září jeho zpěv (např. 3.1. Blues. Flaming Star, Follow That Dream, Kid Galahad a mnohé další).

Elvis_and_PriscillaNA HRANĚ
V roce 1963 vtrhávají do rock'n'rollového kolotoče skupiny Beatles a Rolling Stones s úmyslem zadupat uhlazené sólové zpěváky Sinatrova (a ted už i Presleyho) typu do země. Když se Elvis se jmenovanými kapelami o dva roky později setkává osobně, začíná mu docházet, že tahle drzá omladina je pro něj řádně silná konkurence. Zpanikaří a do repertoáru dokonce připraví i několik beatlovských skladeb. Dál natáčí jeden naivní filmový kýč za druhým v marném očekávání, že jednoho dne přijde velká dramatická role. Na Vánoce 1967 přebírá cenu Grammy za album spirituálů. Oscar by mu byl ale mnohem milejší...

Na nátlak svého manažera a našeptávače Torna Parkera ("Budeš působit seriózněji a lépe, když budeš ženatý - hraj rodinnou kartu.“) si bere dávnou lásku Priscillu, která mu záhy povije dceru Lisu Marii. Hodlá se usadit, ale na nátlak manažerský i okolní pokračuje dále. Horečně, někdy i jaksepatří paradoxně. Jako když je vyznamenán Úřadem pro boj s narkotiky a o pár dní později ho najdou totálně vyřízeného z nadměrného užití povzbuzujících medikamentu. Priscilla je mu nevěrná a k tomu všemu jej sužuje jakási oční infekce. V té době má však už na kontě 56 singlů a 14 dlouhohrajících desek. Zlatých!

Odjíždí do Las Vegas (1972), aby tu odzpíval již svou šestou sezónu, ale do jeho vystoupení se stále více a více vkrádají moralistní monology a předčítání z Bible. Dokument Elvis On Tour je později vyhlášen za dokumentární počin roku a 14. ledna 1973 shlédne miliarda lidí na celém světě první satelitně přenášený koncert z Havaje. Vysílá se dokonce i v komunistické Číně. Postarší, obtloustlý a seriózní pán jménem Elvis Presley už nikoho nešokuje ani neohrožuje. Střední proud.

Ještě tentýž rok se rozvádí a Priscilla jako správný dravec vytřískává ze ztroskotaného soužití pořádnou hrst dolárků.

NA KONCI
Provázejí ho nemoci. Zápal plic, střevní potíže, vysoký krevní tlak, časté chřipky, problémy s hlasem. Důsledek vpravdě sebevražedné životosprávy. Když se relativně vykurýruje, začne nezřízeně rozhazovat peníze, rozdává auta a šperky známým i neznámým lidem, které hodně potká. Prostě na to má. Třináctá sezóna v Las Vegas (1975) je vskutku nešťastná a je ukončena již třetí den v důsledku Elvisových zdravotních potíži. O rok později už váží 130 kilo (údajně je to následek aplikovaných ženských hormonů pro zabránění nádorových bujeni), má problémy s dechem. Přesto koncertuje na více jak 90 místech pro úhrnem půldruhého milionu diváků. Jeho popularita je stále nezměrná. Propadá depresím, uzavírá se ještě víc do sebe, pobírá koňské dávky antidepresiv.

elvis-presley-elton-bossJe 15. srpna 1977, Celé odpoledne hraje s malou Lisou na piano v Gracelandu, plánuje další turné, večer navštěvuje svého zubaře. Okolo čtvrté ranní si jde zahrát s bratranci Joem a Billem racquetball, do ložnice se dostává okolo šesté ráno. Nemůže usnout. Nezabírá ani klasická dávka utišujících sedativ a prášků na spaní. Okolo desáté odchází nevyspalý do koupelny, ve které ho před půl třetí odpolední 16. srpna 1977 nalézá (poslední) milenka Ginger již mrtvého. Jako příčina smrti je uvedeno selhání srdeční činnosti v důsledku předávkování utišujícími medikamenty. Při pitvě byly v jeho těle objeveny stopy šestnácti různých druhů preparátů. Na poslední cestě ho doprovází více než osmdesát tisíc oddaných fanoušků a všechny jeho cadillaky. Zda bláhově věříte jedné z fantaskních historek ohledně Elvisově smrti-nesmrti nebo zda racionálně přijímáte skutečnost, že se tělnatý, dýchavičný, v depresích žijící rocker ve své koupelně prostě předávkoval sedativy, je naprosto vaše věc. Jedno je však jisté. Presleyho úspěch byl vždy založen na jeho - bezesporu bezkonkurečním - hlase a nenapodobitelném charisma a nikoli na tvůrčí schopnosti (na psaní hudby a textů měl vždycky své lidi, kterým dobře platil). Proto se jeho kariéra od začátku 70. let nezadržitelné chýlila ke konci. Postupně ztrácel mladický vzhled a (hlavně) hlas, navíc uhlazené texty o ničem a melodie psané přes havajský kopírák nemohly v žádném případě oslovit nastupující "woodstockou" generaci.

Pokud by se tedy Elvis vrátil nějakým zázrakem do šoubyznysu, čekala by ho přinejlepším dráha estrádního umělce typu Franka Sinatry, obveselujícího zazobané seniory. A to by si King Of Rock'n'roll určitě nezasloužil. Král je ale mrtev. Proto - ať žije Král!

text : František Kovač, foto: archiv


Kopie - elvis-presley

 

zavřít