ANETA V ROCE 2005

"Rok 2004 pro mě znamenal změnu, která zasáhla celou mou osobnost, naučila jsem se říkat ne, vybírat si věci, které se mi líbí, začala jsem víc spoléhat na svůj instinkt a pocity. Kdežto letos jsem se snažila věnovat se co nejvíc muzice a nějak se v ní vyvíjet. Řekla bych, že rok 2005 byl začátkem mého hudebního vývoje, protože toho je ještě hodně, co se musím naučit.“

Zároveň opadla největší mánie kolem Anetiny osoby: na obrazovky vstoupila druhá řada Superstar a Aneta vplula do české hudební scény.
„Lidi si na mě zvykli. Když jsem vylezla ze soutěže, myslela jsem, že se všichni zbláznili, ale teď se to přirozeně usazuje. Zároveň už nejsem nikde zavřená a nemusím točit ze dne na den desku, takže je víc klidu.“



Nejhezčí okamžiky
„Hrozně ráda vzpomínám na turné – poprvé jsem dostala možnost zpívat sama za sebe, komunikovat s lidmi, poznávat svět koncertů, které byly hodně různé. Odnesla jsem si z nich spoustu zkušeností, které mě hodně obohatily, což je samo o sobě jeden velký pozitivní zážitek. Konkrétně jsem si opravdu užila Lucernu – dvakrát se nám ji podařilo vyprodat, což jsem vůbec nečekala, a oba dva koncerty měly neuvěřitelnou atmosféru. Druhý silný koncert jsme odehráli na festivalu na Malé skále: stala se tam totiž zvláštní věc, které jsem nemohla vůbec uvěřit. Na konci jsem zpívala Vodu živou, lidi byli skvělí a zpívali se mnou – bylo jich tam asi 5 000 – a když jsem dozpívala poslední ocásek, začalo se blýskat a pršet. Naběhla mi z toho husina, jako by se spojil vesmír s Malou skálou, mělo to ohromnou sílu. Na to budu vzpomínat hodně dlouho – takové zážitky jsou určitě do budoucna jeden z mých cílů.“

Nejhorší okamžiky
„Nejhorší zážitek byl zároveň zajímavý a poučný. Jak jsem tak objížděla festivaly a koncerty, všude chodilo hodně lidí a člověk si na to samozřejmě podvědomě zvykne. V jednom okamžiku jsem se ale ocitla na 1. ročníku festivalu, který nebyl moc propagovaný, a bylo tam „jen“ sto lidí. Zarazila jsem se a řekla jsem si: aha, tak ono to není tak jednoduchý. Uvědomila jsem si, že mám jen jednu šanci a musím udělat maximum pro to, abych jí využila. Jsem za tu zkušenost hrozně vděčná.“

Největší tréma
„Moc mě potěšilo, že Michal Horáček přišel na náš koncert do Lucerny. V zákulisí jsem se mu pak pořád dokola omlouvala, že to bylo strašný (smích). Na Koncertě pro Asii byl zase Václav Havel, a když jsem se to dozvěděla, ztvrdla mi pusa a měla jsem pocit, že tam nevylezu. Ale lidi tohohle formátu jsou asi tolerantní: vědí, že potřebuju čas, než se někam dostanu, než začnu dělat opravdu dobrou muziku.“

Ocenění
„Vůbec jsem nevěděla, jak mám všechny ty ceny brát, a mám s tím trochu problém dodnes. Daleko důležitější je pro mě to, aby lidi chodili na koncerty, to můžu říct s čistým svědomím. Pokud někdy v budoucnu třeba dostanu cenu za něco, co vyprodukuju a budu si za tím stát, řeknu si fajn, tohle jsem si zasloužila. Ale teď jsem měla hroznou depku z toho, že dostávám ceny, ale nemám z toho dobrý pocit, protože to není ten vrchol, není to maximum, kterého jsem schopná.“

Škola
„Od té doby, co do školy tolik nechodím, jsem pochopila, že tam někdo hází informace do vzduchu, stačí si je jenom chytit. Je to hrozně jednoduchý a nikde jinde mi to nikdo neřekne. A pak školu beru jako zpestření mládí, dává mi jakousi mladou svobodu a pocit, že život není jen o práci. Když dostanu trojku, tak dostanu trojku, ale když něco zkazím, řeší to celá republika, což vnímám trochu jako břemeno. Na druhé straně musím přiznat, že je pro mě mučení se učit, ale chci školu dokončit, protože vzdělání je důležitý.“

Muzika
„Strašně ráda ji poslouchám v autě. Teď mě nejvíc baví System of a Down – to jsem teda koukala, když jsem je slyšela poprvé. Hodně silným zážitkem pro mě byl koncert Green Day - byli skvělí a vložili do toho neuvěřitelně moc energie.“

Volno
„Když je volnější víkend, celé dopoledne prospím, pak si třeba pustím film na DVD, přečtu si knížku nebo se něco naučím do školy. Člověk by na sebe měl mít čas, protože když před sebou má jenom vizi, co všechno musí udělat, je to špatně. Zapomíná sám na sebe a zničí se, což nechci – mám kolem sebe několik takových odstrašujících případů, tak si to hlídám.“

19. narozeniny
„K osmnáctinám jsem dostala pračku a hrozně mě to potěšilo. Pronajala jsem si totiž byt a pořád jsem prádlo musela někam vozit, takže mi to usnadnilo život. K devatenáctinám si ani snad nic hmotného nepřeju. Jsem vším hrozně rozmazlená, protože si můžu dovolit mnohem víc než většina mých vrstevníků, a tak je pro mě nejdůležitější soukromí. Toho si hrozně vážím, takže mým největším přáním je hromadně se sejít.“



CD a DVD Spousta andělů

Zvažovala jsi, jestli už máš na to, abys vydala živou desku a DVD?
To jsem vůbec neřešila, měla jsem do toho obrovskou chuť. Je to produkt, který posílám lidem, aby si mohli zkontrolovat to, co říkám: že se snažím vyvíjet, že chci, aby kapela šlapala, abychom se sehráli… na tom CD a DVD je prostě všechno, co se za poslední rok dělo. Pro mě je to zásadní balík informací a první krok od debutu.

Příprava probíhala na rozdíl od debutové desky v pohodě a v klidu?
Byla jsem hrozně nervózní, že do konce roku musím to cédéčko za každou cenu vydat, ale pomohl mi Alchymista od Paula Coelha, kterého jsem v poslední době četla: díky němu jsem dospěla k tomu, že na tom vlastně vůbec nezáleží. Důležité je, aby ta deska byla dobrá, abych s ní byla spokojená a aby mě někam posunula.

A povedlo se?
Ano, cítím tam krok vpřed. Pro mě bylo od začátku zásadní, aby ta deska vyšla a byla dokončená. Chtěla jsem s ní uzavřít jednu etapu, a to se stalo. Nevydávám ji proto, abych z lidí tahala peníze, ale kvůli svému vnitřnímu pocitu, abych dokončila věc, kterou mám rozdělanou, a mohla začít s čistým svědomím něco nového.

DVD stejně jako CD zaznamenává zářijový koncert v Říčanech. Co ještě obsahuje?
Oba mé videoklipy (Hříšná těla, křídla motýlí a Voda živá) a dokument Spousta andělů na cestě. Jsou tam záběry ze zákulisí, spousta dobrých názorů a vtípků, myslím, že je to docela legrační. Lidi taky uvidí, že nejsem jen vážný ksicht, který se zakuklí do rohu, ale normální člověk.

Co práce na další desce?
Ano, máme už pár demáčů a brzy se na ně vrhneme. Nápady jsou, je jich celkem dost, jen to chce čas a klid. Pak bych chtěla najít někoho, kdo by nám pomohl zaranžovat hudbu, a textaře, který by moje myšlenky dokázal vložit do skutečného textu. Neuvažuješ o tom, že si na to s kapelou troufnete sami? Nechci házet jen tak kamínky a koukat se, kam dopadnou, chci, aby mi někdo pomohl, abych se naučila, jak se to dělá, a třeba k tomu pak časem dospěju sama. Chci si počkat, nebudu na to tlačit.

Text: SONY BMG
Foto: Tomáš Martinek