TRABAND SE LOUČIL V ROXY

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

Beznadějně (a to doslova) vyprodaným koncertem v pražské Roxy završila skupina Traband svoji desetiletou pouť a od živého hraní i studiových frekvencí si nyní na nějaký čas odpočine. Přečtěte si recenzi trabandího loučení od našeho redaktora Marka Prose.
Traband, 21.12., Roxy, Praha

Vyprodaná Roxy se stala letos poslední zastávkou desetiletého putování námořníka Jardy Svobody a jeho bakelitového bandu. Akce spojená s křtem CD/DVD "Traband - 10 let na cestě" byla důstojnou poklonou putovní formace před její anoncovanou roční tvůrčí pauzou.

Strastiplná cesta skupiny, která se v ročníku pětadevadesátém zformovala jako country-punková odnož všemožně zabíhající do nejrůznějších žánrů, začínala chytat pevný řád kolem magického roku 2000, kdy albem Kolotoč roztočila nový směr. Přibyla trubka, dechy, klarinet, harmonika. Symbolická lyrika o zbloudilých námořnicích, ztroskotaných plachetnicích, rumu nebo potulných děvách, lehkou stuhou zabalené do líbivého kabátu univerzální velikosti, jenž lze nosit v každé době, není sama o sobě žádné terno. Hlavní síla a kouzlo všech skladeb tkví v jejich hudební rozmanitosti, kde text nepřekáží, ale přitom hraje nepostradatelnou roli.

Textař, hudebník a hlavní šofér bandu Jarda Svoboda pokřtil společně se svými nejvěrnějšími (včetně velmi vítaného hosta Vladimíra Javorského, tentokrát bez saxofonu, pouze zpívajícího) zmíněné CD/DVD toho nejlepšího z desetileté existence skupiny a pro fajnšmekry přidal i knihu komiksů, které vycházejí z vybraných „trabandích“ textů. Celý večer byl pak jakýmsi průřezem všech čtyř desek, takže zazněly klasiky z O čem muži mluví (1997) - Sáro, Leží dáma na kolejích - až k nejnovějšímu Hyjé (2004).

Každá skladba se povětšinou nesla ve sborovém zpěvu přeplněného klubu, takže tajné zpěvákovo přání o zlidovění alespoň jedné z dlouhé řady písní rozhodně nezůstalo nevyplněno. Démonický večer v téměř rodinné atmosféře utnula až povinná večerka v deset hodin. Drsné probuzení do reality: nejeden posluchač by se raději odebral společně s Matoušem na loď Eternité, všem ale tentokrát jel vlak na opačnou stranu. Bez zbytečného patosu lze s klidem v duši parafrázovat rozlučkové Mraky („Jdou, jdou, jdou, mraky oblohou jdou / Jdou, jdou, jdou a nikam nedojdou“). Trabandi pořád jdou, a rozhodně někam dojdou. A kam? Doufejme, že nám to za rok sami předvedou.

mp

www.traband.net
www.indiesrec.cz

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím