SOUTHPAW MAJÍ PLNÝ HEART DISK

Vydáno 07.07.2009 | autor: redakce

Dvojalbum Heart Disk plné zajímavých hostů vydá 1. března kvarteto SOUTHPAW. Čtvrtý zářez v dosavadní diskografii poté pokřtí 18. března v pražské Akropoli. Přečtěte si rozhovor.

Zpěvák, skladatel, textař a instrumentalista Jiří Burian alias GREGORY FINN (27), programátor a zvukař KAREL "KARZI" HAVLÍČEK (31), baskytarista JÁRA SVATOŠ (26) a nově i bubeník HONZA JANEČKA (25) připravili na první březnový den vydání 2CD, vtipně nazvaného Heart Disk, které pokřtí o 18 dní později v Paláci Akropolis.

Čtveřice si k realizaci alb přizvala i řadu atraktivních hostů, jakými jsou Tonya Graves a Matěj Ruppert z Monkey Business, nebo americký rapper NI. Prvním klipem je skladba Isolated, jehož videoztvárnění se ujal renomovaný režisér Jakub Kohák.



Hlavně pod inspiračním vlivem britské kytarové scény (název si vypůjčili z Morrisseyho desky Southpaw Grammar) dali kapelu Gregory Finn a spol. dohromady v roce 1996. Předchozí alba čítají nahrávky Pop Secret (2001), Pleasure You Can Measure (2003) a Boys Make Noise (2004).

Frontman Finn říká: "Táta mě už od útlého mládí učil vnímat muziku a hrát. Doma hrálo všechno možné - od folku přes alternativu až po Beatles, často jsme chodili do klubu Na Chmelnici, kde hráli třeba Mišík s ETC, Michael´s Uncle, Krausberry... Mou první velkou láskou ale byli jednoznačně U2. V současnosti mě nejvíc baví britská scéna a Skandinávie,  Mew, Last Days Of April, Ian Brown, Radiohead, Muse, Mogwai, Sigur Rós a podobně. Rád si poslechnu i kvalitní hiphop. LL Cool J, Cypress Hill, Beastie Boys, z toho českého Indy a Wich, Oriona, PSH nebo Gipsyho."



Heart Disk je vaši v pořadí čtvrtou deskou a je to rovnou dvojalbum. Přitom předchozí Boys Make Noise je na trhu pouze něco přes rok. Nějaká tvůrčí krize se vás evidentně netýká...
Gregory: I když máme stále svoje civilní zaměstnání, vydávat desky takhle "často" nám opravdu nedělá žádné problémy. Energie i nápadů máme pořád dost. Samozřejmě, že už taky párkrát přemýšlel, jak dlouho nám to tempo asi tak vydrží - ale u mě je to vlastně automatický proces. Vstřebávám nejrůznější vjemy a pak to mám potřebu nějak vracet zpátky. Nic víc v tom není.

Desku vydáváte na vlastní značce MenX.
Jára: Původně jsme uvažovali, že bychom oslovili někoho z velkých vydavatelství, ale nechtělo se nám dělat nějaké kompromisy. Nakonec jsme měli ohromné štěstí, když jsme potkali člověka, jenž nám byl ochoten poskytnout dostatek prostředků na to, abychom si mohli natočit desku skutečně podle svých představ. Poprvé jsme si tak o všem rozhodovali výhradně sami. Nebyl to žádný obchod ve stylu "tady máš prachy a teď si koukej na čelo vykérovat moji značku". On je pro nás něco jako novodobý osvícený mecenáš, má rád naši hudbu, takže my tu desku dělali i pro něj...

Zmíněné předchozí album Boys Make Noise jste natáčeli s producentem Ecsonem Waldesem, který se věnuje především elektronické hudbě. Teď jste ke spolupráci přizvali Ondřeje Ježka, člověka z opačného pólu...
Gregory: Když se ještě trochu vrátím zpátky, tak základní ideou Boys Make Noise bylo, že po všech těch hrátkách se samply a zvuky, natočíme jednoduchou, přímočarou kytarovou desku. Ecsona nám tehdy doporučil Pierre Beneš, který nám na labelu I Am Recorded vydával. Z dnešního pohledu, přestože víme, že Ecson dělal, co mohl, nejsme s tím finálním zvukem bůhvíjak spokojeni. Ale jinak tu desku máme samozřejmě rádi.
Jára: Je pravda, že jsme se při jejím natáčení dost hádali. Každý tam chtěl dostat trochu něco jiného. Teď jsme se snažili najít člověka, na kterém se všichni shodneme a kterého budeme plně respektovat. Volba padla právě na Ondřeje Ježka, jehož práce si všichni vážíme.

Jste kapela plná velmi silných individualit - kdo měl tedy při nahrávání skutečně poslední slovo?
Jára: O všem jsme hodně diskutovali, ale je pravda, že Ondřej nás většinou dokázal přesvědčit, že právě ta jeho varianta je ta pravá. Ale rozhodně to není žádný diktátor. Dohromady jsme fungovali jako tým. Mohli jsme se v klidu soustředit na svoje party, vyzkoušet klidně i několik verzí, přičemž jsme věděli, že on tomu dokáže dát tu výslednou formu.
Gregory: Ta spolupráce byla, myslím, oboustranně přínosná. Ondřeje lze označit za jakéhosi krále alternativního světa. On nás naopak bere tak trochu za komerci, ale právě tohle spojení dvou světů nás na tom zajímalo...



Vydat rovnou dvojalbum v sobě nese mnohá úskalí. Nebojíte se názorů typu "jó, kdyby z toho udělali jednu desku, tak by to bylo super"?
Gregory: Chtěli jsme dokázat, že i dvojalbum může posluchače bavit od začátku do konce. Brali jsme to jako výzvu.
Jára: Taky jsme zjistili, že skladby, které jsme měli připravené, jsou natolik rlznorodé, že bychom je asi jen stěží poskládali na jedno cédéčko tak, aby to neznělo rozháraně...

Podle jakého klíče jste skladby rozdělovali "na svá místa"?
Jára: Původně jsme to všechno rozpůlili na část "Soft" a na část "Hard", ale vyvnulo se to tak, že mnoho skladeb v části "Soft" znělo tvrdě a tak jsme se rozhodli nechat to na uvážení každého a dvojalbum jsme nakonec jednoduše rozdělili na "Left" a "Right".

Debut Pop Secret bylo výrazně ovlivněno taneční scénou, Pleasure You Can Measure se neslo ve znamení rozmáchlých popových kompozic. Na "trojce" Boys Make Noise jste se zase nechali inspirovat přímočarými kytarovkami typu The Strokes. A teď?
Jára: V poslední době jsme dost intenzívně koncertovali. A právě živé hraní nás nejvíc nakoplo a inspirovalo. Tahle zkušenost se logicky výrazně otiskla do výsledné podoby. Všimli jsme si, že od debutu stále přitvrzujeme...
Gregory: Myslím, že jsme si našli takový "mezisvět", ve kterém se nám podařilo propojit všechny dosavadní vlivy a přidat leccos navíc. Není to tak, že bychom jeli jenom v kytarovkách, naopak, líbí se nám spousta různé muziky - od hiphopu přes taneční hudbu až k hardcoru nebo nu-metalu. Všechny tyhle vlivy se taky promítly do nahrávání. Snažili jsme se udělat stylově hodně pestrou desku.

S tou oblíbenou pestrostí evidentně souvisí i fakt, že jste si k natáčení přizvali poměrně dost hostů.
Gregory: Naším zřejmě největším triumfem je, že se nám podařilo získat japonskou zpěvačku Yumiko Ishijimu z kapely Papaya Paranoia. Použít navíc její vokály do skladby Bad Chinese se nám zdálo jako vcelku vtipné provedení.
Jára: Chtěli jsme mít na desce hodně ženských vokálů, pokoušeli jsme se vybírat zajímavé hlasy, které nezní tuctově. Což byl třeba případ Tonyi Graves, jejíž vokál jsme se snažili použít v novém kontextu. Tonyu samozřejmě všichni znají z Monkey Business nebo Liquid Harmony, ale myslím, že do takových kytarových zářezů ještě nezpívala. Kromě toho nám ještě společně s Matějem Ruppertem nazpívala nějaké gospelové sbory.
Gregory: Pak jsou tam dva výrazní zástupci hiphopové scény. Gipsy je podle mne jeden z nejlepších českých rapperů, s ním to byla profi práce, navíc ten jeho text není žádné klasické klišé o "kárách a ženskejch", ale má svoji hloubku. Zajímavá byla taky spolupráce s americkým rapperem NI z kapely Cherry Hill. Hodně jsme si vyhráli i s aranžemi, na desce zní dechy nebo tradiční flétna...

Nedávno jste vyměnili bubeníka. Tomáše Konůpku, který dal přednost vlastnímu projektu, nahradil Honza Janečka, známý třeba ze spolupráce s Glenem Hansardem z The Frames...
Gregory: Jedna naše fanynka z Valmezu mu řekla o konkurzu. Přijel, zahrál jako první a bylo to ono. Protože jsme kdysi sám začínal jako bubeník, dost si hlídám, aby rytmus neplaval, s Honzou se nám hraje skvěle. Má navíc svůj osobitý styl a parádně k nám sednul i po lidské stránce. My už jsme totiž spolu s Karzim a Járou natolik silná trojka, že je pro nás dost těžké srovnat se s někým dalším.

V kapele je dost krátce - stačil se už zapojit do skládání a natáčení?
Gregory: Zejména u tvrdších skladeb je jeho vklad hodně výrazný. je pravděpodobné, že kdyby s námi byl o půl roku déle, vypadá celá deska úplně jinak. S tím se ale potýkáme pořád, v našich očích jednotlivé skladby strašně rychle stárnou. Teď už jsme zase o kus dál, než jsme byli, když vznikaly některé věci na aktuální album.

Pečlivě si hlídáte i vizuální prezentaci své práce. Co nového jste připravili?
Jára: Spolupracovali jsme s renomovaným výtvarníkem Krištofem Kinterou, který dělal také na designu speciálního digipacku.
Gregory: První videoklip Isolated točil Jakub Kohák, který má za sebou několik skvělých klipů třeba pro Tata Bojs, Annu K. nebo Wohnout.

A koncerty?
Jára: Větší turné se uskuteční na přelomu března a dubna. Dorhomady něco přes dvacet koncertů. V květnu nás pak zřejmě čeká několik akcí po Rakousku s tamní kapelou Julia.

zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím