Bílý bacil jménem Eminem

Bastard a fracek vystupující pod pseudonymem Eminem (39) vždy namočen do udivující škály skandálů a průserů a alba prodával jak na běžícím pásu. Samozřejmě, že každý Američan a Brit ve věku 13-17 let by svého času chtěl být v jeho kůži, každá Američanka a Britka by s ním chtěla zažít nějaké nemravné dobrodružství. Rapper z Detroitu si liboval, v umělém prostředí, které si svým skandálním vystupováním vytvořil, se cítíl jako ryba ve vodě. Soudili se s ním všichni včetně vlastní mámy, manželka se už dvakrát pokusila o sebevraždu, kolegům z branže se při jakékoli zmínce o něm otevíral nůž v kapse. Je jako zkažené vejce, cizorodá buňka, obklopená silnou membránou svých chráněnců – mezi jeho přátele na život a na smrt patří např. Dr. Dre, Marilyn Manson, Fred Durst či hoši z Bloodhound Gang. Co tu pohledává? Proč tu otravuje?

Podobně se může ptát jen ten, kdo si neuvědomil, že zákon akce a reakce platí nejen ve fyzice, ale v hudbě zvlášť. Byla přece jen otázka času, kdy se po záplavě černých gangsta rapperů objeví i jejich bílý, chuligánský ekvivalent, aby nastolil rovnováhu sil v rapu a hiphopu. Že to je rovnováha stejně křehká jako porcelán, do něhož toto nevycválané slůně a takovým gustem šlape? To přece patří mezi ostrými hochy k věci.

Co znamená jméno Eminem? Vysvětlení má v sobě stejně hluboký myšlenkový základ jako jeho nositel. Prostě písmenko em v druhém em, neboť má i své pravé jméno – v tomto případě Marshall Mathers. Zanechme však posměšků a soustřeďme se na merit věci. Tento vyhublý klacek totiž pro americkou hudební scénu ztělesňuje něco, co tu od Kurta Cobaina prostě chybělo – autentický, bílý, nepřeslechnutelný výkřik obyvatele moderní metropole. A navíc je slyšet víc než ten Cobainův, dopadá na daleko širší spektrum publika, než si kdy Kurt mohl představit. Přední hiphopoví ministranti to pochopili ihned.

Veličiny typu RZA, Chucka D, Wyclefa Jeana či Dr. Dre, o něm tvrdili, že je to po dlouhé době největší rapový talent Singl My Name Is se okamžitě stal teenagerskou hymnou roku 1999 a debutové album The Slim Shady LP pár týdnů po vydání atakovalo pětimilionovou prodejní hranici. Pro dítko obvyklé blahobytu v jednom z nejchudších amerických měst jistě něco jako životní zlom. Pro znuděnce, kterého před rokem a půl vyhodili z práce, kde plnil hamburgery, vstup do zaslíbeného ráje. I Eden potřebuje tlučhuby a vzdorovité uhrobarony, aby je pak mohl plamenným mečem demonstrativně vyhnat z bran. Třeba ověšené cenami Grammy.

Chuck D z Public Enemy druhdy prohlásil, že rap je CNN černé Ameriky. Eminem se proto v této komunitě stal zprvu cizorodým, posléze akceptovaným médiem. Bílým smetím, které Amerika zkusila zamést pod koberec. Možná však, že tím jako vždy jen poskytla „Eminemům“ dobrou službu - přivábila k nim pozornost, protože náš hrdina má myšlenkové pochody poněkud prozaičtější, než je vykoupení světa z područí maloměšťáctví a zaprděnosti. „Hele, viděls tu holku, jak na tebe pořád mávala, Marshalle?“, ptá se rappera jeho pravá ruka, agent a právník Paul Rosenberg. „Byla nahoře bez?“ ptá se lačně a otáčí se na svého mluvčího a šedou eminenci Deana Geistlingera, „Přiveď ji sem, mám chuť.“

Na jeho jídelníčku jsou dnes daleko chutnější pokrmy než hamburgery.

Geistlinger objevil Eminema v Los Angeles v říjnu 1997 na – věřte nevěřte – rapové olympiádě! Jako vyhledávač talentů navštívil tuto bizardní akci, kdy se vždy dva rappeři utkávají vyřazovacím způsobem proti sobě, kdy se snaží jeden druhého porazit nápaditější improvizací. Každý „zápas“ trvá třicet vteřin. Nikdy se nemyslel, že by ten kluk s blonďatým přelivem mohl v sobě mít to, co bylo vždy doménou afro- a latinoameričanů- byl absolutně nejlepší, mírně zmatená a nevěřící porota mu však udělila druhé místo. Přes odměnu 500 dolarů a hodinek Rolex si dobře zapamatoval jednu z prvních domnělých nespravedlností, ze kterých se s chutí vyzpívává a vyřvává z podoby. V té době už byl otcem dcerky Hailie a se svou přítelkyní žil na hromádce ve východní části Detroitu. „Vrátil jsem se domů, odpojili nám světlo a topení, protože jsme dlužili za nájem. Bylo to příšerné.“

Byl na to zvyklý, dětství prožil neustálým stěhováním rodiči („V jediném roce jsem vystřídal čtyři základní školy .“), matka ho měla v patnácti letech, otce nikdy neviděl. „Až uvidíte mýho fotra/ Tak mu řekněte, že jsem mu v duchu už tisíckrát podřízl hrdlo.“ Rapoval později v hitu My Name Is. „Žili jsme v Kansasu v jednom domě se všemi strýčky a tetami. Jednoho dne už mámu nemohli vystát, protože ta s nikým nikdy nevyšla, je prostě šílená, tak nás vykopli. Tak jsme skončili v Detroitu u babičky a pak kde se dalo...“

Bláznivá matka ho každou chvíli vyhodila z domu, tak přespával u kamarádů. „Rodiče kámošů byli cool, měli mě rádi, mohli jsme si dělat, co jsme chtěli. Vlastně mě všichni měli rádi, až na mámu, s tou jsem se neshodl na ničem. Ale nebyla moje chyba, kurva. Moje chyba to nebyla...“

Pak začal být místním otloukánkem. Žil mezi černými i bílými, kteří si z něj bez rozdílů udělali fackovacího panáka. „Dostával jsem nakládačku neustále a všude. Po cestě do školy, ve škole, ze školy. Byl jsem slabý a rachitický, jakž takž jsem zesílil a vyrostl až v sedmnácti.“

Dvakrát ho málem zabili. Jednou kolem něj projížděli černí hošani a jeho nenapadlo nic chytřejšího, než na ně vystrčit prostředník. Počkali si na něj na rohu a ten nejvzteklejší mu přiložil k hlavě revolver, ostatní mu ztrhali z těla šaty. Zachránil ho až projíždějící řidič kamionu, který tlupu rozehnal vlastní zbraní. Jindy se vracel s kámošem Proofem (svým pěveckým partnerem) domů přes místo, kde žili obávaní Hell´s Angels, „Jak si dovoluješ vodit sem černou hubu, kašpare?“ zněla otázka. „A co mi uděláte, zastřelíte mě rovnou před domem mý mámy?“ následovala odpověď-otázka Mathersova. Když vlasáč v kožené bundě opravdu vytáhl revolver a začal střílet do vzduchu, utíkali oba o život.

Pak objevil rap a hiphop. Tedy, přivedl jej k němu strýc Ronnie, který v roce 1993 spáchal sebevraždu, Eminem nosí jeho jméno vytetováno na pravém zápěstí.

Po úspěchu na rapové olympiádě se spolu s Proofem začlenili do šesti členné rapperské kapely The Dirty Dozen, pak pro indie vydavatelství natočil debut Infinite. Chtěl dál makat jako pomocná síla a ve volném čase rapovat. Pak ho z práce vyrazili. „Bylo to pět dní před Vánoci, kdy má Hailie narozeniny, byl jsem úplně na dně. Makal jsem jako šroub a ten zkurvenec mě normálně vyhodí a směje se mi do ksichtu. Teď se mu směju já. Vrátím se tam a dám všem servírkám dýžko tisíc dolarů. Jen abych mu zkřivil ten jeho zasranej ksicht.

Pak se ozval Geistlinger, že se firma úplně zbláznila do jeho demáče (z něj pak vzniklo album Slim Shady LP). Samotný Dr. Dre si ho poslechl a věděl, že objevil něco unikátního. „Za celý ty roky jsem na demáčích a cédéčkách neobjevil zhola nic,“ řekl posléze Dre, „Tohle však bylo něco naprosto skvělého.“ Právě opustil Death Row Records a založil vlastní značku Aftermath. Ihned Eminemovi volal, ten se málem podělal. „V jeho ofisu jsem se mu nedokázal podívat do očí, nevěděl jsem, jak se chovat, do prdele, byl to můj idol, byl jsem jeho fanda až za hrob...“

Když šok opadl, udělali spolu ve studiu tři písničky během šesti hodin, což bylo do té doby nemyslitelné i pro samotného Dre. Jednou z nich byl i pozdější monstrhit My Name is. Celou dobu se, dle Eminemových slov, cpali extází. „Dal jsem do tý desky všechny své frustrace, celý svůj vztek a zlobu. Chci být jediným rapperem, který se vyřvává absolutně ze všeho, co si myslí, žádné tabu neexistuje. Nechci šokovat, chci jen, aby šli do prdele všichni ti kritici, ti stařešinové, kteří si myslí, že můžou soudit hiphop nebo mě samotného, aniž by o tom všem věděli aspoň prd.“

Alba Slim Shady LP a The Marshall Mathers LP byla neuvěřitelným tokem šokujících zpovědí a invektiv vůči každému, od Lauryn Hill a Kurta Cobaina po Hillary Clinton i Dr Dre. Sebe nevyjímaje. Jak se takovému bizardnímu tvaru postavit s čistou myslí? Eminem řešil kupříkladu dilema typu: vykrást obchod a zavraždit přitom prodávajícího? Zprznit opilou a bezvědomou dívku pod zákonem? Zastřelit manželku poté, když ji najde v posteli s cizím chlapem, nebo se k nim přidat? Je to rozehraná hra, v níž on sám plnil roli Zla a Dr Dre hrál dobro.

„Moje deska není o nic horší než nepřístupný film. Nechal jsem se inspirovat filmem Animal House, kdy hlavnímu hrdinovi umře přítelkyně a on se rozhoduje, co dál. Na jednom rameni mu sedí ďábel, na druhém anděl. Koho poslechnout? To je přece vrcholně americké téma, ne?“

V roce 2002 přichází deska The Eminem Show, za nějž získává cenu Grammy a diamantovou desku. O dva roky později následuje Encore. Toto album už se s velkým úspěchem nesetkává, nezíská žádnou cenu a Eminem se po vydání desky Curtain Call v roce 2005 se na dlouhé čtyři roky odmlčel.

Během těchto let se vyrojila řada spekulací o tom, že rapper skončil s hudební kariérou a hodlá se věnovat jen své společnosti a produkování. Podle jiných informací mělo také vyjít best of album s názvem The Funeral, podle kterého situace ještě více nasvědčovala jasnému konci.

V roce 2009 se však Eminem vrací na scénu s novinkou Relapse i s vysvětlením. Na desce totiž vypráví o svých závislostech na drogách a alkoholu, i o tom, jak to ovlivnilo jeho rodinu. Již o rok později je na světě album Recovery, které se do dvou týdnů stává platinovým.

Roku 2011 obnovil duo Bad Meets Evil, které s ním tvoří rapper Royce da 5´9´´. V červnu spolu vydali EP nazvané Hell: The Sequel. To se umístilo na první příčce žebříčku Billboard 200 se 171 000 prodanými kusy za první týden prodeje v USA. Zatím se celkově EP ve Státech prodalo okolo 500 000 ks. 

...řekli o něm...
Marilyn Manson: „Na rapové scéně je výjimečným zjevem a jeho nové album bude hrát velkou roli v boji za svobodu slova, nebojí se říkat a dělat, co si myslí. Mám ho rád a respektuji ho.“

Christina Aquilera: „Myslím, že je to nechutný násilník. Nevím, co jsem mu kdy provedla, že se o mě tak otírá, ale ať už to bylo cokoliv, řekla bych to zase.“

Chuck D (Public Enemy): „Stojí si na svém, prošel tvrdou školou života. Kašlu na klasifikace bílej rap černej rap. Prostě v tom, co dělá, je dobrej. Jen slepej a hluchej to nepozná...“

James Hetfield (Metallica): „Ať si každý dělá, co chce. Jen mě iritují dementní blbečkové, kteří plácají, co jim slina na jazyk přinese a myslí si, že to je to nejzajímavější, co by si měl svět právě teď s otevřenou pusou poslechnout.“

Fred Durst (Limp Bizkit): „Čím víc budou lidi říkat, že to, co dělá, je hrozný a nechutný, von to příště udělá ještě desetkrát hroznější a nechutnější. To se ještě nepoučili? Je to retardovaný, je to pitomý, tak přestaňme o tom pořád kecat a snad to odprdí, tam kam to patří...“

...eminem extravaganza...
Matka Deborah Mathers-Briggs jej poprvé soudně žalovala v dubnu 1999, neboť o ní na albu Slim Shady LP mj. pěl: „Zjistil jsem, že moje matka bere víc drog než já.“ Na albu The Marshall Mathers LP ještě přidal: „Moje zasraná matka se soudí o deset melounů/Chce zpátky dolar za každou tabletu, kterou jsem jí šlohnul/Od koho si, kurva, myslí, že jsem se to naučil:“

Vedl často groteskní verbální i přímo fyzické války s kolegy z branže. S frontmany Shaggym 2 Dope a Violent J z rovněž detroitských Insane Clown Posse se nejprve častoval po internetu všemožnými urážkami. On dvojici nazval buzíky a oni jej slizkou řití. Invektiv vůči nim použil Eminem i v titulní skladbě The Marshall Mothers LP a později v Michiganu je ohrožoval revolverem. Případ rovněž skončil u soudu, Eminemovi byla odebrána licence pro střelnou zbraň.

Manželku Kim několikrát zmlátil do bezvědomí, zbraň u sebe přes zákaz nosit nepřestal. Ona však pořád stála při něm: „To, že je můj manžel bavič ještě neznamená, že se naším soukromým životem budou bavit jiní...“ Přitom Eminem napsal dvě písničky (Bonnie And Clyde ´97 a Kim), v nichž naturalisticky popisuje její bestiální vraždu. Na pupku má vytetován milý vzkaz: „Kim – shnij na kousky.“

Kimina trpělivost přetekla v červenci 2000, kdy navštívila manželův koncert v domovském Detroitu. Rapper simuloval na pódiu sex se dvěma nafukovacími pannami a sprostě se o ní otíral. Narvala se narkotiky, doma ztropila neuvěřitelný brajgl a podřezala si žíly. Objevila jí její máma Kathleen a dceru se podařilo zachránit. Eminemova babička incident popsala jako „hysterii ženský, která na sebe chce strhnout pozornost, protože žárlí na manželův úspěch.“

V USA existuje sekta South Warren Street Kids, která Eminema nazývá „naším Kristem“ a hrozí atentáty, žhářstvím a terorismem kdykoli je jejich miláček v soudním ohrožení či má zákaz vystupovat v tom kterém městě.

Příští sobotu se v rubrice Bubák dočtete o Sydu Barretovi.

text a foto: Universal, archiv