River Jordan interview: Dospěli jsme, ale pořád umíme udělat bordel

River Jordan v knihovně Strahovského klášteraNa úvod obligátní otázka – ještě před časem jste fungovali jako The Airbags. Proč došlo ke změně jména?

Chtěli jsme jméno, které bude mít pro nás i okolí význam. Po krizovém období kapely, kdy jsme vnitřně museli překonat vlastní pocit tvůrčího rozkolu, se objevil symbol překročení vlastního stínu, to je symbol řeky Jordán. A zároveň to znělo velmi zvučně a přirozeně.

Posunuli se RJ od The Airbags jinam i hudebně?
První album bylo velmi experimentálně pojaté. Chtěli jsme vyzkoušet různé postupy v tvorbě. Název prvního alba Fighting The Demons Within (Boj s vnitřními démony) velmi autobiograficky popisoval přechod z The Airbags do River Jordan. S pokročilou dobou nám ovšem začaly chybět písničky. S tím se úplně neztotožnil kytarista Caps a po vzájemné dohodě s námi dohrál nasmlouvané koncerty a v dobrém kapelu opustil.

River JordanK jakým změnám – krom těch personálních ještě došlo? Dospěli jste?
Půlka kapely je věkem stále dost mladá, nicméně cítíme se stále jako kluci, kterým je spolu dobře jako partě ve Foglarových knihách. Muzika má tu krásnou vlastnost, že v ní není měřítkem vyzrálosti věk, ale cit pro melodii. Může být člověku 10 nebo 60 let a mít v sobě právě ten samý vyzrálý cit.

Svého času jste ještě jako The Airbags byli často spojováni s Clou – a to nejen díky společným koncertům, ale i kvůli vyhlášeným mejdanům. Nechybí vám to?
Vzpomínáme na kluky z Clou z dob, kdy jsme spolu hodně koncertovali, spíš v jiném světle. Hodně zkušeností a hudební a lidské inspirace jsme získali. A samozřejmě i nějaký ten večírek se nám povedl protáhnout až do ranních hodin, to už ale patří k tomu koncertnímu nadšení.

Clou údajně plánují další album, nepřemýšlíte do budoucna o společném turné?
Pokud by si nás kluci vybrali, asi bychom neváhali. S Radkem se známe od svých 15 let, prožili jsme spolu dospívání a hráli spolu ve 3 kapelách. Líbí se mi jeho cit pro tvorbu a energii, kterou tím chce probudit v sobě i v lidech. Takže na album jsem moc zvědav a díky za podnět.

Právě jste vydali album Call The Summer. Přiblížíte nám ho?
O tom se takhle z naší pozice těžko mluví (smích). Je to album plné melodií, které mohou nadchnout, inspirovat, překvapit. Má pozitivní nadhled, každý melancholický akord nebo slovo v textu mají své východisko. Asi je to hodně ovlivněno skládáním. Všechny nové skladby vznikly na akustické kytary doma se sklenicí vína.

River Jordan při natáčení klipu k Hide Out na Petříně
Název Call The Summer evokuje spíš letní popové album, což asi nikdo u kapely vašeho ražení neočekává. Proč zrovna tento název?
Chtěli jsme se názvem přiblížit hudebnímu pocitu celého alba. Léto je pro lidi často ztělesněním příjemných věcí a odkrýt tuhle stránku celého alba nám mělo velký smysl.

Na kontě máte k nové desce už dva klipy – D.A.W.N. s válečnou tématikou a diametrálně odlišný letní Hide Out. Chystáte ještě třetí? Bude zas úplně z jiného soudku?
Máme připravený velmi povedený scénář ke klipu, který je ovšem hodně produkčně náročný a nechtěli bychom slevovat z původního záměru. Takže na něj určitě dojde, i když možná až za nějaký čas. Teď vyjiždíme na turné, takže chystáme dát dohromady video materiál, který budeme lidem postupně odkrývat. Takové malé tourokénko, aby mohli lidi nahlédnout do života kapely.



Na desce hostují NiceLand a Terezie Kovalová, což je vzhledem k rozdílným stylům hudby trochu nečekané. Proč jste si vybrali právě je?
S kytarovým básníkem NiceLandem jsme strávili víkend ve studiu, když se točily zpěvy a nejen, že nám nazpíval refrény v jedné energické skladbě, ale byl pro mě celou dobu velkou oporou. Pomohl mi i s jedním textem, který se dopsal těsně před nahráváním. Naopak Terezii jsem kontaktoval až po natočení akustické balady. Rozhodovali jsme se nečím ji obohatit, ale chtěli jsme dodat skladbě opravdovost, žádné samply. Viděl jsem Terezii hrát s Vladivojnou a její osobitý projev se mi líbil. Pak už se jen čekalo jestli se jí skladba bude líbit a povedlo se. Zvuk dřeva violoncella přidal skladbě ještě větší hloubku.

Michal Škrabák a NiceLand ve studiuS natáčením jste si dali na čas, jak probíhalo?
Točili jsme ve velmi dobře vybavených studiích České muziky a od prvního kroku do studia po finální digipack uplynul téměř rok. Nahrávání jako takové probíhalo v etapách a bylo hotové v dubnu, potom jsme ovšem potřebovali vše smíchat, což se zdál jako mnohem delší proces, než jsme čekali. A nakonec se nám naskytla možnost masterovat na analogovém masteru, který studio nakoupilo, takže i na to se trochu čekalo. Na konci srpna jsme dotočili violoncello a už bylo vše připraveno do lisovny. Kromě obalu desky, který jsme nakonec vytvořili z krásných fotek knihovny Strahovského kláštera.

Jako producenta jste opět zvolili frontmana kapely Imodium Tomáše Frödeho. Nebáli jste se stereotypu?
Naopak. Poprvé mohl mít Tomáš odstup jako zvukař a dívat se na práci s námi jako producent. Dal nám obrovskou lekci a hnal nás do vyčerpání. Věděl přesně od začátku, jak má zvuk a nahrávka působit. Po týdnu natáčení základů jsme byli překvapeni, co se nám podařilo zaznamenat.

Pokud o spolupráci požádáte někoho z jiné kapely, nemáte strach, že může některé vaše nápady – klidně nevědomky – vzít za své pro svoji kapelu?
Z toho nemáme strach, je přece zoufalost od někoho opisovat tvorbu. A pokud někoho budeme inspirovat, budeme jen rádi.

Terezie Kovalová ve studiuAlbum vydáváte ve vydavatelství Česká muzika, kde běžně vychází Eva a Vašek, Maxim Turbulenc apod. Proč jste se rozhodli k této na první pohled děsivé kolaboraci?
Seznámil jsem se s Karlem Peterkou a měli jsme spolu dlouhý rozhovor o tom, jakým způsobem vnímá hudbu. Jakým způsobem on tvoří, jakým my jako kapela. Je to dobrý obchodník a prodává to, co vydělává peníze. K tomu mi řekl, že je konečně v pozici, kdy může investovat peníze do mladých kapel a talentů, čehož se ostatní labely bojí a tím českou muziku v podstatě pohřbívají. Nevím, nám nikdo nezasahoval do tvorby, k finálnímu zvuku jsme vždy měli právo veta a my jsme podepisovali souhlas s masterem. Koncem roku vyšli na ČM současně s námi i High Five a Koblížci. Další kapely, které nemají tu možnost vydat hudbu jinde, budou asi následovat. Možnost umístění alba na iTunes přes ČM už byl v závěru velmi přínosným potvrzením dobrých podmínek vydavatelství.

Desku pokřtíte dnes v Lucerna Music Baru. Na co byste nalákali fanoušky?
Od nás se dočkají odehrání celého alba a můžou se těšit na hostování Terezie Kovalové nejen v akustické skladbě, ale nacvičili jsme s violoncellem i velmi energickou skladbu z alba. Především ale půjde o výjimečný hudební večírek o dvou křtech. Současně s naším Call The Summer bude křtít své EP Dear Anna zpřátelená formace High Five.

Jaké mají River Jordan ambice do budoucna?
Vzhledem k tomu, že bychom se rádi podívali do zahraničí a není zde tolik možností, využili jsme nabídky soutěže Emergenza. Ta působí jako booking agentura po celé Evropě a zkusíme se tedy probojovat do vyšších kol a zaujmout agenty, kteří budou v porotách.

A Jaké jsou nejbližší plány?
Křtem v Lucerna Music Baru nám začíná turné s High Five s názvem Bude Le Grace 2012 a během jara navštívíme různé kouty republiky. Sledujte naše profily pro bližší informace o datech a místech konání. Těšíme se na vás!



text: Marta Pušová, foto: archiv kapely