Diagnóza: Frontman (2.)

Ve druhém díle doplňujeme obraz tzv. frontmanů, vůdců, lídrů, krysařů, jejichž píšťala zní tak mocně a opojně, hudebních veličin, stojící v popředí. Často nejen v popředí doprovodné kapely, ale i celého kulturního vývoje. Frontman, to není jen profesně hudební zařazení, pro něž se hodí každý, kdo jen trochu zvládá pěveckou či instrumentální techniku. Bez osobního charisma, vnitřní síly, energického potenciálu a určitého daru – fluida, obecně charakteristického jako vizionářství, zbývá jen loutka, na níž dav zapomene v momentu, kdy tento paňáca zmizí ze scény. Přežívají vždy je ti nejsilnější. Ti, kteří vidí hloub a dál. Ti, kteří potom také o to více prožívají a trpí.

MICK JAGGER
Satisfaction nade vše

Lídr snad nejletitější dosud fungující kapely – Rolling Stones – patří mezi nejzákladnější předobraz rockového frontmana. Vizuálně nezaměnitelný, pohybově lascivní a po všech stránkách skandální, jak v soukromí, tak hlavně na památných turné. Účastník (bok po boku s Keithem Richardsem) mnohých drogových skandálů, soudních stání a divokých párty, rock´n´rollový idol i jeho zvrhlé děcko. Zpěvák vždy toliko průměrný, stejně jako herec, entertainer však na výsost hotový. A navíc mu jeho prezidenti vždy rozumějí...


KING DIAMOND
Pán lebek

Postava z těžkého snu nebo nalíčený šašek? Záleží na úhlu pohledu. King Diamond (nar. 1956, vl. jménem Kim Bendix Peterson) každopádně dovedl dánské Marcyful Fate na samotnou špičku evropského metalu, poté se rozhodl realizovat vlastní monotématická alba, vycházející často z konceptu gotických románů i moderních psychohororů, k němuž následně využívá i stylizovanou pódiovou prezentaci, typický mejkap a tuny strašících propriet. A samozřejmě svůj nelidský vokál zmučené Sirény. Vždy se navíc dokáže obklopit excelentními muzikanty.


MICHAEL HUTCHENCE
Suicide solution

Výkladní skříň australských INXS v sobě vždy pojila vyzývavou manekýnskou sexualitu Marka Bolana s výbušností a tragičnem Jima Morrisona. Idol dívčích srdcí se zapsal do formování kytarové pop scény 80. let takovými hity jako třeba Never Tear Us Apart, Disappear či Suicide blonde a průvodními nápaditými klipy, daleko přesáhl hranice vlastní kapely a zařadil se mezi nezapomenutelné rockové ikony. V listopadu 1997 však zcela nečekaně spáchal sebevraždu – obraz poloboha dokonán.


DAVID BOWIE
Blyštivý nostradamus

Jednou mimozemšťan Ziggy, druhdy rtěnkou pokrytý bisexuál, jindy zase aristokratický hrabě či filozofující dekadent – David Bowie je jedním z největších kulturních věrozvěstů rock’n‘rollové i taneční éry tohoto století. Filmový i divadelní herec, určující bigbítový skladatel a textař, navíc vlivný i jako politicko-společenská veličina. Vždy dbal na precizní scénické ztvárnění koncertů a videoklipů, celou svou tvorbou neustále o krok vpředu před ostatními.



JAMES BROWN
Mr. Funk feels good

Otec funku patřil mezi nejobávanější frontmany – diktátory, neváhající pro docílení naprostého perfekcionalismu přistoupit třeba i k finančním pokutám, kdykoliv se jim zdá, že ze sebe někdo nevydává tolik, co oni. Tedy v Brownově případě absolutně všechno. Rodák z jižanské Georgie nebyl jen hudebníkem par excellence, díky sociálnímu cítění se stal i duchovním idolem černošské populace, a nic na tom nemohlo změnit ani to, že jeho soukromý život nebyl andělský a míval potíže se zákonem. Často byl obsazován i do filmů, nicméně tím hlavním jsou v jeho případě alba a neopakovatelné koncerty, při nichž mu vždy sekundovala absolutní žánrová muzikantská špička.

JOE STRUMMER
Cash in clash

Baskytarista Paul Simons možná byl v The Clash nejvíc „cool“, ovšem Joe Strummer byl vždy jejich srdcem a duší. Rodilý Turek (narodil se 21. srpna 1952 v Ankaře) prožil 70. léta v popředí pubrockových 101ers v a šestašedesátém nastoupil právě k The Clash, vedle Sex Pistols a Dammed nejvýznamnějším exponentům londýnského punku, hudebně nejdobrodružnějším. S kytarou nízko u pasu zpíval vždy, jako by mu měla v příštím okamžiku explodovat hlava.



IAN GILLAN
Hardrockový ježíš

Jsou zpěváci a ječouni. O pěveckých schopnostech dlouholetého frontmana Deep Purple jistě nemůže být sebemenších pochyb, přesto si však místo mezi nesmrtelnými frontmany vydobyl v prvé řadě výškově vokální akrobacií v hymnu Child In Time či památným duetem s Ritchie Blackmorem ve skladbě Strange Kind Of Woman při japonských koncertech v srpnu 1972. Ian Gillian byl vždy navíc i náramně veselý chlapík, jemuž smysl pro jakýkoli humor i sebeironii nikdy nebyl cizí.


GLENN DANZIG
Černý Rambo

Evil Elvis – jak je Glenn Danzig poněkud ironicky nazýván – kdysi vedl kultovní spolky Samhain a Misfits, v současnosti je již nějaký ten pátek v čele vlastního souboru Danzig. Své renomé jednoho ze světlonošů americké punk-scény si však často nabourává až pitomoučkými excesy, z nichž velkohubě avízované pěstní souboje s některými kolegy z branže tvoří jen zanedbatelné procento úletů tohoto podmračeného svalovce. Když před lety hrál jako headliner na Dynamu, naporoučel si od organizátorů neuvěřitelné věci, hlavně stran požadovaných dívčin, u nichž vyžadoval určité rozmezí nejen tělesných proporcí, ale i IQ!

STING
Stingmata mondatta

Sting (vl. jménem Gordon Matthew Summer) si může – podobně jako třeba Bowie – nárokovat nálepku „Kulturně společenský věrozvěst“. Fenomenální směs jazzu, funky, popu, reggae a latinskoamerické hudby, kterou dovedl Police z garáže do Síně slávy, z něj navíc činí kurážného hudebního eklektika i po stezkách jeho sólové dráhy. Typický příklad vnímavého, a jelikož vlivného, proto i zodpovědného člověka, jehož se bytostně dotýkají globální  problémy planety. Často se objevuje i ve filmech, častěji však na pódiu a ve studiu, kde dává průchod svým stylově neohraničeným hudebním výbojům.

AL JOURGENSEN
Industriální ministrant

Je nepopiratelné, že Ministry začali jako nepříliš progresivní odnož Depeche Mode, ale tím, jak jejich sound hutněl a temněl, začal vykazovat některé nadmíru bizardní znaky dekadence a zhýralosti. Bylo to hlavně osobou Ala Jourgensena, těžkého narkomana, který, dle svých slov, jednou podnikl trip takové intenzity, že si povídal s Timothym Learym – v té době již dávno mrtvým „acidovým guru“. Proslýchá se, že jeho dům je pokryt stovkami děr po kulkách, kterými Al každou chvíli pálí po imaginárních pavoucích ze svých halucinací.


JAY KAY
Carrzilla tančí

Boss Jamiroquai, vl. jm. Jason Kay, který si říká JK, patří mezi nejnadanější zpěváky a tanečníky uplynulého konce minulého a začátku současného tisíciletí. Zatímco na počátku kariéry se stylizoval do role interpreta klubového acid jazzu a ekologického aktivisty, později se vzrůstající slávou jeho výtečné kapely, začal projevovat typické hvězdné manýry. Největší slabost má pro rychlé luxusní vozy (dvě Ferrari, tři BMW, Aston Martin, Lamborghini, Mercedes ad.!). Projevy jeho egoismu trpí zejména spoluhráči, kteří jsou stále více v Kayově stínu, a jednou si Jason dokonce usmyslel, že za Jamiroquai bude mediálně vystupovat pouze on sám.

PERRY FARRELL
Narkomandér dekadence

Šaman alternativního rocku Perry Farrel (Jane's Addiction, Porno For Pyros) byl vždy zvláštním typem „umělce-samouka“ a jedním dechem i horlivým advokátem narkotických experimentů a bizardní sexuality. Když svým pronikavým hlasem předkládal příběhy o zlodějinách v obchodních domech (Been Caught Stealin) či o mimozemských vetřelcích (Pets), v nekonečném efektu to působilo, jako kdyby zároveň definoval novou uměleckou formu. A osmého dne navíc stvořil Lallapoloozu... Jane's Addiction se navíc v minulém roce dali opět dohromady, takže Farrell může kouzlit dál.


LEMMY
Bezedná flaška

Zalomit hlavu v pětačtyřiceti stupňovém úhlu, baskytaru v pařátech rozeznít do nesnesitelna, přidat nezaměnitelný chraplák. Lemmy je nezničitelný železný muž. Kdysi bedňák u samotného Hendrixe, poté člen Hawkwind, dnes již téměř čtyřicet let v čele jedinečných Motörhead. Moře chlastu a žen před i po koncertech, zdravý životní názor a především... rock’n’roll je Lemmy, Lemmy je rock’n‘roll. Ten méně nablýskaný. Řekněme špinavý. Což neplatí na tělo ani duši, kdepak...


JIM MORRISON
Bůh zmaru

Doors patří dodnes mezi nejosvícenější kapely všech dob a jejich frontman Jim Morrison na samotný piedestal třpytu i mizérie bytostně rock’n’rollového způsobu života se všemi jeho zvrácenostmi manýrami i heroickými klišé.  Dusivě ponurý sound kapely, mísící v sobě rhythm & blues s psychedelickým space rockem byl živnou půdou pro jeho temně existencionalistické výpovědi a autodestruktivní performace. Život jako věčný halucinogenní trip, v němž jsou kontury mezi realitou a sněním jen stěží postřehnutelné, natož jakkoli určující. Jim Morrison – padlý i ničivý bůh a modla své generace – umírá v červenci 1971 v Paříži a následně je zasazen do posvátné hlíny komunardského hřbitova Per Lachaise.

ROB HALFORD
Harley on me!

Heavymetalová image: kůže, hřbety, řetězy, biče...  A samozřejmě motorky. Rob Halford byl vždycky kovaným frontmanem a se svými Judas Priest věrozvěsty Nové vlny britského heavy metalu. Když na vyjícím Harleyi vjel na jeviště a začal zpívat hymnus Hell Bent For Leather, jako by se do toho okamžiku zkoncentrovalo všechno to, čím kdy heavy metal byl – především obrovským divadlem a vzrušující pózou. S Priest se Halford začátkem 90. let na více než deset let rozešel, o to triumfálnější návrat to pak na Judas Priest Reunion Tour byl...


BONO
Vox zooropa

Vůdce jedné z nejúspěšnějších kapel posledního čtvrtstoletí, irských U2, by prý mohl z fleku kandidovat i na ten nejvyšší politický post, takové je renomé Bona Voxe (vl. jménem Paul Hewson) nejen mezi muzikantskou obcí. Znamenitý textař a charakteristický pěvec nejprve kapele ordinoval vlivy irského folklóru, později se však hudební řeč kapely rozlila napříč žánry jako nespoutaná řeka. Vedle sběru prestižních ocenění a aktivit v různých charitativních hnutích zbývá Bonovi čas i na jeho největší koníčky – malování a fotografování. Čas od času nahrává i scénickou muziku a píše hry.


FREDDIE MERCURY
Ďábelský caruso

Rodák ze Zanzibaru (nar. 5.9.1946 jako Frederic Bulsara) byl hvězdou v nejširším slova smyslu. Neopakovatelný narcis unikátních hlasových dispozic, mistr šokantní garderoby a přirozený klaun Freddie Mercury byl čítankovým příkladem kultu osobnosti, který se devadesátá léta snažila vehementně rozbít. S Queen se prezentoval nesmírně originálním pojetím rockové písničky, sám pak k sobě přitahoval pozornost jak výstředním způsobem života, tak především svými neoddiskutovatelnými uměleckými dispozicemi. Zamřel na AIDS v listopadu 1991.


ANTHONY KIEDIS
Indiánský náčelník

V žilách mu proudí babiččina indiánská krev, což se na jeho vzhledu nezapře. Téměř třicet let už stojí (skáče, pobíhá) v čele Red Hot Chili Peppers a rozhodně nemá v plánu se zastavit. Heslo Sex, drogy a rock’n’roll si vzal opravdu k srdci, prošel závislostí na kokainu i heroinu. Od drog ho částečně odvedla až smrt parťáka z kapely Hillela Slovaka. Na kontě má několik cen Grammy a svoji skupinu dovedl až na práh Síně slávy. O tom, že je frontman na pravém místě, přesvědčí Kiedis spolu s RHCP již potřetí české fanoušky letos 27. srpna v SynotTip Areně.


JARED LETO
Teenage dream

Se svýma modrýma očima, vypracovaným tělem a statisíci fanynek po celém světě se občas stává trnem v oku hudebním kritikům i kolegům muzikantům. Nesporný vliv na kulturní dění mu však nelze upřít. Jeho kapela 30 Seconds To Mars patří v současnosti mezi ty nejúspěšnější na světě. Jared však zaujal i na poli hereckém, především ve filmu Reqiuem za sen. Svůj talent využívá i v klipech, které často i sám režíruje, nebo k nim píše scénáře. Se 30STM se také v loňském roce dostal do Guinnesovy knihy rekordů, v kategorii "nejvíce odehraných vystoupení během jednoho albového cyklu". A aby byla svatozář úplná, nezapomeňme, že se velmi aktivně angažuje v charitě a záchraně životního prostředí.

text a foto: archiv