Nezapomenutelná turné aneb pět křížových výprav

Z mnoha zdokumentovaných akcí jsme se rozhodli vybrat tzv. pět křížových výprav důležitých kapel, protože se ve všech případech jedná o historické události, které nadmíru výrazně promluvily do dění na scéně populární hudby. První evropské turné Nirvany, které definitivně vyzvedlo kapelu na piedestal úspěchu a popularity. Světové turné Beatles, po němž se nejúspěšnější kapela všech dob rozhodla definitivně pověsit živé hraní na skobu. Anarchy Tour punkových zvířat v čele se Sex Pistols, které navzdory heslu „No Future“ vyzvedlo punk z prachu garáží a ulic. Elevation Tour irských superstar U2 s rekordní návštěvností a konečně skandální americké turné Rolling Stones, které kapelu jednou provždy katapultovalo do čela stáda, které si kdy vetklo do záhlaví motto „Sex, drugs, rock´n´roll.

NIRVANA
Bitva o Británii
Na sklonku roku 1989 zasáhla seattleská horečka grunge i evropský kontinent, čekalo se na misi kapely, o níž se mluvilo jako o největším hudebním zjevu za poslední roky – Nirvany. Kapela právě před pár měsíci vyhodila ze svého středu čtvrtého člena (kytaristu Jasona Evermana) a sestava se ustálila na triu Kurt Cobain, Krist (tehdy Chris) Novoselic a bubeník Chad Channing. Šestitýdenní turné začalo v Riverside v anglickém Newcastle, zamýšleno bylo odehrát za 42 dny plných 36 koncertů v devíti zemích. Neuvěřitelný nápor, obě kapely navíc spolu (a s techniky) sdílely jeden jediný karavan, žádné soukromí, téměř nemožnost spánku. Všechno to plus nestejně vřelé příjímání „subpopové“ revoluce ze strany evropského publika zapříčinilo nevyhnutelnou reakci – Nirvana si frustrace vybíjela destrukcí instrumentů. Jelikož však naprosto chyběly prachy, Cobain musel vždy druhý den poničené kytary dávat horko těžko dohromady. Vrcholem bylo vystoupení v římském Piper Clubu 27. listopadu, kdy se ke kapele shodou okolností připojili i bossové mateřské firmy SubPop Jonathan Poneman a Bruce Pavitt. První jmenovaný vzpomíná: Kurt rozmlátil kytaru na kousky. Pak se vyšplhal na bednu a z ní na balkon. Už už chtěl z té strašné výšky skočit mezi lidi, ale v poslední chvíli ho ochranka stáhla dolů. Byl vzteklý jako čert. Takhle zuřit jsem ho nikdy ani předtím ani potom neviděl. Myslím, že se v tom promítly i jeho těžké osobní problémy. Na jednu stranu chtěl být upřímným, obyčejným klukem a na druhou chtěl být slavný a bohatý. Plně si uvědomoval svůj talent i možnost kapely, očekával od ní velké věci...“

Po koncertu prohlásil, že kapelu opouští. Poneman ho přemluvil, aby vydržel alespoň do konce turné. To mělo konečnou zastávku v londýnské Astorii, kde, jak Poneman svatosvatě slíbil, už bude všechno v pořádku. Druhý den na cestě do Ženevy koupil Kurtovi novou kytaru.

Astoria, Londýn, poslední koncert turné. Ten se řadí mezi světlé momenty kariéry Kurta Cobaina a Nirvany, bylo to jedno z nejlepších show jejich umělecké existence. S posledním tónem poslední skladby hází Kurt svou kytaru na Novoselice, který ji basou, jíž drží jako pohanský meč, rozláme na cucky. Goodbye, stará dekádo, jsme tu, abychom konfrontovali novou. O dva roky později, když už má kapela za sebou triumfální vystoupení na festivalu v Readingu, smýkne album Nevermind deskou Michaela Jacksona Dangerous z prvního místa Billboardu někam do suterénu a navždy změní rockovou muziku.

NIRVANA 1989
ZAČÁTEK: Newcastle, 23.10.1989
KONEC: Londýn, 3.12.1989
SUPPORT: Tad
CO NÁSLEDOVALO: Album Nevermind, vzepětí celé seattleské scény, generační status Nirvany jako nejlepší kapely 90. let

BEATLES
Never more!
Ve středu 22. června 1966 dokončili Beatles s producentem Georgem Martinem nové album Revolver (dalšími pracovními názvy byly např. Beatles On Safari, Magic Circies či Abracadabra). Poslední písní, kterou nahráli, byla Lennonova Tomorrow Never Knows, která posléze vejde do historie jako první kladba, jež vypovídá o zážitcích pod vlivem experimentů s LSD. O 48 hodin později už stojí kapela na pódiu Circus-Krone-Bau v německém Mnichově a jako první písničku nového turné hraje Rock And Roll Music z repertoáru Chucka Berryho. Turné se má odehrát v sedmi světových zemích, včetně Německa, USA, Japonska a Filipín, a zanechá na těle nejúspěšnější kapely všech dob takové šrámy, že tato již nikdy žádné jiné turné nepodnikne.

Po Mnichově se hraje dvakrát v průmyslovém Essenu, odkud se Beatles vydají vlakem do Hamburku, kdy byli před pěti lety větší atrakcí než eroworld na Reeperbahnu a kde byli vlastně pro svět objeveni. Předskakuje jim germánská beatová skupina The Rattles, která se vždy po svém krátkém setu shlukne po stranách a sleduje slavné kolegy. „Dneska radši běžte na pivo,“ říká jim Lennon, „stojíme za hovno.“

Japonská část turné mu téměř dala za pravdu. Šílený jek fanynek milosrdně halil pohasínání jejich kolektivní muzikantské jiskry. V tokijském rockovém chrámu Budokanu, kde publikum tradičně v poklidu sedí, je tento nedostatek vystaven jako housky na krámě. Důkaz? Stačí se podívat na Volume 6 videosérie Anthology: v písních jako Nowhere Man či Paparback Writer zní“Best Group In The World“ naprosto otřesně. Dva koncerty ve filipínské Manile zhlédlo na 100 tisíc lidí, došlo i k fatálním organizačním kolapsům a dokonce k nedorozumění mezi kapelou a prezidentem Ferdinandem Marcosem a k incidentům s letištním policejním kordonem.

23. srpna 1966 vystupují Beatles na památném koncertu na newyorském Shea Stadium, z něhož se v důsledku slaboučké aparatury a hysterického diváctva zrodí neuvěřitelná fraška. Dva dny před koncem srpna hrají v rámci turné naposledy v sanfranciském Candlestick Parku. Legenda praví, že ono rozhodnutí padlo na zpáteční cestě do hotelu, kdy jeden z Beatlů prohlásil: „Takže, pánové, myslím, že už toho bylo tak akorát dost.“

BEATLES 1966
ZAČÁTEK: Mnichov, 24.6.1966
KONEC: San Francisco, 29.8.1966
SUPPORT: The Rattles (v Německu), The Remains (v USA)
CO NÁSLEDOVALO: rozhodnutí už víckrát žádné turné nepodnikat a album Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band

SEX PISTOLS
Vzmach punkového impéria
V okamžiku, kdy se Sex Pistols spolu se čtyřmi dalšími punkovými věrozvěsty nové doby vydali na Anarchy Tour, stalo se toto: obří nafukovací prase, vlající nad elektrárnou Battersea k propagaci nového alba Pink Floyd Animals, vítr urval „z řetězu“ a gumové zvíře se začalo bezmocně vznášet nad Londýnem. Těžko si lze představit geniálnější symboliku interakce pompézního rocku a nastupující punkové generace. Albem číslo jedna tehdy bylo Golden Greats Glenna Campbella, Elvis Presley si na deset dní „pronajal“ Las Vegas a Eagles se chystali vydat Hotel California. Jacísi prostořecí špinavci Sex Pistols právě skandálně vystoupili v televizi a okamžitě se stali celebritami: démony establishmentu a hrdiny pro jeho odkopávaná dítka. Zákazy, zákazy, skandály... Turné mělo začít už o tři dny dřív v Norwichi, ale místní autority se zasadily o opak. Jiná verze však praví, že za drtivou většinou skandálů se zákazy hraní byl neuvěřitelně práskaný manažer Pistolí Malcolm McLaren, pro něhož znamenala negativní reklama mnohem víc samotný koncert. Na koncerty v Leedsu a Manchesteru podle členů kapely i tak chodili „věci neznalí tupci, kteří nás viděli v tom zasraném televizním pořadu Billa Grundyho“. Výsledkem bylo peklo sestávající z bitek, sprosťáren a všudypřítomných střepů z rozbitých lahví, „Kill the punks!“, ozvalo se v jedné chvíli zezadu a místní fotbaloví chuligáni se pustili do fanoušků punks. Policie na koních. Slzný plyn. Náboženské sekty v bitkách se skinheads a punks. Chaos. Hrůza. A přesto skandál tak lákavý a přitažlivý, že nová punkrocková generace začala zkoušet své tři akordy ještě než Anarchy Tour došlo do své poslední štace.

Končilo se v plymouthském Woods Centre v naprosté pohodičce. „Všichni byli neuvěřitelně rádi, že už to skončilo,“ vzpomíná Glenn Matlock. Na jaře 1977 podepsali The Jam smlouvu s Polydorem, Buzzcocks vydávají debutové EP a Siouxie And The Banshees odehrají svůj úplně první oficiální koncert. Tlaková vlna se šíří jako tsunami a neváhají na ni vskočit ani Elvis Costello, The Stranglers či ting se svými The Police. Punk vládne!

ANARCHY TOUR 1976
KDO: Sex Pistols, Dammed The Clash, Johnny Thunders & The Heartbreakers, Buzzcocks
ZAČÁTEK: Leeds, 6.12.1976
KONEC: Plymouth, 22.12.1976
CO NÁSLEDOVALO: punk, punk, punk

U2
Bombastica elastica
Když večer 24. března 2001 vyšplhali na provizorní pódium v prostoře půjčovny aut blízko floridského Fort Lauderdale čtyři obyčejně oblečení chlápci, denní světlo dosud neustoupilo do soumraku. Ti čtyři nebyli technici pilující poslední nezbytnost, ale členové kapely U2, která takto neokázale začala jedno z epochálních turné hudební historie. Žádné bombastické televizní reklamy, žádné telefonáty se Salmanem Rushdiem a... žádné citrony.

Podle hlavního designéra show Willieho Williamse znamenala celá mise opravdu „Forward To Basics“ (kupředu ke kořenům), jako reakce na titánský spektakulár v podobě PopMart Tour z roku 1997. „Hlavní rozdíl byl v tom,“ říká Bono, „že jsme tentokrát vyjeli na turné až poté, co jsme dotvořili nové album k naší absolutní spokojenosti, což se v případě tehdejšího alba Pop nestalo. Příliš jsme spěchali. Elevation Tour byla naopak akce pod maximální kontrolou. A navíc jsme se chtěli ukázat, abych tak řekl, bez masek, což není až tak jednoduché, jak si někdo myslí...“

Po zahřívacích vystoupeních v Paříži, New Yorku a Londýně vyrazila kapela na světové turné. Hlavní pódiová rampa ve tvaru srdce byla nápadem a přáním Adama Claytona, poněkud patetickou úlitbou větrným fandům. Nostalgická byla i dedikce jednotlivých písní – Stuck In A Moment You Can´t Get Out Of byla věnována Michaleu Hutchenceovi a Paule Yates, In A Little While mířilo za Joeyem Ramonem, který tento kus poslouchal před svou smrtí. Jak koncertů přibývalo, stejně narůstal i kontingent celebrit, od muzikantů typu Michaela Stipea přes herce Dennise Hoppera až třeba po golfový zázrak Tigera Woodse. V srpnu si U2 vybrali krátké volno. Pracovní. Než byly odstartovány evropské štace, zaletěla si čtveřice z Barcelony na Ibizu oslavit 40. narozeniny kytaristy The Edge. Bono pokračoval ve svých politických aktivitách za odpuštění dluhu rozvojovým zemím, přenesl například projev na summitu zemí G8 v Ženevě.

O otcově smrti se dozvěděl Bono přímo při koncertu v londýnském Earl´s Court 21. srpna. Plakal. Okamžitě zorganizoval vystoupení v irském Slane Castle, kam o čtyři dny později přišlo téměř sto tisíc lidí. O týden později se už na stejném místě oslavovalo vítězství Irska nad Holandskem v kvalifikaci na MS a evropská šňůra přece jen končila optimisticky.

Do USA dorazila kapela až po tragických zářijových událostech a odehrála hned tři večery v newyorském Madison Square Garden. Mnoho velkých hudebních jmen rušilo koncerty, ne tak U2. „Tohle turné bylo vyústěním a definicí všeho, čím jako kapela jsme,“ prohlásil Bono. Není divu, turné bylo nejtriumfálnější jízdou historii kapely, překonalo i úspěšnou kampaň kolem alba The Joshua Tree v roce 1987. před turné Elevation převládaly názory, že monstr turné už jsou pasé, že jsou smutně uvadající uměleckou formou. U2 dokázali pravý opak.

U2 2001
ZAČÁTEK: Florida, 24.3.2001
KONEC: Miami, 2.12.2001
SUPPORT: Kelis, Stereophonics, Garbage, PJ Harvey, The Corrs, Nelly Furtado
CO NÁSLEDOVALO: U2 větší a lepší než kdy dřív

ROLLING STONES
V drogovém oparu
Začátek léta 1972 – Rolling Stones jsou stále ještě tvrdě zmítáni událostmi minulé dekády. Smrt kytaristy Briana Jonese, vražda fanouška v Altamont Speedway z rukou Hell´s Angels, pokusy o vraždu Micka Jaggera a další šílené záležitosti mohly předznamenávat, že první americké turné v 70. letech by se mohlo pro kapelu změnit v hrůznou noční můru.

Navíc, byť kapela právě vydala znamenitý opus Exile On Main Street, převládal názor, že Stouni už mají nejlepší roky za sebou, že jsou příliš svázáni s 60. léty. Nové kapely (Led Zeppelin, Deep Purple, Black Sabbath i oživení The Who) vypadaly, že Stouny lehce převálcují jak komerčně, tak i v ohlasech kritiků. A přesto mohl Jagger na konci turné prohlásit: „Byla to divočina, člověče. Holky, chlast, spousta rock´n´rollu, nic nechybělo.“

Hned při úvodním koncertu v kanadském Vancouveru fanoušci, kteří nedostali lístky, málem zbořili Pacific Coliseum, chaos a násilnosti se následně přelily do San Diega, Tucsonu, Minneapolis i Akronu. V New Yorku Hell´s Angels pod pohrůžkou vydírání uloupili tour-manažerovi celých 60 tisíc dolarů, na letišti v Rhode Island napadl kytarista Keith Richards obtížného fotografa, spolu s Jaggerem byli navíc několikrát zatčeni za výtržnosti, rvačky a přechovávání drog. Před koncertem v Bostonu je přišel z vězení propustit sám starosta, protože fanoušci hrozili srovnat město se zemí. Jagger s Richardsem prožili turné v těžkém drogovém oparu – kokain, heroin, methedrin, quaaludes...“Ne, nechtěli jsme vstoupit do Guinessovy knihy rekordů,“ směje se Richards, „všechno ale bylo s drogama tak nějak zajímavější a hlavně člověk nepotřeboval spát...“

Existuje dokument z turné, který pod názvem Cocksucker Blues natočil režisér Robert Frank, jehož oficiální uvedení zakázali samotní Jagger s Richardsem. I z toho vyplývá, že to musela být neuvěřitelná síla. „Kdyby se film promítal,“ říká Jagger, „už bychom si v Americe do konce života neškrtli.“ Rozmlácené hotelové pokoje, večírky s groupies, narkotika, chlast. A pak ten moment v letadle. Jeden z techniků se nechává orálně uspokojovat jakousi dívkou, zbytek kapely vše pozoruje a rituálně do toho bubnuje na perkuse. Richards po létech sdělil: „Vím, že mnoho z toho bylo šílené, ale je třeba si uvědomit, že mnohé bylo zamýšleno jako performance. Kamera běžela a tak jsme hráli...“

Nejdříve to vypadalo, že toto turné zatlouklo do rakve Rolling Stones poslední hřebík. Opak byl pravdou. Status kapely se ještě umocnil a trvá neměnně dodnes. Už při závěrečném matiné v newyorské Madison Square Garden mohla kapela na konto aktiv připsat 3 miliony dolarů. Rock´n´rollová prasata na cestách. Nic podobného se ani předtím ani potom americkému turné Rolling Stones v roce 1972 nepřiblížilo.

ROLLING STONES 1972
ZAČÁTEK: Vancouver, 3.6.1972
KONEC: New York, 26.7.1972
SUPPORT: Stevie Wonder, Martha Reeves
CO NÁSLEDOVALO: Znovuobnovení statutu Rolling Stones jako těch nejlepších rockových „prasat“  také smrtelně nebezpečí pro všechny ostatní kapely, které by po nich chtěly kopírovat životní styl turné.

Příští neděli 12. února se dočtete, jak to vypadá, když rock'n'roll ovládá cenzura.

text a foto: archiv