LIVE: Dream Theater ve Vídni aneb I bohové mají profesorské dny

DREAM THEATER, PERIPHERY
Vídeň, Gasometer
18. 2. 2012

Možná byl na vině "nováček" za bicími Mike Mangini (ex Steve Vai, Extreme, Annihilator), jenž je profesorem na Berklee College of Music v Bostonu. Hrál metronomově přesně, ale příliš nápadů a pro živá vystoupení obvyklých parádiček nepředvedl.

Nebo to prostě bylo jen špatným setlistem, kde se střídaly většinou úplně nejstarší songy s těmi z poslední desky A Dramatic Turn Of Events. Ta navíc obsahuje z velké části téměř country-folkové prvky, takže část koncertu byla unplugged nebo tak téměř zněla.

Přesto byl večer samozřejmě tím nejlepším rockovým divadlem, o jakém se může fanouškům zdát. Show začala zajímavá formace Periphery mixující progres-thrash-death metal se třemi kytarami.

Dream Theater se uvedli podivným intrem v komiksovém stylu, které nikdo moc nepochopil, ale asi tři tisícovky fandů (ano, čtete správně, jen tak málo), přesto nadšeně přivítaly píseň Bridges In The Sky z nového alba.

Z klasického setu minulých let zaznělo snad jen War Inside My Head a The Test That Stumped Them All. Z CD Scenes From A Memory nebylo v moderním sále vídeňského kulturního centra slyšet nic. Z Octavaria zahráli skvělou The Root Of All Evil a Panic Attack. Jediným přídavkem byla pomalu se táhnoucí Pull Me Under, která však žádný dramatický vrchol koncertu, na jaký jsme bývali u DT dříve zvyklí, přinést nemohla.

Proč byl koncert v tak malé hale a proč neměl dost šťávy a instrumentálních pasáží, které obvykle braly dech? Že by kvůli odchodu bubeníka Mika Portnoye, nebo protože to ve Vídni prostě nešlo? Rakušané Dream Theater neholdují? Možná. Velká část obecenstva byli totiž Češi a Slováci. Ale taky dobře, alespoň viděli, jak vypadá extrémně decentní pořadatelská služba. Jediný kelímek ani nedopalek nebylo na zemi vidět, všichni se chovali jako na klavírním koncertu a pivo bylo tak dobré, že i za čtyři eura stálo.

text: Vladimír Michna, foto: Martin Ľošťák
6/7