Pozor, závadný obsah aneb cenzura hudby

Ne legenda, ale neochvějný, prověřitelný fakt vyvstane za pomoci nehlubokého historického exkurzu. Stalo se totiž, že Mojžíš, jenž přijal pro svět vezdejší jméno Charlton Heston, vystoupil na horu Hollywood Hills. A všichni ztichli, neb viděli, že je plný hněvu. I začal jim předčítat: "I'm 'bout to bust some shots off/I'm 'bout to dust some cops off/Fuck the police, sing along/Cop killer!/I'm a muthafuckin' cop killer."

A ztichli všicni, strach na ně padl. A on četl dál: "I love my KKK bitch/Mutha fuck her dear old dad." Psal se červenec 1992 a ctěný hollywoodský herec Charlton Heston veřejně vyjádřil svůj odpor k šokantní skladbě Cop Killer, kterou s gustem zařadil na stejnojmenné album svého projektu Body Count, rapper (a později rovněž herec) Ice-T. Píseň označil za nepokryté nabádání k násilí vůči policistům a navrhl, aby skladby byla striktně zakázána. Heston později uvedl: "Před sebou jsem viděl obrovské moře šokovaných, znechucených tváří. Představitelé Time Warner jen polkli a sklopili zraky. V tu chvíli mě k smrti nenáviděli." Hestonův přítel a floridský právník Jack Thompson doplňuje: "Připomínal mi Mojžíše před faraonem. Zprvu se mu vysmívali, ale geniálně si je získal a řekl, že když by to mělo znamenat, že bude v tomhle městě znemožněn, nemohl jinak. A hrdě vyšel ze sálu."

Mnohem méně byl samozřejmě dojat přítomný rapperův manažer Jorge Hinojosa: "Všechno to bylo jen na efekt podle starého známého klišé – velký moudrý bílý muž útočí na černého chlapíka. Jako bychom se přenesli zpátky do padesátých let. Každý s alespoň zbytkem rozumu přece pochopí, že Cop Killer nenabádá k násilí, je to protest z pohledu někoho, koho celý život pronásledují policajti."

Pravdou však je, že o pouhých čtrnáct dní později Cop Killer – zemřel. Ice-T skladbu stáhl z alba i singlového prodeje a americké nábožensko-konzervativní kruhy se tak mohly těšit z největšího triumfu na poli hudebního šoubyznysu od roku 1984, do něhož se datuje počátek nejostřejší cenzurní kampaně vůči popové a rockové hudbě. Hon na ďábla, který dal světu známý sticker "Parental Advisory" s podtitulem o závadnosti textů (Explicit Lyrics) či vůbec o obecné závadnosti obsahu (Explicit Content), začal právě před 18 lety. Dal určitým kruhům do ruky nástroj k hudební a textové cenzuře. Dnešní televizní hvězda Ozzy Osbourne byl v té době jedním z největších nepřátel americké společnosti s devastujícím vlivem na zdravý vývoj mládeže. Jak to tehdy všechno začalo?

SCREAM BLOODY GORE
Spouštěcím mechanismem byl kupodivu umělec, tehdy a dnes znovu známý jako Prince. K jednomu z čelnů organizace National Parent Teachers Association Of America se donesla Princeova skladba Let's Pretend We're Married. Znechucený spolek promptně kontaktoval své vysoce postavené přátele, včetně Susan Baker, ženy jednoho ze sekretářů tehdejšího prezidenta Reagana. A jelikož byl James Baker zároveň i zapáleným členem vlivné křesťanské organizace Focus On The Family (Důraz na rodinu), začaly mlít boží mlýny o poznání rychleji.

Bakerovi nemuseli pro špatný vliv popu a rocku na mládež chodit daleko, jejich sedmiletá dcerka doma s gustem pěla Madonin hit Like A Virgin. Susan se se vším svěřila Tipper Gore, manželce senátora demokratů a "věčného" prezidentského kandidáta Ala Gorea z Tennessee. Vše padlo na zvlášť prokypřenou půdu, protože i Goreovic jedenáctiletá dcera Karenna nebyla žádný svatoušek. Naopak, matka ji jednou přistihla, jak v hotelovém pokoji poslouchá Princeovu píseň Darling Nikki a masturbuje! Obě ženy plamenně zalarmovaly další "Washingtonské matky" (tak se jim posléze začalo říkat) a v květnu 1984 založili spolek Parents Music Resource Centre (PMRC). Jejich úvodní kampaní bylo prosazení rozlišovacích omezení pro "závadný hudební a textový obsah": O (okultismus, satanismus, čarodějnictví, černá magie), V (násilí), D/A (drogy, alkohol) a X (univerzální označení pro otevřenou sexualitu, popis jejích nepřípustných praktik, sadomasochismus, incest, bestialitu, homosexualitu, nekrofilii aj.)

TIPPER STICKER
Ve své pozdější knize Raising Kids In An X-Rated Society (Vychovávání dětí ve společnosti X), vysvětluje madam Gore závažně negativní vliv, jaký mají texty některých písní na děti a mládež: "Děti a dospívající se řídí podle jakéhosi vyššího, univerzálního modelu chování a komunikace, které jsou jim implementovány do nezralých myslí pomocí zpráv, poselství či konkrétních pokynů, obsažených v písních populární hudby."

V září 1985 už je aktivní skupina mediálně dostatečně známá a napojená na nejužší špičky vládnoucí politické garnitury USA, ve vedení není jen Tipper Gore, ale i další manželky tehdejších vlivných senátorů – Packwooda, Hollingse, Thurmonda aj. Muzikantská obec reaguje, ozvou se i uznávaní mistři řemesla. "Může takto samozvaně ustavená komise posoudit všechna fakta s nadhledem absolutně nestranně? V žádném případě!", horlil sám Frank Zappa. Dee Snider, excentrický frontman tehdejších glamrockových hvězd Twisted Sister, dokonce vynadal hlavní iniciátorce přímo před jejím slovutným manželem. "Zapíchl do mě ty své ocelové oči a myslel jsem, že mě v tu chvíli zabije. Mohl se však distancovat od takové špíny a nemusel být takhle ponížen..."

Kampaň se ovšem setkala s velkým ohlasem, a když její přínosnost posvětil i Stanley Gortikov, prezident společnosti RIAA, reprezentující téměř všechny americké nahrávací a vydavatelské firmy, bylo rozhodnuto, že vybraná alba budou viditelně označena nálepkou Parental Advisory (Rodičovské upozornění) s podtitulem Explicit Lyrics (Jednoznačně závadné texty) či Explicit content (Jednoznačně závadný obsah). Jako demonstrace byl na politické půdě učiněn poslech 15 vybraných skladeb popu a rocku (viz tabulka). Smích a úšklebky však brzy zamrzly vydavatelům na rtech, protože ti museli záhy přistoupit na autocenzuru a samotní muzikanti a kapely mohli být vystaveni soudnímu stíhání a perzekucím, o čemž svědčí dlouhá řada byť dosud bezprecedentních soudních pří a sporů kvůli přímým či nepřímým iniciacím trestných činů, vražd a sebevražd. Konkrétní případy na sebe nenechaly dlouho čekat.

OZZY PLÁČE
Už v roce 1986 byli "vystaveni na pranýři" Dead Kennedys kvůli použití reprodukce kontroverzní malby Krajina penisů švýcarského supervýtvarníka (a držitele Oscara za kultovní sci-fi horor Vetřelec) H.R.Gigera na albu Frankenchrist, což byl jen začátek absurdních procesů v období 1986-92, kdy se museli veřejně zpovídat třeba Ozzy Osbourne, AC/DC, Megadeth, Judas Priest, Ice-T, 2 Live Crew a mnozí další. Sharon Osbourne si připomíná tehdejší hony na čarodějnice takto: "Bylo to příšerné, neuvěřitelné. Rodiče, kteří vůbec nic nevědí o výchově a porozumění s dětmi, žádají satisfakci a odsouzení muzikantů! Sama jsem už tehdy byla matkou a dusila v sobě strašný hněv a pocit nespravedlnosti. Ozzy byl poděšený, že by mohl jít kvůli písničce do vězení. To je přece šílenství. Sám stahoval své skladby z rádií, jeho desky nebyly v obchodech vystaveny, v mnoha státech a městech byl zakázán a nemohl tam vystupovat. Stálo nás to miliony!"

"Vina" se muzikantům a kapelám nikdy bohudíky neprokázala, ale už existence této možnosti zapříčinila na hudební scéně velký chaos. Věčný boj mezi svobodou slova a vyjadřování versus pochybní arbitři obecného vkusu dosáhl ve Spojených státech zase jednou absurdního vrcholu. Cenzorní nálepky rovněž nebyly využívány nijak zásadně. Třeba z 8 tisíc alb, vydaných v letech 1986-1986, bylo stickery označeno pouhých 49! Byť si PMRC nárokovala označit takto dalších 75. Koncem 80. let to vypadalo, že tvrdý rock tento atak bez větších problémů ustál. A tak se tento a jemu podobné spolky zaměřili na rap.

ČERNÝ TERČ
První vlaštovkou, která v roce 1990 upozornila soudce vkusu a morálky na to, že nejen heavy metal nabízí úrodnou půdu k šikanování, byla černošská rapová čtveřice 2 Live Crew z New Yorku a její album As Nasty As They Wanna Be. Horlivý právník Jack Thompson na to šel fikaně. Požádal synátora svého přítele, aby mu koupil toto (stickerem "řádně" označené) album a to pak s velkou publicitou vystavil "znaleckým" posudkům. Byly pokoutně pořízeny i záznamy live show kapely a byť nevynesly na světlo nic závadného, přesto byl frontman Luther Campbell obviněn a hnán před soud.

Thompson se málem dostal s Campbellem do fyzické potyčky, o čemž s gustem referoval televizním reportérům, ale konec causy se mu nelíbil. V květnu 1992 totiž Campbellovi obhájci smetli obvinění se stolu. I tak však této mravnostní policii stačilo, že se o případu mluvilo a že skončil u soudu. "Je to pro nás všechny nádherné vítězství." nechal se unést Thompson a dal tak jasně najevo, co si myslí o skutečných pohnutkách nechutných kampaní. A bylo jen otázkou času, než se paralelní případy objeví i ve Velké Británii.

V listopadu 1991 došlo k razii ve firmě Island Records, která vydávala album Efil4zaggin (se signifikantními skladbami jako She Swallowed It a Findum Fuckum & Flee) rapperů NWA a policie zabavila 25.000 připravených výlisků alba. Až znovu u soudu obhájci firmy a kapely dokázali nesmyslnost obvinění. Jemu podobná byla později označována termínem Obscene Publikations Act (Obscénní publikační činnost). Není však třeba zapomenout na jeden veledůležitý fakt. Soudem popotahovné a stickerem označené kapely měly totiž o reklamu a publicitu postaráno a vše mělo opačný efekt. Když měli totiž NWA posléze vystoupit na populární televizní show Top Of The Pops, využili svého náhlého náhlého mediálního renomé a nárokovali si řádně šťavnatý honorář.

ZBAVIT SE BASTARDA
Poté se nábožensky orientované spolky vrhly na novou strategii – napřít všechny své síly vždy na jednu vysokou kartu, v tomto případě na některou z velkých korporací. Proto se v úvodu vzpomenutý track Cop Killer stal pro Time Warner noční můrou, Nemesis, která tento umělecký trust dlouho pronásledovala. Ice-T poprvé předvedl tuto skladbu se svými Body Count v roce 1991 v rámci turné Lollapalooza. Album s inkriminovaným hitem poté oficiálně vyšlo v březnu 1992 a za krátký čas se ho prodalo na 300.000 kusů. Všichni zainteresovaní si mnuli ruce a rapper byl na cestě k výšinám mezi multimilionové umělce.

Avšak 29. dubna 1992 vynesl losangeleský soud osvobozující rozsudek pro policajty, kteří byli podezřelí z vraždy černocha Rodneyho Kinga. V důsledku propukly v jižním LA nejhorší černošské nepokoje za posledních 20. let. Ice-T v televizi prohlásil: "Všichni právě viděli, že právo a spravedlnost jsou jen mýtus, když jste černý. Samozřejmě, že se černí budou proti takové zlovůli ostře bránit." Rapper měl právě před podpisem lukrativní smlouvy a do toho přišlo obvinění, že skladba Cop Killer evidentně provokuje a nabádá k násilí na policejních sborech. K odsouzení se připojil i prezident Bush senior a plná šedesátka kongresmanů a téměř dva tisíce hudebních obchodů odmítlo album prodávat nemluvě o výše zmíněném, "mojžíšovském" vystoupení herce Charltona Hestona. Ice-T byl nucen z alba skladbu vyškrtnout; i tak ji však jeho fanoušci už dávno vlastnili. Musel, protože společnost Time Warner čelila hrozbám bombových atentátů, které vyhrožovaly i likvidací rodin. V lednu 1993 se Ice-T navíc dobrovolně vyvázal ze smlouvy.

"Dostal jsem lekci," řekl poté, "když jsi závislý na penězích nějaké velké korporace, nejsi v bezpečí. A kdybych ztratil svou integritu mezi lidmi, pro které dělám muziku, bylo by všechno, za čím jsem dosud stál a co jsem doteď udělal, jen špatný vtip."

Přes odpor černošského obyvatelstva kampaň proti rapu a hiphopu ještě zesílila. V únoru 1996 se Time Warner zbavili firmy Interscope, pod kterou patřili například Tupac Shakur a label Death Row producenta Dr. Dre. Společnost se sice zbavila hiphopu, ovšem musela čelit nepříjemným mediálním narážkám jako firma, která pošlapává svobodu slova.

KRAJINA PO BITVĚ
Přes veškerou snahu se těmto kampaním nepodařilo ukřižovat ty, na které se zaměřila. Jello Biafra a Luther Campbell jsou pořád svobodomyslní a politicky aktivní. Dee Snider a Ice-T pronikli do televize a do filmu. Ozzy Osbourne je pořád fenomén, nově navíc se svou rodinkou televizní megastar. Společnosti, firmy a vydavatelství zaměřující se na hudbu však zaznamenaly citelné prohry, nejen Time Warner. Americké labely nyní produkují editované a "pročištěné" verze alb a některé hudební obchody dodnes bojkotují produkty označené stickery. V USA jsou dodnes nadmíru aktivní zvláště náboženské či pravicově orientované kruhy, ať už jsou reprezentovány televizními evangelíky typu Jerryho Falwella nebo Pata Robertsona, Focus On The Family, American Family Association a samozřejmě PMRC, pro které je hudba virovou infekcí.

"Nepoleví, dokud tě neuvidí na kolenou," říká Jello Biafra, "nezajímají se o ochranu dětí, jde jim jen o politický kapitál, který pod maskou morálky a čistoty cynicky vytloukají. Jejich jedním zájmem a smyslem života je uvrhnout Ameriku do teokratického zřízení, udělat z ní křesťanský Írán. Ale nenazýval bych to spiknutím, je to prostě jejich program. Ale nepředstavují žádnou morální většinu, jen ohlupují menšinu."

15 NEJODPORNĚJŠÍCH
V roce 1985 demonstrovala nově ustanovená společenská organizace PMRC nutnost zavedení cenzurních stickerů na základě těchto 15vybraných skladeb závadného textového obsahu:
PRINCE – Darling Nikki (1984, text nabádá k masturbaci)
JUDAS PRIEST – Eat Me Alive (1984, otevřená sexualita)
SHEENA EASTON – Sugar Walls (1984, nabádá k ztrátě panenství)
VANITY – Strap On Robby Baby (1983, text o brutálním lynči násilníka)
AC/DC – Let Me Put My Love Into You (1980, otevřená sexualita)
TWISTED SISTER – We're Not Gonna Take It (1984, nabádá ke vzdoru vůči rodičům)
MADONNA – Dress You Up (1984, otevřená sexualita)
W.A.S.P. - Animal: Fuck Like A Beast (1984, otevřená sexualita)
DEF LEPPARD – High'N'Dry (1981, nabádá k opilství)
MERCYFULL FATE – Into The Coven (1983, čerodějnictví, satanismus)
BLACK SABBATH – Trashed (1983, nabádá k opilství)
THE MERY JANE GIRLS – In My House (1985, otevřená sexualita)
VENOM – Possessed (1985, čarodějnictví, satanismus)
CYNDI LAUPER – She-Bop (1983, nabádá k masturbaci)

text a foto: archiv