BLUE EFFECT + ETC... LIVE

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

Radim Hladík, Vladimír Mišík a další nestoři českého bigbítu se sešli v žižkovském Paláci Akropolis. Z jejich vystoupení se těšil i reportér Ondřej Fencl.
BLUE EFFECT + VLADIMÍR MIŠÍK & ETC...
9.3. Palác Akropolis, Praha


VETERÁNI ČESKÝCH BEATŮ SE K STÁRU ZNOVU POTKÁVAJÍ. AČ JIM TÁHNE NA ŠEDESÁT, HRAJE JIM TO SVORNĚ JAK V DOBÁCH BEZVOUSÝCH.

Hrubý se vrátil k Mišíkovi, Prokop se po letech spojil se Skoumalem, BLUE EFFECT a ETC... to vzali z jedné vody načisto a na checkpointu zima-jaro si střihli společné turné. Dřevním blues ho před vyprodanou Akropolí symbolicky odstartovali dva kdysi znesváření kohouti Hladík s Mišíkem (ten druhý se dnes už jen směje tomu, že někdy odmítal zpívat česky), teprve poté se přidal houslový hastrman Hrubý, načež se na pódium vplížila čtveřice o pár generací mladších muzikantů doprovázejících Hladíka v obnoveném Blue Effectu.



A znovu se budu opakovat: viděl jsem je podesáté, repertoár v podstatě neměnný, ale tenhle pytlík od čaje prostě neztrácí na síle ani po několikerém vymáchání. Vystudovaný bubeník Honza Křížek, zde kytarista, klávesista a především zpěvák, to je prototyp Oldfield – v klidu by si mohl natočit desku sám. V Akropoli zastínil i Pavla Bohatého, jemuž vražedné výšky v nádheře Ej padá padá rosenka nadělaly o něco víc vrásek než normálně. Lépe než exkursy do repertoáru někdejších Křížkových Walk Choc Ice se v tento netradiční večer vyjímaly majstrštyky typu Rajky, jen když jindy bezchybnému Václavu Zimovi podruhé vypadla palička, vzpomněl jsem si na Vlado Čecha. Tento dnes zapomenutý, v nebi popíjející český Bonham totiž kdysi s Hladíkem značku Blue Effect definoval (viz REPORT 7-8/05).

Mišíkovi Etc... fungují na jiném modelu než současný Blue Effect. Bělovlasého barda obklopují odjakživa v podstatě vrstevníci. A když se do toho tohle stádo muzikantských es dá, to se to pak sní. Hned na startu dvě překvapení: Belveder a Cesta do dětství. Že by konečně došla naplnění léta avízovaná touha oprášit něco zapomenutých klenotů? A pak Šmajdák a ploužáky, jako vždy skromný a účelný Pavel Skála, nebývalou atmosférou v sále nakopnuté rytmické dvojspřeží Zelenka-Veselý, i housle Jana Hrubého byste poznali mezi stovkou symfoniků. A samozřejmě Mišík prohrabující bujnou kštici, nadšeným diváctvem vybičovaný k nadprůměrnému výkonu (dokonce i pohybovému)... Vrchol blaženosti.

Do vyměřených 70 minut se vešlo i několik novinek hravě konkurujících letitým evergreenům (snad největší aplaus sklidil fundovaný sranda-nářez Když se kouří konopí), na závěr zazněla společně s Blue Effectem píseň všech písní Slunečný hrob a pak už jen tradiční povel „vzhůru na bar!“. Rozpouštět emoce...

text Ondřej Fencl, foto www.suplik.com

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít

Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace naleznete zde. Rozumím