RECENZE: Glenn Hughes ani po šedesáti letech provozu neztrácí glanc

GLENN HUGHES
LIVE IN WOLVERHAMPTON
Edel / Thompson Music / Mystic Production
18 trax / 146:05 min

V hlavní roli je samozřejmě Hughesův hlas. Vždy byl famózní a je až neuvěřitelné, že i když se jeho majitel nezřízeným životním stylem usilovně snažil o svůj dar přijít, on odolal. Vitální Glenn ho modeluje dle libosti a stále se nebojí ani výšek. Dvakrát vzpomene purpleovské angažmá (What´s Going On Here a brilantní exhibicí Jeffreyho Kollmana do téměř dvaceti minut roztažená Mistreated), přesto díky své skladatelské i interpretační potenci nemá zapotřebí se donekonečna pokrytecky zaštiťovat minulostí. Naopak neustrnul, na hard rockových kořenech rozverně funkuje a nestraní se ani baskytarových efektů.

Druhá část dvoj diskového kompletu reinkarnuje repertoár Hughesovy dávné kapely Trapeze a Glenn ji věnoval zesnulému spoluhráči z těch dob Melu Galleyovi (později se mihl třeba ve Whitesnake). Nicméně spontánní publikum nezapomnělo a bez nápovědy zpívá Way Back To The Bone či You Are The Music, jako by je ani nedělilo více než čtvrtstoletí. Pozornost si zaslouží rovněž výkony doprovodné kapely, které předák ponechal nezanedbatelný prostor pro suverénní instrumentální výkony. Jména si však musíte z nahrávky vyzobat, neb strohý booklet o nich macešsky neinformuje. Zřejmě zkouška posluchačovy pozornosti, frontman je při vědomí nesporných zásluh nejednou kolegiálně představuje.

Hughes a spol. produkují zářný příklad síly rocku, která netkví v urputné rychlosti, předstírané drsnosti, ani přehnaných elektronických kejklích, ale je mistrnou chemií kytary, baskytary, bicích, tu a tam kláves a hlavně jiskrného hlasu, který ani po zhruba šedesáti letech provozu neztrácí glanc.

text: Daniel Folprecht
5/7