LIVE: Larry Graham proměnil hit Moves Like Jagger ve funkovou smršť

GRAHAM CENTRAL STATION
Lucerna Music Bar, Praha
27. 3. 2012

Jen krátce po deváté se na oválném pódiu v Lucerna Music Baru objevilo uskupení Graham Central Station. Celá kapela byla oděná ve sváteční purpurové, jen Larry měl na sobě typický bílý obleček, který působí jako něco mezi županem, pyžamem a společenským oblekem. Na hlavě měl klobouk s dlouhým bílým brkem. Stylizace by byla narušena, kdyby jeho baskytara měla jinou barvu než bílou. První skladba Entrow připravila posluchače na to, co se bude dít - že půjde o funk, kde hlavní slovo mají rytmické nástroje, tedy bicí a především basa. Larry je znám jako stvořitel slapu - techniky hry na basovou kytaru, kterou využívá celá řada dalších basáků, a svůj styl předváděl na jedničku s hvězdičkou i Pražanům. V několika coververzích dokázal, jak dokonale lze slap využít i v populární hudbě. Hit I Can´t Stand Rain od Ann Peebles, jenž byl následně proslavený Tinou Turner, sklidil v Lucerně velký úspěch. O něco chladnější byl začátek současného hitu Moves Like Jagger od Maroon 5 a Christiny Aguilery. Kapela asi čekala, že Praha se hned chytne a kolovrátkovou píseň odzpívá sama. Larry a spol. si ale neuvědomili, že k nám i v roce 2012 vše doléhá trochu později, a tak Češi zareagovali až o něco později. Vypadalo to, jako by píseň nebyla vůbec světovým megahitem, ale Larryho groove postupně každého převálcoval.

První polovinu Američané věnovali především tvorbě Graham Central Station. Sympatické bylo, že muzikanti se nedrželi pouze připraveného setlistu, ale zahráli i skladby, jejich jména bylo slyšet z hlediště. V půlce přišlo na řadu vzpomínání. Kapela dramatickým způsobem předvedla posun v čase - návrat do 60. let 20. století. Medley z hitů Sly & the Family Stone si užívalo i nejstarší publikum, které si svůj idol z mládí šlo poprvé prohlédnout naživo.

Larry Graham jakoby plnil to, co lidem na očích viděl. S diváky se zdravil, zval je na pódium, nechal je zpívat, hrát na nástroje, nebo k nim sešel a hrál mezi nimi. Prostě sympaťák. Když jsem si byl koupit desku, Larry se opět usmíval, třásl rukou, ovšem nezapomněl mi přibalit jehovistický leták se základními informacemi a kontaktem, kde se dozvím více. Takhle se získávají ovečky. Trochu vystřízlivění, ale nic to nemění na tom, že Larry je vynikajícím baskytaristou, který ví, jak hrábnout do strun a správně za ně zatahat.

text: Daniel Maršalík, foto: Jakub Viliš, archiv